Centrum pro otázky životního prostředí UK

“Životní prostředí 2010 – Naše budoucnost, naše volba”

Akční program pro životní prostředí v Evropě

na začátku 21. století

1.            Souvislosti a východiska nového akčního programu pro životní prostředí

Čisté a zdravé životní prostředí je nedílnou součástí prosperity a kvality života, jakou si přejeme mít nyní a jakou si přejeme v budoucnu pro naše děti. Lidé žádají, aby vzduch, který dýchají, voda, kterou pijí a potraviny, které jedí, byly prosté znečištění a škodlivin; přejí si žít nerušeni hlukem; a chtějí také vychutnávat krásu krajiny, nezkažených pobřeží a horských oblastí. Chtějí také svět, který není ohrožen změnami klimatu.

Počet obyvatel světa bude podle všech předpokladů i nadále růst. Odhaduje se, že osoba žijící v západním světě spotřebuje za celý život až 50krát více zdrojů než průměrný člověk žijící v rozvojové zemi. Pokračující ekonomický růst v průmyslových zemích ve spojení s přírůstky obyvatelstva a přirozeným přáním rozvojových zemí dostihnout obyvatelstvo průmyslových zemí z hlediska materiálního blahobytu by mohl vést k obrovskému růstu poptávky po zdrojích. Bez lepších a rozmanitějších cest k uspokojení této poptávky budeme konfrontováni s nebývalými tlaky a dopady na celosvětové životní prostředí.

Ochrana životního prostředí představuje výzvu a současně na druhé straně skýtá i příležitosti. Není to jen úsilí o to, aby lidé mohli žít v čistém a zdravém prostředí, nýbrž musíme si také uvědomit, že výše nákladů a jiných škod způsobovaných znečištěním a změnami podnebí je značná. Chránit životní prostředí nemusí nutně znamenat omezování růstu nebo spotřeby jako takových. Přísné normy v oblasti životního prostředí jsou současně i motorem inovace – vytvářením nových trhů a podnikatelských příležitostí. Proto spíše musíme usilovat o zlepšení kvality ekonomického růstu a dalších lidských činností tak, abychom dokázali současně uspokojit naše požadavky na zboží a služby i na čisté a zdravé životní prostředí. Musíme zrušit spojení existující mezi zhoršováním životního prostředí a dopady na něj na straně jedné a ekonomickým růstem na straně druhé, a to postupně výrazným zlepšováním ekologické efektivity, tj. používáním menšího množství vstupů z přírodních zdrojů v poměru k určité úrovni ekonomických výstupů nebo k přidané hodnotě. Vzorce spotřeby se musí stát udržitelnějšími.

Potřebujeme zkrátka povzbudit takový rozvoj společnosti, kde automobily, jimiž jezdíme, budou čisté, odpady, které produkujeme, budou recyklovány nebo bezpečně zneškodňovány, kde zdroje energie a technologie, jichž používáme, nepovedou ke globálnímu oteplování, kde výrobky, které produkujeme – od počítačů po dětské hračky – nebudou šířit nebezpečné chemikálie do životního prostředí, do naší stravy a našich těl a kde naše hospodářské, turistické, sídelní a zemědělské činnosti budou plánovány tak, aby chránily naši biologickou rozmanitost, přírodní stanoviště a krajiny.

1.1. Stavět na solidních základech

V průběhu posledních třiceti let byl v EU učiněn významný pokrok ve vytváření komplexního systému kontrol životního prostředí. Souhrnné hodnocení[1] Pátého akčního programu pro životní prostředí, zahájeného v roce 1992, dospělo k závěru, že v řadě oblastí bylo dosaženo pokroku novými opatřeními v oblasti ochrany životního prostředí, týkajícími se zejména ovzduší a vody. Program navíc vedl k zavedení všeobecné povinnosti zahrnovat zájmy životního prostředí i do ostatních sfér politiky. Zpráva o stavu životního prostředí Evropské agentury životního prostředí[2] a další údaje prozrazují, že takto bylo dosaženo řady významných zlepšení, například:

-          byly výrazně omezeny průmyslové emise toxických látek jako je olovo a rtuť;

-          okyselování našich lesů a řek způsobovaná emisemi oxidu siřičitého (SO₂) bylo velkou měrou sníženo;

-          čištění splašků a odpadních vod zlepšilo zdraví mnoha našich jezer a řek.

Pokroku bylo rovněž dosaženo v řadě dalších oblastí, kde je legislativa Společenství základem dalšího zlepšování stavu životního prostředí. Souhrnné hodnocení však také bohužel ukázalo, že členské státy často zaostávají v provádění toho, co bylo na evropské úrovni rozhodnuto, takže občané a životní prostředí nemají z těchto rozhodnutí takový přínos, jaký by měly mít. Je třeba, aby členské státy i nadále vynakládaly trvalé úsilí ve věci transpozice předpisů Společenství do svého právního řádu a uplatňování těchto pravidel v praxi.

Pátý akční program pro životní prostředí rovněž přišel i s novými politickými koncepcemi při řešení problémů životního prostředí. Zdůraznil, že je třeba, aby cíle ekologické politiky byly bezpodmínečně brány v úvahu i při formulování programových cílů i v jiných oblastech politiky, jako je např. dopravní, průmyslová a zemědělská politika. V tomtéž duchu podnítil podnikatelskou sféru, regionální i místní orgány a pochopitelně i občany k tomu, aby intenzivně usilovali o lepší životní prostředí. Za tímto účelem Pátý program podpořil rozšíření spektra nástrojů zákonodárství v oblasti ochrany životního prostředí směrem k nástrojům tržně orientovaným a podpořil zvyšování ekologického povědomí a zdůraznil roli územního plánování. Tato orientace zůstala prioritní a předkládaný program v ní bude dále pokračovat.

Avšak navzdory zlepšením v některých oblastech se i nadále potýkáme s řadou přetrvávajících problémů. Obzvláštní znepokojení vzbuzují změny klimatu, ztráta biologické rozmanitosti a přírodních stanovišť, ztráta půdy a její degradace, rostoucí objemy odpadů, hromadění chemikálií v životním prostředí, hluk a některé škodliviny v ovzduší a ve vodě. Jsme rovněž konfrontováni s řadou speciálních objevivších se problémů jako jsou škodliviny, které negativně ovlivňují fungování našeho hormonálního systému. Z předpovědí vyplývá, že se v příštím desetiletí při současném směřování politických koncepcí a sociálně-ekonomických trendů bude dále vyostřovat působení různých tlaků, z nichž tyto problémy pocházejí, jako je doprava, využívání energie, turistické aktivity, zábor půdy pro infrastrukturu apod. To znamená, že nemůžeme podlehnout sebeuspokojení.

V průběhu příštího desetiletí přivítá Společenství ve svém středu nové země a naváže těsnější vztahy se svými dalšími sousedy. Společenství musí pokračovat v pomoci těmto zemím při ochraně jejich životního prostředí a musí rovněž zajistit, aby naše vlastní politiky v oblastech, jako je doprava a zemědělství, podporovaly cestu trvalé udržitelnosti. Prospěch z rozšíření v oblasti životního prostředí bude pro Společenství výrazný. Přijetí nových členských států přinese do Společenství větší biologickou rozmanitosti, rozsáhlé oblasti nenarušené krajiny a nabízí Evropě příležitost ke zlepšení životního prostředí jako celku.

Jako Evropané a příslušníci nejblahobytnějších společností na světě jsme si velmi dobře vědomi své role a odpovědnosti v mezinárodním měřítku. Na straně jedné jsme společně s dalšími rozvinutými zeměmi hlavními přispěvateli ke globálním problémům životního prostředí jako jsou emise plynů způsobujících skleníkový efekt a spotřebováváme velkou – a mnozí argumentují, že nespravedlivě velkou – část obnovitelných a neobnovitelných zdrojů planety, jakými jsou nerostné suroviny, ryby a dřevo. Na druhé straně je Evropa vůdčím zastáncem mezinárodních aktivit a spolupráce za účelem zabezpečení trvale udržitelného růstu, jako bylo vypracování dokumentu Agenda 21[3] a Montrealského protokolu[4] o látkách poškozujících ozónovou vrstvu.

1.2.            Přispívat k trvale udržitelnému rozvoji

Uvážlivé využívání světových přírodních zdrojů a ochrana globálního ekosystému jsou spolu s ekonomickou prosperitou a vyváženým sociálním vývojem podmínkou trvale udržitelného rozvoje. V otázce trvale udržitelného rozvoje jde o náš dlouhodobý blahobyt zde v Evropě i v celosvětovém měřítku a o dědictví, které zanecháme našim dětem a vnukům.

Tento program pojmenovává problémy životního prostředí, jimiž je nutno se zabývat, má-li se trvale udržitelný rozvoj prosadit – změny klimatu, nadměrné využívání obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů, ztráta biologické rozmanitosti a hromadění perzistentních toxických chemikálií v životním prostředí. Stanoví všeobecné i konkrétní cíle ekologické politiky, jichž je třeba dosáhnout, a popisuje, jak bude použito nástrojů ekologické politiky Společenství k řešení těchto problémů a přitom poukazuje na potřebu dalších opatření v jiných oblastech. Potřebných změn např. ve způsobu, jakým provozujeme zemědělskou výrobu, provádíme zásobování energií, poskytujeme dopravní služby a využíváme území, musí být dosaženo změnami ve stávajících politických koncepcích, které se k těmto sektorům vztahují. To vyžaduje integraci požadavků ochrany životního prostředí do dalších oblastí politiky a pro Společenství to znamená potřebu přezkoumat jeho stávající systémy výkonu moci a nalézt cesty k jejich změně tak, aby byla zajištěna vzájemná slučitelnost sociálních, ekonomických a ekologických cílů se způsoby jak jich dosáhnout.

Trvale udržitelný rozvoj je též velikou příležitostí pro postindustriální Evropu nacházející se na přechodu k hospodářství založenému na vědomostech a informacích. Pokud dokážeme podpořit a podnítit rozvoj trhu orientujícího se na životní prostředí, pak hospodářská sféra i občané budou reagovat technologickými inovacemi a inovacemi v řízení, které podpoří růst, konkurenceschopnost, rentabilitu a vytváření pracovních míst. Progresivní ekologická politika proto může přispět k cíli uvedenému v závěrech jednání Evropské Rady z Lisabonu, kterým je udělat z EU nejkonkurenceschopnější ekonomiku založenou na znalostech. Vedoucí podnikatelské organizace a společnosti již integrují zřetele trvale udržitelného rozvoje do svých základních podnikatelských strategií.

Trvale udržitelný rozvoj je ovšem víc než jen čisté životní prostředí. Při prosazování koncepce trvale udržitelného rozvoje musí být brány v úvahu sociální a ekonomické důsledky akcí k ochraně životního prostředí. Zatímco se tedy tento akční program soustředí na ekologickou dimenzi trvale udržitelného rozvoje, soustřeďuje se současně i na zlepšení životního prostředí a kvality života občanů Evropské unie v obecnějším smyslu.

Komise je odhodlána předložit strategii EU pro trvale udržitelný rozvoj Evropské Radě na zasedání v Göteborgu v červnu 2001. Tato strategie se bude zabývat ekologickými, sociálními a ekonomickými problémy. Tímto programem nejsou v žádném případě dotčeny akce, které případně budou obsahem zmíněné strategie.

1.3.             Charakter programu

Tento nový Program stanoví cíle v oblasti životního prostředí na příštích 10 a více let a určuje akce, které je třeba k dosažení těchto cílů podniknout v průběhu příštích 5 až 10 let. Program se sice soustředí na akce a vlastní závazky, které je třeba přijmout na úrovni Společenství, avšak uvádí i opatření a úkoly, jimiž je třeba se zabývat na národní, regionální a místní úrovni a v jednotlivých sektorech hospodářství. Při výběru těchto opatření je plně brána v úvahu potřeba nejvyšší možné úrovně harmonizace a sbližování zákonných předpisů tak, aby bylo zajištěno fungování jednotného trhu. To zahrnuje omezený počet specifických strategií (které mohou obsahovat spektrum nástrojů od návrhů právních norem pro přijetí Evropským parlamentem a Radou ministrů až po šíření informací) v oblastech, kde ke zdárným výsledkům může vést jedině balík koordinovaných opatření. Specifické strategie budou určovat celkovou koncepci politiky a navrhovaný balík opatření potřebných k dosažení všeobecných a konkrétních cílů v oblasti životního prostředí nákladově efektivním způsobem, přičemž tato opatření budou vymezena na základě náležité vědecké a ekonomické analýzy nákladů a přínosů a na základě otevřeného dialogu a konzultací s různými dotčenými stranami.

Závěry Globálního hodnocení a zprávy o stavu a trendech životního prostředí vedly k tomu, že se program soustředí na následující prioritní problémy, které byly seskupeny pod  těmito čtyřmi hlavními tituly:

(i)  boj proti změnám klimatu;

(ii) příroda a biologická rozmanitost – chránit unikátní zdroj

(iii) životní prostředí a zdraví;

(iv) zajištění trvale udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a s odpady

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz.
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
Naposledy změněno: 18. 05. 2005