Centrum pro otázky životního prostředí UK

3.         Boj proti změnám klimatu

3.1.            Problematika

Vše nasvědčuje tomu, že změny klimatu již započaly. I když oscilace klimatu mohou mít přirozené příčiny, je zřejmé, že je to právě lidská činnost, která jednoznačně vede ke zvyšování koncentrací plynů způsobujících skleníkový efekt v atmosféře. Vědecké společenství je nyní pevně přesvědčeno o tom, že výsledkem těchto změn bude zvýšení teploty v celosvětovém měřítku spojené se závažnými následky pro stabilitu a rovnováhu podnebí. V hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu jsou mezi pádnými důkazy svědčícími o významu problému uváděny tyto:

-          za posledních 100 let stoupla průměrná teplota v Evropě o asi 0,8° C.

-          poslední desetiletí bylo nejteplejším zaznamenaným desetiletím a rok 1998 byl nejteplejším rokem.

-          v severní Evropě přibývá srážek, zatímco jižní Evropa se dále vysušuje.

Podle nových prognóz[1] má být výsledkem klimatických změn nárůst teploty mezi 1° a 6° do roku 2100, což povede ke zvýšení hladiny moří až o 90 centimetrů a k podstatným změnám běžných klimatických podmínek včetně častějšího výskytu suchých období, povodní, vpádů studeného vzduchu a silných bouří. V severních částech Evropy se předpokládá oteplení a zvýšení množství srážek s častějším výskytem povodní a silných bouří, zatímco na jihu kontinentu se počítá s většími suchy, což bude mít závažné důsledky pro zemědělství, lesnictví, zásobování vodou a pro turistický ruch. Nebudou-li přijata žádná protiopatření, pak klimatické změny proběhnou s takovou rychlostí, která neumožní rostlinným a živočišným druhům v různých klimatických pásmech přestěhovat se do pásem pro ně klimaticky příznivějších. Důsledky pro biologickou rozmanitost, která je již nyní vystavena velkému tlaku, by mohly být fatální.

To vše může mít rovněž katastrofální důsledky pro lidskou společnost. Tak např. sílící sucho a zhroucení zemědělství v některých částech světa může znamenat ohrožení bezpečnosti a sociální stability. Je rovněž pravděpodobné, že dojde ke změně světových areálů rozšíření řady nemocí, kdy se tropické a subtropické nemoci nově vyskytnou v oblastech, kde došlo k oteplení podnebí a ke zvýšení množství srážek. Náklady spojené s důsledky těchto změn v ekonomické sféře daleko přesáhnou náklady na příslušná nápravná opatření[2].

Tzv. skleníkové plyny, o které se zde jedná, jsou oxid uhličitý (CO₂), metan (CH₄), oxid dusný (N₂0), a tzv. fluorované plyny[3]. Hlavní příčinou nárůstu emisí skleníkových plynů je spalování fosilních paliv v osobních a nákladních automobilech, letadlech, elektrárnách, domácích topeništích apod. K dalším zdrojům skleníkových plynů patří emise metanu z  chovu dobytka, emise oxidu dusného ze zemědělských půd, emise metanu z odpadu na skládkách a emise fluorovaných plynů z technologických procesů. Odlesňování a změny způsobu využívání území rovněž významnou měrou přispívají k uvolňování CO₂ do atmosféry. Na druhé straně dochází ke snižování koncentrace CO₂ v atmosféře tehdy, kdy např. při určitých změnách způsobu využívání území dochází k vázání oxidu uhličitého do biomasy (lesy) nebo do půdy.

Skleníkové působení těchto plynů by mohlo dále zpožďovat obnovu ozónové vrstvy, která má sama o sobě rovněž vliv na zemské podnebí. Zde je třeba zlepšit stav znalostí o atmosféře, jejím chemismu a její dynamice.

Evropská unie svůj závazek stabilizovat své emise CO₂ v roce 2000 na úrovni 1990 splnila, ovšem za cenu mimořádných a jednorázových snížení emisí v Německu a Velké Británii. Neočekává se však, že by se úroveň emisí skleníkových plynů měla do roku 2010 dále snižovat, pokud nebudou přijata žádná další opatření. Nejvyšší růst emisí CO₂ až o 40 % se předpokládá v dopravě, která se již nyní na celkových emisích CO₂ v EU podílí 30 %. Následující graf ukazuje, jak bude nárůst emisí rozdělen mezi jednotlivé hospodářské sektory.

Rozdělení podílů nejvýznamnějších sektorů na emisích skleníkových plynů

(čísla v Mt ekvivalentu CO₂ )[4]

Opatření k odvrácení změn klimatu však současně nemusí bezpodmínečně znamenat snížení ekonomického růstu a nižší životní úroveň. Jedná se spíše o přestavbu hospodářství tak, aby spojení emisí a ekonomického růstu bylo přerušeno. Změny klimatu představují účinnou hnací sílu technologických inovací a zvyšování hospodárnosti.

3.2.            Obecné a konkrétní cíle

Obecný cíl

Stabilizace atmosférických koncentrací skleníkových plynů na úroveň, která nepovede k nepřirozenému kolísání světového podnebí, v souladu s Rámcovou úmluvou OSNS o změně klimatu.

Konkrétní cíle

Podle vědeckých odhadů je třeba k dosažení tohoto všeobecného cíle snížit  v dlouhodobějším výhledu světové emise skleníkových plynů o asi 70 % oproti objemům z roku 1990.

Vzhledem k tomuto dlouhodobému cíli je nutno usilovat do roku 2020 o celosvětové snížení v řádu 20 – 40 % (v závislosti na aktuálním tempu ekonomického růstu a tím i na objemu emisí skleníkových plynů a v závislosti na úspěšnosti opatření přijímaných v boji proti změnám klimatu) proti hodnotám roku 1990, a to formou účinné mezinárodní úmluvy.

Pokud jde o krátkodobý časový horizont, Evropská unie se zavázala v Protokolu z Kjótó, že sníží emise skleníkových plynů do období let 2008-2012 o 8 % v porovnání s hodnotami z roku 1990.

3.3.            Koncepce politiky

Opatření ke zmírnění klimatických změn

V boji proti změnám klimatu je třeba silné mezinárodní spolupráce. Evropská unie je ovšem se svými 5 % světové populace odpovědná za zhruba 15 % světových emisí skleníkových plynů. Proto musíme při snižování těchto emisí převzít vedoucí úlohu. Prvním důležitým krokem je splnění cílů stanovených v Kjótó, což pro Společenství znamená snížení emisí skleníkových plynů o 8 % do let 2008-2012 v porovnání s hodnotami z roku 1990. I tento skromný cíl si však vyžádá velké úsilí ve všech sektorech hospodářství, které k emisím přispívají. Paralelně s tím by se Společenství mělo na mezinárodní úrovni zasazovat o to, aby bylo dosaženo dohody o ambicióznějším cíli.

V rámci příprav účinných akcí na úrovni Společenství v boji proti klimatickým změnám vydala Evropská komise sdělení o politických koncepcích a opatřeních EU ke snížení emisí skleníkových plynů a Zelenou knihu o pravidlech obchodu s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii[5]. V této souvislosti Komise zahájila Evropský program ke změnám klimatu[6] (ECCP). Výsledky programu budou tvořit základnu pro konkrétní návrhy v sektorech energetiky, dopravy, průmyslu a zemědělství a pro interní úpravu obchodování s emisemi v EU.

Naše opatření se budou ubírat těmito různými směry:

-          speciální opatření ke zvýšení energetické účinnosti, k podpoře úspor energie, širšího využívání obnovitelných zdrojů energie a surovin a ke snížení emisí jiných skleníkových plynů než oxidu uhličitého. Tato opatření lze prosadit například pomocí specifické legislativy (například prostřednictvím předpisů o integrované prevenci a omezování znečištění - IPPC), dohod o otázkách životního prostředí s průmyslem, použití tržních nástrojů a pomocí podpory využívání pokrokových technologií.

-          zahrnutí cílů boje proti změnám klimatu do politik Společenství v jednotlivých sektorech jako je dopravní, energetická, průmyslová, regionální a zemědělská politika se specifickými cíly s určením konkrétních akcí a vypracováním příslušných indikátorů jejich realizace.

-          strukturální změny v dopravě ke zvládnutí poptávky po dopravě, přičemž zásadní důležitost v této souvislosti  mají podpora přesunu dopravy na železnici a vodní cesty, podpora veřejné dopravy a zlepšení efektivity dopravy. Musí být používány a zkoumány vhodné motorické technologie a  alternativní paliva, u nichž se zvyšuje účinnost a vznikají nižší nebo žádné emise uhlíku s cílem učinit je životaschopnými z ekonomicko-provozního hlediska. Pozornost se bude soustřeďovat na emise z letecké dopravy, které mají podle odhadů mezi lety 1990 a 2010 vzrůst a téměř 100 %.

-          v energetice je nutno podporovat další přechod od výroby elektrické energie na základě uhlí a ropy na zdroje s nižšími emisemi CO₂, zejména na zemní plyn, a všeobecně podporovat dekarbonizaci ve využívání fosilních paliv. Podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektrické energie se má neustále zvyšovat a dosáhnout v roce 2010 podílu 12%. Využití simultánní výroby elektrické energie a tepla (při níž se teplo vznikající při výrobě elektřiny rozvádí do obytných a výrobních budov)  umožní zvýšení energetické účinnosti a snížení emisí CO₂. Do roku 2010 by měl podíl kombinované výroby elektrické energie a tepla na výrobě elektrické energie dosáhnout podílu ve výši 18 %. Důležitým prvkem energetické politiky bude řízení poptávky po energii.

-          pokud jde o další sektory, pak by měly být výrazně sníženy emise oxidu dusného a metanu ze zemědělství a mělo by se využít vázání uhlíku pomocí aktivizace pohlcovačů uhlíku příslušnými postupy v zemědělství a lesnictví. Výrobky ze dřeva by měly být ve větší míře využívány v domácnostech i v průmyslu. Průmysl by měl usilovat o zvýšení vlastní energetické účinnosti tempem minimálně 1 % ročně, jak předpokládá Akční plán Evropské unie pro energetickou účinnost.

 -          vypracování strategií přesahujících hranice jednotlivých sektorů, mj. zavedení úpravy pro obchodování s emisemi v celé EU do roku 2005 a zavedení energetické daně, která povede ke stálému a předvídatelnému růstu cen energie;

 -          zintenzívnit výzkum zejména v oblastech nových technologií a materiálů, pohlcovačů a zdrojů oxidu uhličitého v moři, dopadů chemismu atmosféry a zaměření výzkumu na opatření pro případ drastického omezení spotřeby energie.

 -          zlepšit informovanost občanů a hospodářské sféry o problematice změn klimatu, o  dopadech na místní úrovni a o tom, jak mohou sami přispět k řešení. Regionální hodnocení, která ukazují přímé dopady na místní společenství, mohou lidi přesvědčit o potřebě navrhovaných změn a přispět k intenzivnějšímu vnímání problematiky ochrany klimatu.

Musí být zkoumány možnosti vázání CO₂ v prostorách opuštěných ropných a plynových polí a ve vodonosných vrstvách v podzemí a tyto možnosti musí být využity v případě, že budou ekologicky udržitelné a ekonomicky proveditelné.

V rámci Evropského programu ke změnám klimatu[7] (ECCP) připraví Komise příslušné politiky a opatření Společenství postupem, do kterého budou zapojeny různé zájmové a dotčené skupiny. Pro mnohá z navrhovaných opatření jsou ovšem kompetentní členské státy a jejich regionální a místní orgány, např. pokud jde o dopravní politiku, politiku územního plánování a kampaně ke zvýšení ekologického vědomí.

Rozšíření Evropské unie o státy střední a východní Evropy poskytne možnosti ke zlepšení energetické účinnosti a tím i ke snížení emisí v tomto regionu. Zároveň bude zajištěno, že ceny energie budou odrážet i náklady související s ochranou životního prostředí. Přitom musí být zajištěno, aby realizace Společné zemědělské politiky v těchto zemích nevedla k nárůstu emisí metanu a oxidu dusného.

Akce

-          vytvoření příslušné úpravy pro obchodování s emisemi CO₂ v celém společenství

-          sestavení seznamu energetických subvencí v členských státech a jejich přezkoumání z hlediska slučitelnosti s cíli v oblasti boje proti změnám klimatu

-          podpora obnovitelným zdrojům energie formou vydání nové směrnice a zajištění přiměřené podpory těchto zdrojů na liberalizovaném trhu s energií

-          využití ekonomických nástrojů, zejména schválení návrhů na zdanění energie

-          podpora úspor energie při vytápění a chlazení budov

-          dohody s průmyslem o energetické účinnosti a snížení specifických emisí

-          určení specifických opatření ke snížení emisí skleníkových plynů v letecké dopravě, pokud se Mezinárodní organizace pro civilní letectví nedohodne na příslušných opatřeních do roku 2002

-          vymezení problematiky změn klimatu jako důležité oblasti v politice Společenství zaměřené na výzkum a technologický rozvoj a v koordinaci výzkumu s členskými státy.

Připravit se na změny klimatu

Mezi snížením emisí skleníkových plynů a snížením jejich aktuální koncentrace je značný časový odstup. I když by se nám podařilo snížit emise na udržitelnou úroveň, dojde pravděpodobně k určitým změnám klimatu, které budou vyvolány již existujícím nahromaděním skleníkových plynů v atmosféře. Proto musíme určit a provést opatření, která nám umožní přizpůsobit se klimatickým změnám.

Podle příslušných studií se zde rýsuje řada oblastí zájmu, např.:

-          energetické a dopravní systémy, které musí vydržet extrémní povětrnostní podmínky;

-          územní plánování ve městech, které počítá s větším rozsahem parků a zeleně a podporuje používání stavebních materiálů, jež přispívají ke snižování teploty ve městech;

-          přizpůsobení postupů ve využívání území a v zemědělství změněným podnebním podmínkám;

-          opatření v oblasti hygieny v boji proti žaludečním a střevním onemocněním, které se v Evropě pravděpodobně více rozšíří, zavládne-li vlhčí a teplejší podnebí;

-          adaptace a modernizace tísňových služeb včetně pořízení vhodného vybavení a stanovení příslušných postupů a realistického odhadu potenciálních nebezpečí spojených se změnami klimatu.

Strategie přizpůsobení se klimatickým změnám spadají v první řadě do působnosti jednotlivých členských států a jejich regionálních a místních orgánů. Společenství však může jejich úsilí podporovat.

Akce

-          provést přezkoumání politiky Společenství, a to zejména programy týkající se koheze, tak, aby bylo zajištěno, že při rozhodování o investicích budou odpovídajícím způsobem zohledněny otázky přizpůsobování se dopadům klimatických změn,

-          rozvoj nástrojů pro regionální klimatické modelování a pro posuzování změn klimatu z hlediska regionálních adaptačních opatření a rovněž ke zvyšování povědomí o problému u občanů a představitelů hospodářské sféry.

Vedoucí úloha Evropské unie při mezinárodních aktivitách

Evropská unie musí i nadále zastávat vedoucí úlohu na mezinárodní úrovni při stanovování a sledování plnění cílů, které přispívají k účinnému boji proti klimatickým změnám. Prvním krokem bude včasná ratifikace Protokolu z Kjótó tak, aby mohl vejít v platnost v roce 2002.

Budoucí mezinárodní smlouvy o snižování emisí skleníkových plynů budou muset zahrnovat i země, které se dosud nezavázaly ke snížení emisí podle Protokolu z Kjótó, a to zejména ty země, jejichž stupeň rozvoje a úroveň příjmů jsou již relativně vysoké. Při stanovování cílů v budoucích ujednáních by mělo být mimo jiné dbáno na spravedlivé rozdělení emisí skleníkových plynů.

Akce

-          Ratifikace a realizace Protokolu z Kjótó.

Změny klimatu představují pro moderní společnost velkou výzvu. Této výzvě je nutno čelit na mezinárodní úrovni pomocí dobře sladěných akcí a dlouhodobého plánování. Budou-li uskutečněny správné kroky, bude naše úsilí v boji proti změnám klimatu pravděpodobně znamenat značné možnosti a výhody pro hospodářskou sféru i vedlejší společenské přínosy ve formě snížení znečišťování ovzduší. Průmyslu to pomůže k inovacím, vývoji nových produktů a služeb a získání nových trhů v celosvětovém měřítku. Nejdůležitější však je, že úspěch v tomto boji pomůže zajistit budoucím generacím nedotčené a životaschopné prostředí a trvale udržitelnou společnost.

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz.
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
Naposledy změněno: 18. 05. 2005