 |
Centrum pro otázky životního prostředí UK |
||
|
|
|
Makroekonomický vývoj České republiky 1984 - 1994Ing. Vlastimil G e j d o š, CSc. Při charakteristice makroekonomického vývoje České republiky v období 1984 - 1994 je třeba odlišit dvě systémově, kvalitativně odlišné fáze. Historickým předělem uvedených 2 fází byl listopad 1989, kdy se zhroutil do té doby zhruba 45 let existující tzv. socialistický (politický, ekonomický, sociální, kulturní atd.) systém a kdy Česká republika zahájila proces přeměn vedoucích k návratu k demokratické společnosti s tržně orientovanou ekonomikou.
1. Období 1984 - 1989
Toto období znamenalo závěrečnou fázi direktivního ekonomického systému, který se vyznačoval následujícími charakteristickými rysy:
- socialistickým vlastnictvím, které v případě České republiky bylo prakticky totální. Zatímco např. v Polsku existoval poměrně značný podíl soukromého vlastnictví, zejména ve sféře zemědělství a obchodu, v Maarsku se soukromý sektor obnovoval v malovýrobě a obchodu, v České republice se soukromý sektor podílel na úhrnném ekonomickém výkonu (měřeném nikoliv pomocí hrubého domácího či národního produktu, nýbrž pomocí tzv. národního důchodu, do kterého se vedle amortizace fixního kapitálu nezahrnovala řada činností z oblasti služeb, jako např. osobní doprava, část telekomunikací, dále peněžnictví a pojišťovnictví, školství, zdravotnictví apod.) pouhými 2 - 3 %;
- centrálním řízením ekonomiky prostřednictvím státních plánů, kdy podnikový management měl jen velmi omezené možnosti samostatného rozhodování;
- specifickým cenovým systémem, zcela odtrženým od světových cen, založeným na víceokruhových dílčích cenách (maloobchodních, velkoobchodních, zahraničních), stanovovaných direktivně centrálními orgány.Tato situace vedla ke značnému subjektivismu a ztrátě objektivních ekonomických kritérií pro posuzování jakýchkoliv ekonomických činností. Např. rozdíly mezi zahraničními a tuzemskými cenami byly jak u dovozů, tak u vývozů automaticky vyrovnávány z prostředků státního rozpočtu;
- státním monopolem veškerého zahraničního obchodu;
- prioritou naturálních vztahů při značném omezení funkce peněz;
- obrovskou centralizací finančních prostředků a jejich redistribucí ve prospěch méně výkonných podniků na úkor výkonnějších ve formě státních subvencí;
- podřízením ekonomických principů politickým aspektům a tím ignorováním ekonomických komparativních výhod či nevýhod;
- administrativní složitostí a netransparentností ekonomických procesů.
Uvedené a další charakteristické rysy ekonomického uspořádání společnosti vedly k postupné ekonomické degeneraci a stále většímu zaostávání za ostatním "nesocialistickým" světem. Výsledkem byl velký propad ve světovém žebříčku ekonomické úrovně zemí - jestliže dříve patřila Česká republika jako ekonomicky vyspělejší součást Československa mezi prvních 10 - 15 zemí, koncem osmdesátých let se řadila do čtvrté až páté desítky. Časové zpoždění v ekonomickém vývoji vůči nejvyspělejším evropským zemím se koncem osmdesátých let odhadovalo na více než 20 let.
Celkový postupný pokles výkonnosti ekonomiky, vrcholící v období 1984 - 1989, je zřejmý z grafu č. 1 (viz přílohu). Oficiálně publikovaná dlouhodobá tempa růstu národního důchodu Československa (tzn. Československé socialistické republiky) se v této době snížila - po předchozím dokonce absolutním poklesu v letech 1981 - 1982 v souvislosti s ropnou krizí - na 2 - 3 % ročně. Vezme-li se v úvahu tzv. skrytá inflace (oficiálně inflace neexistovala), která se odhadovala na minimálně 2 - 4 % ročně, je zřejmé, že fakticky docházelo nikoliv k růstu, nýbrž k poklesu celkového výkonu ekonomiky. Skrytý růst cen byl dokumentován v řadě publikací tehdejšího Prognostického ústavu Československé akademie věd. Nejmarkantněji se projevoval ve strojírenských výrobách - např. prudce rostoucí ceny na jednotku výkonu hnědouhelných rypadel byly dokonce předmětem sporů mezi tehdejšími ministerstvy strojírenství a paliv. Přitom kvalita a spolehlivost těchto zařízení se snižovala, ani zdaleka nedosahovala proklamované parametry výkonu, rychle rostla poruchovost a tím náklady na opravy a údržbu. Tyto faktory se do přepočtu běžných cen do srovnatelných cen vůbec nezahrnovaly.
Dlouhodobě klesající trend výkonnosti československé ekonomiky dokumentuje i plynulý pokles růstu základního odvětví ekonomiky, tj. průmyslu (viz graf č. 2 a přílohy). Průmyslová výroba rovněž zaznamenala nejmenší přírůstky v období 1984 - 1989: podle oficiálních statistik v průměru ročně cca +2 %, což - s ohledem na skrytou inflaci znamenalo reálný pokles.
Nejen s ohledem na voluntaristický, značně zdeformovaný cenový systém, několik druhů směnných kursů československé měny, obrovskou centralizaci a redistribuci finančních prostředků. ale i s ohledem na ignorování ekologických nákladů, devastaci přírody, chátrající fixní kapitál (např. i podle oficiálních statistik tzv. přírůstek základních fondů v bilanci národního důchodu ČR poklesl ve srovnatelných cenách v roce 1989 při základu 1980 = 100 na úroveň 57,4 %), zaostalou infrastrukturu, málo rozvinutý sektor služeb, značné subvence do zemědělských výrobků a potravin, paliv a energie, obrovské plýtvání ve všech sférách společenského života (výrobě, službách, soukromé i veřejné spotřebě) atd., atd., jsou jakékoliv kvalitativní i kvantitativní charakteristiky makroekonomických agregátů období před rokem 1989 příliš problematické a mohou být dokonce i zavádějící. V případě české ekonomiky jsou uvedené deformace zesíleny při pokusu o její vypreparování z celkové československé ekonomiky. Např. cca 3 % HDP ČR bylo každoročně přesunováno do SR ve formě trasferů státního rozpočtu, avšak souhrnná kvantifikace vzájemných ekonomických vazeb mezi ČR a SR je v širším pojetí naprosto neproveditelná.
Přesto však některé nejvýraznější charakteristiky makroekonomických agregátů lze uvést:
- klesající dynamika ekonomiky, která se postupně dostala reálně až do záporných hodnot: např. z oficiálních statistických informací vyplývá, že vytvořený národní důchod v tzv. srovnatelných cenách vzrostl v období 1980 - 1989 o pouhých 14,6 %, užitý národní důchod o 13,2 %; - tzv. osobní spotřeba obyvatelstva se v uvedeném období a ocenění zvýšila o 15,8 %, což i při nejnižším odhadu skryté inflace znamenalo reálný pokles; - pro odvětvovou strukturu českého průmyslu byl charakteristický preferovaný a značně předimenzovaný těžký průmysl na úkor tradičního lehkého, spotřebního průmyslu a jiných "sofistikovanějších" výrob. Z těžkého průmyslu šlo hlavně o černou metalurgii, která byla založena na dovozu především sovětských málokvalitních rud a na tuzemské energetické základně vybudované na energetické spotřebě nekvalitního, nízkokalorického a vysokosirného hnědého uhlí, což při absenci odsiřovacích a odpopílkovacích zařízení vedlo k zamořování ovzduší, odumírání lesů a při velkoplošné povrchové těžbě hnědého uhlí k velké devastaci přírody. Česká republika (ale i Slovenská republika) dosahovala produkcí více než 1 t oceli na obyvatele za rok u tohoto ukazatele světovou špičku; - v 80. letech vrcholila i politicky preferovaná a ekonomicky nesmyslná snaha o soběstačnost v produkci zemědělských výrobků, což vedlo k rozšiřování orné a zemědělské půdy i do klimaticky nevhodných a neefektivních oblastí, obrovskému růstu nákladů na zemědělskou výrobu, dotovaných ze státních prostředků. Prudce rostla spotřeba minerálních hnojiv a chemických látek na podporu a ochranu rostlinných a živočišných výrobků, což při nešetrném a plošném používání vedlo spíše než k růstu zemědělské produkce k růstu znečišťování půdy, povrchových i spodních vod; - přílišná preference průmyslu a do jisté míry i zemědělství vedla k zaostávání sektoru služeb, což bylo zesíleno samostatným ekonomickým systémem, který nepotřeboval rozvinuté peněžnictví, bankovnictví, existenci kapitálového trhu apod. a např. pokud jde o turistiku a cestovní ruch, toto odvětví bylo záměrně omezováno politicko-administrativními opatřeními; - neefektivní ekonomický systém se chronicky marně pokoušel o potlačení růstu zásob, které se neustále nepřiměřeně zvyšovaly, neboť růst výroby byl vyvoláván administrativně, direktivně stanovenými úkoly státního plánu a nikoliv efektivní poptávkou. Rostla tzv. výroba pro výrobu, což se vlivem struktury výroby projevovalo v nízké tvorbě HDP a současně více než dvojnásobnou produkcí a spotřebou surovin, paliva, energie a materiálů na jednotku HDP ve srovnání se západními ekonomikami; - úporná explicitní snaha politických orgánů v 80. letech o udržení (nikoliv o růst) životní úrovně, zužované většinou jen na nákupy potravin a průmyslových výrobků převážně průměrné a často podprůměrné kvality vedla k tomu, že Česká (a Slovenská) republika si vedle bývalé NDR uchovala relativně nejvyšší stupeň takto pojímané životní úrovně v rámci tehdejších socialistických zemí, byť ve srovnání se sousedními a jinými tržními ekonomikami se rychlost zaostávání stále zvyšovala; - zahraniční obchod, který byl v roce 1985 více než 60 % orientován na evropské země bývalé RVHP, resp. 38 % pouze na SSSR, se do roku 1989 zvýšil v běžných cenách jen o méně než 8 %. Přitom v té době ekonomické potíže zemí RVHP dosáhly již takového stupně, že československý obchod s evropskými zeměmi RVHP se v uvedeném období dokonce snížil o téměř 5 %, se SSSR o více než 14 %. A během posledních 2 let, tj. 1987 - 1989, se při celkovém růstu zahraničního obchodu Československa o 2 % snížil obchod s uvedeným teritoriem o 10,7 %, resp. se SSSR o 16 %. Obrovský a nenasytný trh SSSR s velkým převisem poptávky nad nabídkou nejen že nestimuloval české vývozce ke zvyšování kvality vyvážených výrobků, ale většinou naopak vedl k relativnímu a mnohdy i absolutnímu poklesu kvality a tím objektivně i k poklesu konkurenceschopnosti vyvážených výrobků; - při uvedených zhoršujících se makroekonomických parametrech české, resp. československé ekonomiky se její hrubá zahraniční zadluženost v konvertibilních měnách zvýšila v období 1985 - 1989 o 70 % (z 4,6 mld USD na 7,9 mld USD); - v letech 1985 - 1989 se zaměstnanost obyvatelstva ČR, kdy nezaměstnanost oficiálně nejen že neexistovala, ale ani existovat nemohla, neboť ze zákona vyplývala povinnost pracovat, zvýšila o 2,6 % a dosáhla historicky největšího počtu 5 4O3 tis. osob. Vyznačovala se vysokým podílem zaměstnaných žen na tomto počtu (téměř 45 %) a zaměstnaných důchodců (12%). S ohledem na nízkou výkonnost ekonomiky existovala značná, avšak obtížně kvantifikovatelná přezaměstnanost.
2. Období 1990 - 1993
Krátce po listopadové sametové revoluci v roce 1989 byl novou vládou ČSFR v součinnosti s národními vládami ČR a SR v průběhu roku 1990 vypracován a v zastupitelských orgánech projednán a schválen program radiální ekonomické reformy, zaměřené na rychlý přechod od direktivního systému řízení ekonomiky k tržní ekonomice. Hlavní radikální reformní opatření byla uskutečněna k 1. 1. 1991 a patřila k nim:
1) liberalizace cen - jako příprava na cenovou liberalizaci byly v polovině roku 1990 zrušeny státní dotace na zemědělské výrobky a potraviny. Vyvolané 20 % zvýšení spotřebitelských cen potravin bylo obyvatelstvu plně kompenzováno tzv. státním vyrovnávacím příspěvkem, ke kterému byly použity finanční prostředky získané ze zrušených dotací. K 1. 1. 1991 bylo liberalizováno 85 % cen, v současné době je plně liberalizováno 95 % cen. Zbývajících 5 % dosud regulovaných cen se týká zejména nájemného, cen energií a veřejné dopravy. Dotace ze státního rozpočtu klesly ze 16 % HDP v roce 1989 na 7 % HDP v roce 1991;
2) liberalizace zahraničního obchodu a na ni následně navazující rekonstrukce celních sazeb, které v průměru dosahují pouze 6 %. Lze říci, že současná míra liberalizace zahraničního obchodu ČR je v mnoha ohledech větší než v řadě zemí s tržní ekonomikou;
3) zavedení vnitřní konvertibility národní měny na běžném účtu platební bilance s dočasným limitem pro volnou směnu peněz pro obyvatelstvo: roční limit pro dospělé obyvatele byl stanoven roční výší 7 500 Kč, později byl zvýšen na 12 000 Kč. S ohledem na současný stav české ekonomiky, značný vzrůst devizových rezerv a skutečnost, že většina obyvatelstva zvýšený limit nevyužívá, stává se již tento nástroj nefunkční a předpokládá se, že v nejbližší době bude zrušen jako jedno z opatření k brzkému zavedení plné konvertibility. Jako příprava k vyhlášení vnitřní konvertibility byla provedena již v roce 1990 významná kurzová opatření: nejprve (v lednu 1990) byly sjednoceny různé formy měnových kurzů (pro obchodní platby, neobchodní platby, turistiku) a úhrnný jednotný kurs byl mírně zdevalvován na 16,50 Kčs/USD. V dalších 2 krocích (říjen, prosinec 1990) byl kurz hluboce devalvován na 24 a konečně na 28 Kčs/USD. O tak značném znehodnocení národní měny bylo rozhodnuto nejen proto, aby byla měnově úspěšně zvládnuta liberalizace zahraničního obchodu a vnitřní konvertibilita v situaci, kdy výchozí devizové rezervy byly velmi nízké, ale aby se vytvořila i dostatečná rezerva k tomu, aby nebylo nutné přistupovat v krátké době k další, resp. dalším devalvacím, aby kurz působil dostatečně proexportně a antiimportně (k posílení této funkce byla dočasně zavedena 20 % dovozní přirážka) a aby se co nejrychleji získala a upevnila důvěra obyvatelstva v národní měnu. Všech těchto cílů bylo dosaženo. Kurz zůstal od té doby nezměněn a je tak již více než 3 1/2 roku zcela pevný. Platební bilance je aktivní, obyvatelstvo po počáteční preferenci devizových úspor již dává přednost korunovým úsporám;
4) zahájení privatizačního procesu spojeného s restitucí majetku. S ohledem na prakticky totální absenci soukromého sektoru v ČR, privatizační proces byl mimořádně naléhavý a závažný. Proto bylo rozhodnuto předřadit jej dokonce i před obdobně naléhavý proces restrukturalizace výroby s tím, že restrukturalizaci by měli provádět již noví vlastníci. Privatizační proces byl rozdělen na tzv. malou a velkou privatizaci. Malá privatizace, která se týkala převážně drobného obchodu, restaurací, hotelů a jen v malé míře výrobních provozoven, byla v zásadě provedena během 2 let. Na konci roku 1993 bylo touto formou zprivatizováno přes 24 tisíc jednotek (z toho polovinu představovaly obchodní prodejny) s vydraženým objemem 31 mld Kč. Velká privatizace, která byla zahájena poněkud později, byla rozdělena časově do tzv. 2 vln. 1. vlna byla ukončena v roce 1992, 2. vlna právě probíhá a bude administrativně ukončena v zásadě ještě v letošním roce. Vedle všech známých standardních metod privatizace byla použita v širokém rozsahu tzv. kupónová privatizace. Její podstatou je transformace 1 000 kupónových bodů na akcie akciových akciových společností, které vznikly z dřívějších státních podniků (v 1. vlně převážně průmyslových a stavebních, ve 2. vlně i zemědělských a lesních), a to v několika nabídkových tzv. kolech. Každý zájemce o kupónovou privatizaci (dospělý občan, který si zakoupil za 1000 Kč kupónovou knížku s 1000 bodů) měl možnost v tzv. předkole svěřit svou kopónovou knížku (nebo její část) některému z nově vzniklých privatizačních fondů nebo se individuálně ucházet v jednotlivých kolech o akcie podniků. Předběžné obavy a kritické hlasy upozorňující na nebezpečí přílišného rozptýlení akcionářů a jejich neúčinnost vůči podnikovým manažerům se ukázaly jako liché: v 1. vlně bylo v kupónové privatizaci 72 % investičních bodů svěřeno privatizačním fondům, z nichž 10 největších soustředilo 40 % kupónů. 1. vlny kupónové privatizace se zúčastnilo téměř 6 miliónů občanů ČR (z celkového počtu 10,3 mil. obyvatelstva) s nabídkou majetku ve výši 212,5 mld Kč. 2. vlny se zúčastňuje přes 6 mil. občanů, uchází se o majetek 861 akciových společností v nominální hodnotě 155 mld. Kč v členění: průmyslové organizace 87,8 mld Kč (330 akc. společností), zemědělské 26,3 mld. Kč (356 akc. společností), obchod a regiony 7,5 mld. Kč (76 akc. společ.), zdravotnictví a nevýrobní organizace 6,7 mld. Kč (40 akc. spol.), ostatní výrobní odvětví 26,7 mld. Kč (59 akc. spol.). V ČR bylo rozhodnuto o privatizaci 3 126 podniků a komise MSNMP vydala 15 991 rozhodnutí o schválení privatizačních projektů. Informace o stavu rozhodování o projektech a podnicích v jednotlivých odvětvích národního hospodářství k 31. 12. 1993 je uvedena v následující tabulce:
Odvětví Rozhodnuté Nerozhodnuté Projekty Podniky Projekty Podniky
průmysl 5 897 1 274 390 138 zemědělství 3 952 782 987 199 obchod a veřejné stravování 3 375 631 1 490 397 ostatní výrobní 1 512 220 43 25 nevýrobní 346 108 64 32 zdravotnické 909 111 4 510 533
C e l k e m 15 991 3 126 7 484 1 324
5) mezi radikální reformní opatření patří i důsledná dočasně restriktivní finanční, měnová a mzdová politika, přispívající k makroekonomické stabilizaci, minimalizaci inflačního růstu, nízkými mzdovými náklady současně působící i proexportně konkurenceschopnými cenami. Projevuje se např. důsledným dodržováním principu tvorby a převážně i realizace vyrovnaného státního rozpočtu, restriktivní politikou v oblasti množství oběživa a poskytovaných úvěrů, mzdovou regulací.
Přes hromadící se ekonomické problémy a potíže v druhé polovině 80. let je třeba konstatovat, že - zejména ve srovnání s Polskem, Maarskem a jinými bývalými socialistickými zeměmi - ČR (i SR) měla řadu makroekonomicky příznivých výchozích podmínek pro současnou transformaci ekonomiky. Byly to zejména tradičně vyrovnaný státní rozpočet (čistá výše vládního dluhu v roce 1989 byla nízká a nedosahovala ani 1 % HDP), relativně nepříliš velký převis poptávky nad nabídkou, relativně nízká zahraniční zadluženost, inflace nepředstavovala nikdy vážnější problém (oficiální míra se pohybovala v 80. letech kolem 2 %). I tyto faktory přispěly k tomu, že radikální reformní opatření k 1. 1. 1991 sice nutně vyvolala větší výkyvy v makroekonomických ukazatelích, ale jen časově velmi omezené.
Okamžitou reakcí na liberalizační opatření byl výrazný vzestup spotřebitelských cen v lednu 1991 o cca 27 %, růst v dalších měsících byl již podstatně menší, v polovině roku se již ceny stabilizovaly na úrovni cca 150 % proti prosinci 1990 a celoroční vzestup činil cca 57 %. Tento vývoj byl příznivě ovlivněn uvážlivým chováním obyvatelstva, které se předem předzásobilo a sníženou poptávkou přispělo k útlumu inflačního vývoje. V roce 1992 došlo k celoročnímu zvýšení spotřebitelských cen o 11 % (což bylo ovlivněno kromě běžné tendence k růstu cen i systémovými deregulačními cenovými opatřeními, zejména v růstu nájemného, dopravních tarifů, cen energie a plynu, vodného, stočného apod.). Na počátku roku 1993 byl zaznamenán druhý výraznější vzestup spotřebitelských cen vyvolaný opět systémovým transformačním opatřením, tentokrát spojeným s daňovou reformou, která znamenala přechod od starého daňového systému k systému srovnatelnému se zeměmi OECD, EU apod. Z cenového hlediska šlo zejména o zavedení daně z přidané hodnoty, kde dřívější nulová sazba daně z obratu byla nahrazena 5 % sazbou daně z přidané hodnoty (u průmyslových výrobků činí sazba 23 %). V důsledku toho vzrostl index spotřebitelských cen v lednu o 8,5 %, v dalších měsících se však růst opět stabilizoval na mírných hodnotách, takže celoroční vzestup činil 20,8 %. Po odpočtu systémových opatření bylo roční zvýšení cen - obdobně jak v roce 1991 - řádově kolem 10 %. Proto vláda ČR vyhlásila pro rok 1994 záměr dosáhnout celoročně jednociferného inflačního růstu. Tento záměr se zatím daří realizovat, neboť za prvních 6 měsíců se spotřebitelské ceny proti prosinci předchozího roku zvýšily jen o 4 %, za 8 měsíců o 6 %.
Liberalizace zahraničního obchodu, spojená s přechodem na konvertibilní měny, se časově shodla bohužel s řadou externě nepříznivých okolností, jako byla vedle rozpadu trhu RVHP recese v tržních ekonomikách, negativní důsledky války v Kuvajtu, vznik občanské války v Jugoslávii. Po přechodném poklesu vývozu, který však byl provázen ještě rychlejším poklesem dovozu, se podařilo rychle nahrazovat značné ztráty trhů RVHP, Jugoslávie, Iráku a dalších zemí umísťováním výrobků na trzích EU, OECD, EFTA, rozvojových zemí, takže např. v roce 1993 zaznamenala ČR jako jedna z mála zemí výrazný vzestup vývozu (+ 20 %) a aktivní obchodní i platební bilanci. Přispěl k tomu značný proexportní a antiimportní účinek hluboké devalvace měny v roce 1990, ale i nízké mzdové náklady jako makroekonomicky pozitivní účinek mzdové restrikce a regulace.
Sociální smír, který existuje v ČR přesto,že v důsledku výrazného vzestupu cen v roce 1991 a restriktivní mzdové politiky se reálné mzdy snížily zhruba o čtvrtinu, svědčí o tom, že obyvatelstvo je ochotno značnou měrou se podílet na nákladech na transformaci. Po poměrně rychlé stabilizaci makroekonomických vztahů se však již v roce 1992 reálné mzdy zvýšily ve srovnání s předchozím rokem o téměř 10 %, v roce 1993 o 3,5 % a v první polovině roku 1994 o dalších 5 % (měřeno vždy proti předchozímu roku).
Po zavedení radikálních ekonomických opatření se v důsledku vzestupu cen, poklesu reálných mezd (a tím i vnitřní poptávky), rozpadu trhu RVHP a dalších negativních externích vlivů (a tím poklesu vnější poptávky) a zásadní změny ekonomických kritérií (jako důsledek liberalizace cen a zahraničního obchodu) prudce snížila výroba ve všech národohospodářských odvětvích. Souhrnně se tento pokles projevil 14 % snížením HDP (ve srovnatelných cenách), vznikem nezaměstnanosti a zvýšením hrubé zahraniční zadluženosti, způsobené však především půjčkami na ochranu platební bilance. Tyto půjčky však nebylo třeba v zásadě použít na případné vyrovnání deficitu platební bilance a byly využity v rozhodující míře na zvýšení tehdy značně nízkých devizových rezerv.
K nejvýraznějšímu poklesu výroby došlo v průmyslu, kde zejména strojírenská výroba, jako nosné exportní odvětví, ztratila většinu tradičních východních trhů a samozřejmě nebyla schopna se okamžitě přeorientovat z poměrně nenáročných a nenasytných východních trhů na náročné západní trhy s vysokou konkurencí. Z obdobných důvodů zaznamenala značný pokles i další odvětví zpracovatelského průmyslu, jejichž výrobky se po liberalizaci zahraničního obchodu dostaly do zvýšené konkurence i na vnitřním trhu. Tato konkurence byla zejména v roce 1991 velmi citelná, neboť po poklesu reálných mezd a jistého předzásobení obyvatelstva v závěru roku 1990 se objem vnitřní poptávky výrazně snížil a přitom i tento nižší objem se více soustředil na záplavu dovozu zboží z tržních ekonomik, které bylo před reformními opatřeními pro většinu obyvatelstva nedostupné.
Nicméně již v roce 1992 byl v úhrnu zaznamenán jen další poloviční pokles výkonu ekonomiky (HDP - 7 % proti předchozímu roku ve srovnatelných cenách), přičemž po dalším poklesu v prvním pololetí ve druhém pololetí se již objevily výrazné prvky oživování ekonomiky (zejména ve stavebnictví a mírném poklesu zemědělství), i HDP se začal meziročně mírně zvyšovat. Bohužel ovzduší přípravy rozdělení československé federace na 2 samostatné státy tento nadějný proces přibrzdilo a v 1. čtvrtletí 1993 došlo k dalšímu poklesu HDP, dokonce na nejnižší úroveň za celé transformační období. Avšak v dalších čtvrtletích se již makroekonomická situace opět stabilizovala, poklesy produkce i HDP se snižovaly a opět se navrátily dočasně přerušené prvky oživování ekonomiky. Tento proces pokračuje i v letošním roce, kdy už v 1. čtvrtletí byl zaznamenán vzestup HDP (především však v důsledku mimořádně nízké základny téhož období minulého roku, k němuž se dynamika poměřuje). Ve 2. čtvrtletí však nastal konečně průlom i v průmyslové výrobě, která konečně rovněž zaznamenala celkový vzestup ve srovnání s 1. pololetím minulého roku. Stavební výroba zaznamenává v letošním roce stále plynulý růst a zemědělská výroba, jako další významné odvětví, je již v podstatě stabilizovaná (výkyvy jsou způsobeny již hlavně sezónními a klimatickými vlivy).
Vzhledem k tomu, že dochází k vzestupu všech hlavních složek agregátní poptávky (soukromé spotřeby, investic i vývozu - přesto, že vývozy do SR letos opět značně poklesly v důsledku úspěšné snahy vlády SR o vyrovnání vzájemné obchodní bilance přijatou devalvací slovenské měny, dovozní přirážkou a sérií administrativních omezení - viz certifikáty), obnovený růst ekonomiky není založen z makroekonomických hledisek na náhodných faktorech. Naopak lze konstatovat, že lze do budoucna očekávat další zvýraznění ekonomického růstu. Tento optimistický předpoklad potvrzují i ostatní makroekonomické charakteristiky: - inflační proces je pod kontrolou a dosahuje relativně uspokojivých hodnot, - měnový kurs je jako v jediné transformující se ekonomice po celou dobu stabilní a počínaje 2. pololetím minulého roku - po značném zvýšení přílivu zahraničního kapitálu - je ČNB vystavena dokonce spíše revalvačním než devalvačním tlakům, - výrazně se zvýšil (od r. 1993) příliv zahraničního kapitálu a změnila se jeho struktura (z dřívější převážné a téměř jediné formy přímých zahraničních investic hraje dominující roli příliv portfoliového kapitálu a úvěrů). Zvýšený příliv úvěrů vytváří tlak na žádoucí snížení úrokové hladiny českých komerčních bank včetně tlaku na snížení příliš vysoké úrokové marže. Pokles přílivu přímých zahraničních investic je zřejmě spojen s očekáváním ukončení 2. vlny privatizace, aby se připravované investiční záměry daly realizovat v již soukromém sektoru, - státní rozpočet je tradičně vyrovnaný, vnitřní dluh se udržuje na relativně nízké 15 % úrovni ve vztahu k HDP a záměrem vlády je udržovat jej absolutně na stejné výši (cca 150 mld. Kč), což povede při očekávaném růstu HDP během 5 let k jeho relativnímu snížení pod 10 % úroveň HDP, - riziko narušení dosavadního sociálního smíru se snižuje, neboť reálné mzdy se zvyšují (samozřejmě tempem, které dovolují základní makroekonomické vztahy), vláda dbá o provádění únosné sociálně-ekonomické politiky přetrvávající regulací cen paliv a energií pro obyvatelstvo, dopravních tarifů i nájemného a v podmínkách obnovovaného růstu ekonomiky se bude rozšiřovat reálný prostor pro postupné lepší řešení sociálních problémů, - měnová situace je příznivá, dokonce natolik, že ČNB mohla v důsledku již vytvořených značných devizových rezerv (které se již blíží úrovni hrubé devizové zadluženosti při formálně nulové čisté zadluženosti) předčasně uhradit závazky vůči MMF. Tím se ČR stala 1. transformující se ekonomikou bez finančních závazků vůči MMF, čímž se dále zvýší její mezinárodní kredibilita, - nezaměstnanost jako nový fenomen v české ekonomice po r. 1989 se udržuje na obdivuhodně nízké úrovni, která je neustálým předmětem pozornosti západních ekonomů (neboť je velmi nízká nejen ve vztahu k jiným transformujícím se ekonomikám /včetně SR/, ale i ve vztahu k většině tržních ekonomik) a např. u odborníků OECD se stala téměř záhadou. Hlavním faktorem tohoto jevu je na počátku transformačního procesu tehdejší relativní nevýhoda spočívající v absenci soukromého sektoru a značně poddimenzovaného sektoru služeb. Obě tyto nevýhody se rychle změnily ve "výhody", neboť jejich prudký rozvoj spolu s cílevědomou podporou drobného a středního podnikání (např. v průmyslu dochází v organizacích do 25 pracovníků letos ke stabilnímu 23 % růstu výroby a jejich podíl na celkové průmyslové výrobě se z nedávné nuly zvýšil již na 11 %) stačil do značné míry pohltit velké množství pracovníků uvolněných v průmyslu, stavebnictví, zemědělství a dopravě. Dalšími faktory působícími na nízkou míru nezaměstnanosti (na hladině 3,5 %) jsou výrazný pokles zaměstnanosti žen (dobrovolný, takže podílem zaměstnaných žen se již blížíme západním zemím) a obdobně pokles zaměstnaných důchodců. Významným faktorem je i rychlé a účinné vytvoření sociální sítě včetně úspěšně fungujících úřadů práce, - konečně nejspolehlivějším faktorem dalšího růstu ekonomiky je pomalý rozvoj soukromého sektoru, který je prokazatelně podstatně dynamičtější a který se již na tvorbě HDP podílí více než 50 %, přitom např. v obchodu a stavebnictví ještě podstatně větší měrou.
Podniková sféra
Výsledky finančního hospodaření průmyslových organizací ČR (organizace s 25 a více pracovníky) v roce 1993 vykazují za jednotlivá čtvrtletí klesající tendenci v tvorbě zisku v průběhu celého roku (statistické informace za průmyslové organizace s méně než 25 pracovníky nejsou k dispozici). Tato tendence kulminovala ve 4. čtvrtletí, kdy průmyslové organizace dosáhly v saldu zisků a ztrát celkovou ztrátu 5,5 mld Kč.
K postupnému snižování zisku docházelo už v průběhu roku 1992, což souviselo především s poklesem průmyslové produkce. Avšak zatímco v roce 1992 činil pokles zisku ve 4. čtvrtletí proti 1. čtvrtletí cca 4,5 mld Kč (ve 4. čtvrtletí dokonce proti 3. čtvrtletí 1992 vzrostl zisk o cca 3,3 mld Kč), v roce 1993 vykazuje absolutní pokles 4. čtvrtletí proti 1. čtvrtletí objem cca 32,5 mld. Kč:
Zisk - mld. Kč 1.čtvrt. 2.čtvrt. 3.čtvrt. 4.čtvrt. 4.Q - 1.Q
1992 29,1 23,9 21,3 24,6 - 4,5 1993 27,0 19,2 12,4 -5,5 -32,5
Značný pokles zisku v roce 1993 však nelze posuzovat jednoznačně negativně. Zatímco v roce 1992 měl na pokles zisku dominující vliv pokles průmyslové produkce a rostoucí úvěrové zatížení, v roce 1993 se přidružily další příčiny. Vedle objektivních příčin (pokračující recese ve světové ekonomice, rozdělení ČSFR, zavedení daňové reformy, řetězová platební neschopnost) se zejména ve 4. čtvrtletí projevilo subjektivní chování výrobních jednotek v etapě bezprostřední privatizace a ve vztahu k novému systému účetnictví, které upouští od dřívějšího daňově orientovaného přístupu ve prospěch faktického zobrazení ekonomické situace organizace. V tomto smyslu došlo k výrazné změně vykázaného zisku, a to zejména v důsledku vytváření rezerv na nedobytné pohledávky, zúčtování metodické změny účetnictví spočívající v odepsání předmětů postupné spotřeby a investičního majetku v pořizovací ceně do 10 000 Kč do nákladů. Působila také snaha stlačit kupní cenu privatizovaného podniku. Na základě rozhodnutí Ministerstva financí organizace odvedly v roce 1993 celkem 13 plateb na sociální pojištění. 1 platba navíc představuje cca 4,5 mld. Kč, o které byly náklady r. 1993 vyšší.
V třídění podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) došlo v roce 1993 k celkové hospodářské ztrátě v těchto odvětvích: Výroba dopravních prostředků (5,6 mld.Kč), Výroba strojů a zařízení (1,3 mld. Kč), Dřevozpracující průmysl (O,3 mld. Kč).
Přes velmi nepříznivý vývoj tvorby a vykázání zisku v průmyslu i stavebnictví byl zisk v těchto odvětvích důležitým zdrojem pro odvod do státního rozpočtu, neboť ostatní sektory hospodářství vykázaly převážně ztrátu:
Zisk/Ztráta Index 1993 (mld.Kč) 93/92
zemědělství a rybářství (ztráta v zemědělské výrobě) - 10,2 89,2 maloobchod - 0,8 1305,9 doprava - 8,2 172,4 obchodně technické služby 1,9 88,9 stavebnictví 3,9 82,7 průmysl 52,7 53,0
MPO analyzuje a vyhodnocuje finanční situaci průmyslových organizací na základě resortní statistiky cca tisíce organizací, které se podílejí 75 % na objemu průmyslové výroby ČR (organizace s více než 25 pracovníky).
V průběhu roku 1993 se posílilo dominantní postavení odvětví energetiky, které se podílelo 91 % na celkovém ročním hospodářském výsledku organizací sledovaných MPO. Přitom na celkovém hospodářském výsledku ve výši 40,9 mld. Kč se podílely ziskové organizace 64,7 mld. Kč a ztrátové objemem ztráty ve výši 23,8 mld. Kč. Na uvedeném objemu zisku se podílela energetika více než 58 %, zatímco podíl ztrátových organizací tohoto odvětví byl pouze 2,9 %.
Nejvyšší objem ztráty byl v odvětví všeobecného strojírenství (7,3 mld. Kč), jehož tendence ekonomického vývoje přetrvávají z předprivatizačního období a jsou dány výrobním programem a nízkou exportní schopností při zásadní změně orientace odbytu produkce z východních trhů na trhy vyspělých zemí.
Ztrátu ve svém souhrnu vykázalo také odvětví elektroniky a elektrotechniky (1,2 mld. Kč), lehký průmysl (0,6 mld. Kč - kde byl ztrátový bavlnářský, vlnařský a kožedělný průmysl, zatímco ve lnářském, pletařském a oděvním průmyslu byl docílen zisk), zpracování dřevní hmoty (1,2 mld. Kč) a vnitřní obchod (0,6 mld. Kč).
Mimo energetiky jsou zisková odvětví chemického průmyslu (7, 7 mld. Kč - významný nárůst zisku dosáhl farmaceutický průmysl a chemické speciality + 19 %), hutnictví (2,3 mld. Kč), výroba stavebních hmot (1,3 mld. Kč), investiční strojírenství (0,7 mld. Kč) a sklářský průmysl (0,7 mld. Kč).
Zpracovatelský průmysl vykazuje velmi nízkou tvorbu zisku (jen 4,5 mld. Kč) v roce 1993 proti 37 mld. Kč v roce 1992 (index 12,2 %).
Na celkové platební neschopnosti, odhadované v ČR na cca 150 mld. Kč se sledované organizace MPO podílely ke konci roku 1993 necelými 70 mld. Kč. Z 67 mld. Kč na počátku roku se celková platební neschopnost postupně zvyšovala. Kulminovala v 1. pololetí, kdy dosáhla cca 77 mld. Kč. Provedené vzájemné zápočty pohledávek v polovině roku a na sklonku podzimu se sice projevily jejím mírným snížením, k celkovému řešení však přispět nemohly. Negativním jevem vzájemných zápočtů bylo dočasné zablokování obsluhy dluhů účastníků a vysoké účastnické poplatky ve výši 4 % ze započtených dluhů.
Prvotní platební neschopnost, která na konci roku u sledovaných podniků MPO dosáhla 13,4 mld. Kč, kolísala v průběhu roku jen velmi nepatrně. Mezi postiženými organizacemi lze očekávat kandidáty na budoucí konkursy a vyrovnání.
Hodnota přidaná zpracováním, vyjadřující přínos ekonomického subjektu k tvorbě HDP, představovala u sledovaných organizací MPO v roce 1993 celkový objem 248 mld. Kč při meziročním snížení o 5,8 %. V průběhu roku se objem tohoto ukazatele snižoval ze 73 mld. v 1. čtvrtletí na 56 mld. Kč ve 4. čtvrtletí. Svým objemem se na tvorbě přidané hodnoty nejvíce podílela energetika a plynárenství (58 mld. Kč), hornictví (32 mld. Kč) a všeobecné strojírenství (31 mld. Kč). Při propočtu přidané hodnoty na jednoho pracovníka za rok dosahuje nejvyšších hodnot energetika a plynárenství (1 mil. Kč), chemický a farmaceutický průmysl (352 tis. Kč), hornictví (267 tis. Kč) a hutní průmysl (240 tis. Kč), při průměrném objemu 233 tis. Kč u sledovaných organizací MPO. |
Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo
komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu
webmaster@czp.cuni.cz.
|
