POROVNÁNÍ CELKOVÝCH NÁKLADŮ NA PREVENTIVNÍ A KONCOVÁ OPATŘENÍ OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Zpracovatel: České centrum čistší produkce

Autoři: Ing.V.Dobeš, M.Sc

Ing.B.Navrátil, CSc

Ing.K.Remtová, CSc

PRAHA ČERVEN 1995

OBSAH

1. ÚVOD

1.1 Čistší produkce jako forma preventivní strategie

1.2 Čistší produkce v České republice

1.3 Cíl předkládané práce

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Projekty na ochranu životního prostředí a jejich místo v hierarchii investičních projektů

2.2 Posuzování projektů na ochranu životního prostředí

2.2.1 Klasická analýza nákladů a užitků

2.2.2 Analýza totálních nákladů

2.3 Návrh metodiky na porovnání celkových nákladů na preventivní a koncová opatření ochrany životního prostředí

2.3.1 Specifičnost problému

2.3.2 Řešení problému

2.3.3 Vytvoření soupisu parametrů

2.3.4 Určení časového horizontu

2.3.5 Finanční ukazatelé efektivnosti investice

2.3.6 Alokace nákladů a užitků

3.PRAKTICKÁ ČÁST

3.1 Výběr podniků a charakteristika stávajícího stavu

3.2 Podnik A

3.3 Podnik B

3.4 Podnik C

4. POROVNÁNÍ CELKOVÝCH NÁKLADŮ A EFEKTŮ PREVENTIVNÍCH A KONCOVÝCH OPATŘENÍ

5. ZÁVĚR

1. ÚVOD

1.1 Čistší produkce jako forma preventivní strategie

Z nákladného, deset let trvajícího programu na ozdravění životního prostředí, který uskutečnila EPA v 70-tých letech v USA (lit.1), vyplynuly dva základní velmi důležité poznatky týkající se metod používaných na ochranu životního prostředí.

První poznatek se vztahuje na tzv. ex-post metody. Tyto metody tvoří náplň strategie kontroly a řízení a jsou založené na zařazování odlučovačů a jiných regulačních zařízení na konec výrobního procesu. (Výrobní proces v tomto případě pojímáme jako určitý podle potřeby úkolu definovaný systém a koncem výrobního procesu se pak rozumí jakýkoliv výstup z tohoto systému do jeho okolí. Jsou-li např. do výrobního systému zahrnuty i obslužné manipulační procesy, je třeba uvažovat i jejich výstupy do okolí, např. výfukové plyny aut). V anglické literatuře jsou zařízení regulující výstupy látek a energií do okolí systému souhrnně označovaná jako koncové technologie ("end-of-pipe technologies").

Z výsledků ozdravovacího programu jednoznačně vyplynulo, že aplikace koncových technologií nemůže zajistit zdravé životní prostředí, neboť se vždy, dříve nebo později, dostane do rozporu s ekonomickým růstem. Je to z toho důvodu, že téměř žádné regulační zařízení nemá stoprocentní účinnost, takže se stále určité množství škodliviny dostává do životního prostředí. I v tom případě, že by použité zařízení pracovalo se stoprocentní účinností a veškerou vzniklou škodlivinu zachytilo, tzn., že nedojde ke znečištění příslušné složky životního prostředí, vyvstává opět problém co s touto zachycenou škodlivinou, kam ji uložit, jak ji zpracovat nebo zneškodnit. Výsledkem většinou bývá vypuštění nebo uložení zachycené škodliviny do některé jiné, zdánlivě vhodnější složky životního prostředí. (Kaly z čističek odpadních vod se spálí a škodliviny se rozptýlí v ovzduší, tuhé látky zachycené ze spalin se uloží na skládku atp.).

Druhý poznatek, který byl ozdravovacím programem také jednoznačně prokázán, není v podstatě nijak překvapující. Potvrzuje, že jediným řešením ochrany životního prostředí, jež se do rozporu s ekonomickým růstem nemůže dostat, jsou metody ex-ante, tj. metody založené na strategii prevence. Tyto metody se nesoustřeďují na odstraňování škodliviny ze životního prostředí, nýbrž na to, aby se škodivina do životního prostředí vůbec nedostala, tzn. aby se zamezilo už jejímu vzniku.

I když se na první pohled zdá, že jde o náročný úkol s velkými zásahy do výrobních procesů, praxe ukazuje, že tomu tak není. Ve skutečnosti např. používáme a pracujeme zcela zbytečně s mnoha toxickými látkami, jejichž odstranění často vede nejen ke snížení negativního dopadu na životní prostředí, ale i ke zkvalitnění produktu, zvýšení bezpečnosti práce, snížení rizika a dalším změnám majícím příznivý vliv na ekonomiku podniku.

Vzhledem k této skutečnosti se vyspělé průmyslové státy stále více zaměřují na praktické aplikace metod strategie prevence. Zvyšuje se počet jejich forem, propracovávají se postupy jejich použití a rozšiřuje se pole jejich působnosti.

Z historického hlediska došlo k první rozsáhlé aplikaci preventivního přístupu v oblasti plánování investičních akcí. Povinnost posoudit dopad zamýšlené investiční akce na životní prostředí, ještě před její realizací, byla poprvé uzákoněna v USA na začátku 70-tých let. Odtud se tzv. EIA (z anglického označení Environmental Impact Assessment) postupně šířila do dalších států. Evropské společenství uzákonilo její provádění v r.1988, naše republika v r.1992 zákonem č.244/1992 Sb.

V oblasti výroby a služeb, se z metod strategie prevence, stále intensivněji uplatňuje přístup, který se nazývá "čistší produkce". Tento přístup, jehož používání není u nás zatím dostatečně rozšířeno, je založen na stálém prověřování výrobních procesů a postupů za tím účelem, aby se co nejvíce a co nejdříve, (již u zdroje), předešlo vzniku negativních vlivů, jak na životní prostředí, tak i na lidské bytí ( lit.2). Cílem provádění čistší produkce je snižování množství vznikajícího odpadu, především odpadu toxického, a snižování materiálních a energetických ztrát. Současně s tím dochází i k poklesu celkových nákladů.

Na rozdíl od posuzování investičních akcí, jež je uzákoněno prakticky ve všech zemích, v nichž se používá, je realizace čistší produkce, s vyjímkou některých států v USA, zatím dobrovolná. Podniky akceptují zavádění čistší produkce především proto, že vedle zlepšení životního prostředí, vede její realizace i k zlepšení celkové ekonomiky podniku. Navržené investice se vyznačují rychlou návratností a velmi často dochází i ke značnému snížení celkových nákladů.

Postavení podniku v očích veřejnosti se v důsledku snížení negativního dopadu na životní prostředí zlepšuje a celkově se zvyšuje i jeho konkurenceschopnost.

Tento, poměrně rychle dosažitelný ekonomický přínos, jenž je pro většinu podniků důležitější než jejich přínos pro životní prostředí, působí jako významný hnací prvek podporující šíření čistší produkce ve vyspělých zemích. V mezinárodní politice i v politice jednotlivých zemí (lit.3) je čistší produkce podporována mimo jiné i jako tzv. strategie dvojího zisku (win-win strategy).

Význam čistší produkce stoupá se zaváděním Environmentálního systému řízení podniku (Environmental Management Systems, zkráceně EMS), který integruje aspekty životního prostředí do systému řízení podniku. EMS byl poprvé normalizován Britským standardizačním institutem v r.1992 jako BS 7750. V legislativě Evropského společenství vstoupil v platnost v roce 1995 jako Environment Management and Audit Scheme (EMAS) 93/1836/EFC. V r.1993 byl ustanoven výbor ISO (Technical Comittee on Environmental Management - TC 207), který připravuje serii norem EMS ISO 14 000. Předpokládá se, že první dokument této řady bude publikován již v r. 1996.

Čistší produkce by měla být hlavním cílem zavádění těchto systémů.

1.2. Čistší produkce v České republice

Čistší produkce byla v České republice demonstrována na začátku 90-tých let třemi na sobě vzájemně nezávislými zahraničními organizacemi: americkým Světovým centrem pro životní prostředí, Amsterodamskou univerzitou a Norskou společností inženýrů.

Světové centrum pro životní prostředí (World Environmental Centre, zkráceně W.E.C.) realizovalo v letech 1992 a 1993 demonstrační projekt v s.p. Chemopetrol Litvínov. Projekt se soustředil na snížení emisí těkavých organických látek unikajících z výrobních procesů. Výsledkem bylo zredukování emisí o 85% jen pouhým utěsněním netěsnících míst a snížení ztráty na materiálu o více než 4 mil. Kč ročně. Projekt W.E.C. pokračuje v dalších podnicích.

Amsterodamská universita uskutečnila svůj demonstrační projekt ve VD Kovočas Děčín jako součást postgraduálního studia environmentálního managementu. Hlavním cílem byla minimalizace odpadů v obrobně a v galvanovně. Celkem bylo navrženo 60 snadno realizovatelných opatření a poukázano na 40 dalších.

Norská společnost inženýrů (Norwegian Society of Chartered Engineers, zkráceně NSCE, v norštině NIF) přišla s nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším projektem. V letech 1992 až 1993 zorganizovala dva interaktivní výukové kursy, které zahrnovaly aplikaci čistší produkce v průmyslových podnicích. Kursy vyškolily přes 60 pracovníků z průmyslu, výzkumných ústavů, konzultačních firem, vysokých škol a orgánů státní správy. Bylo vypracováno 21 případových studií v různých průmyslových podnicích. Ve všech podnicích byl identifikován významný potenciál pro omezení produkce odpadu a emisí při současném snížení výrobních nákladů. V rámci Česko-norského projektu bylo na začátku roku 1994 založeno v Praze České centrum čistší produkce, které pokračuje v šíření čistší produkce. Centrum zorganizovalo dva paralelní interaktivní kursy, které skončily v dubnu 1995. Výsledky případových studií jsou shrnuty v příloze 1.

1.3. Cíl předkládané práce

Cílem předkládané práce je posouzení aplikace čistší produkce z ekonomického hlediska v našich současných podmínkách. Vzhledem k tomu, že jde celkově o úkol velmi široký, byl v prvním přiblížení zúžen na porovnání celkových nákladů potřebných k realizaci opatření čistší produkce, s celkovými náklady, jež by vyžadovalo řešení běžným způsobem, tj. koncovými technologiemi.

Konkrétně to znamená, porovnat z ekonomického hlediska opatření vyplývající z aplikace čistší produkce s opatřeními vyplývajícími z aplikace běžně užívaných koncových technologií řešících stejný problém životního prostředí v tomtéž závodě.

Vzhledem k tomu, že zatím nebyla publikována jednotná metodika, podle níž by se tato hodnocení, zahrnující nejrůznější aspekty, prováděla, je částí této práce i návrh postupu, který by toto porovnání umožnil.

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1. Projekty na ochranu životního prostředí a jejich místo v hierarchii investičních projektů

Všechny investiční projekty alokující kapitál podniku jsou z podnikového hlediska rozdělovány obecně do tří hlavních kategorií (lit.4)

Do první kategorie patří projekty na rozšiřování trhu. Tyto projekty, i když obvykle vyžadují relativně rozsáhlé investice a mají poměrně značně vysokou úroveň rizika, jsou v hierarchii investičních projektů uváděny na prvním místě. Je to především z toho důvodu, že přímo podporují růst firmy. Vybudování nových trhů nebo rozšiřování trhů stávajících je vždy považováno za nejvážnější pohnutku pro investování kapitálu. K realizaci projektů na získání trhu není podnik nijak nucen, jde o jeho zcela svobodné rozhodnutí.

Do druhé kategorie investičních projektů se řadí projekty na zvýšení zisku, popř. projekty na snížení nákladů. Tyto projekty jsou charakterizovány jako projekty, jež zvyšují konkurenceschopnost firmy. Dosahují toho buď zvýšením kvality vyráběného produktu nebo zvýšením účinnosti výrobních procesů (snížením nákladů, snížením ztrát a pod.), popř. i jinými způsoby. Projekty na upevnění zisku nemívají přímý efekt na růst firmy, nicméně vedou k upevnění její pozice na trhu a k určité vnitřní stabilitě. K realizaci těchto projektů není podnik nijak nucen, nicméně bývají zde jisté vnější faktory, jež realizaci těchto projektů iniciují, např. růst konkurence.

Do třetí, poslední, kategorie projektů patří projekty na udržení zisku. Tyto projekty jsou považovány za vynucené projekty. Patří sem všechny projekty, jejichž realizace je vyžadovaná spíše vnějšími okolnostmi než vlastní potřebou podniku. Příkladem projektů na udržení zisku jsou projekty, jež mají uvést výrobek nebo výrobní procesy do shody se současnou legislativou, popř. projekty na výměnu nějakého výrobního zařízení. Tyto projekty stojí na posledním žebříčku hierarchie projektů. Jde o projekty nežádoucí, na něž je nazíráno jako na projekty, jež zpomalují rozvoj podniku, neboť odčerpávají kapitál, jenž by mohl být vynaložen efektivněji.

Projekty na ochranu životního prostředí založené na přístupu vycházejícího ze strategie kontroly a řízení, tzn. zařazování koncových technologií, byly standardně řazeny do poslední kategorie investičních projektů, do projektů na udržení zisku. Vedení podniku považovalo tyto projekty za projekty ztrátové, vynucené vnějšími okolnostmi.

Tento názor běžně uváděný v průmyslově vyspělých zemích má v zemích, nedoceňujících potřebu zdravého životního prostředí, ještě větší platnost.

Výsledným efektem je, v obou případech, snaha o vyhnutí se těmto investicím, jejich obecné znevažování, a nakonec, což s tím zákonitě souvisí, i neúplné a nepřesné provádění potřebné investiční analýzy. Vzhledem k tomu, že koncové technologie byly zařazovány na konec výrobního procesu a působily jako samostatné celky, byla investiční analýza nákladů a užitků zjednodušována na srovnání cen porovnávaných koncových technologií a na porovnání příslušných provozních nákladů. Nerozebíral se komplexní dopad investice, vliv na náklady plynoucí z odpovědnosti podniku, vlivy na snížení rizikovosti provozu a pod. Neprovádělo se také posouzení investice z časového hlediska. Výsledkem pak často bylo zakoupení nejlevnějšího zařízení, které v brzké době přestalo plnit svůj úkol, nejčastěji v důsledku zpřísnění legislativních požadavků anebo v důsledku růstu výroby a tím představu o neefektivnosti investic do životního prostředí jen podpořilo.

Přechod od přístupu založeného na strategii kontroly a řízení k přístupu založenému na strategii prevence způsobil i posun v názoru na neefektivnost investic do životního prostředí. Důvodů pro tento posun bylo několik.

Především lze uvést rostoucí nespokojenost společnosti se špatným stavem životního prostředí a stále se zvyšující tlak na jeho ozdravění.

To vyvolalo přísnější legislativní postihy znečisťovatelů životního prostředí. Zvyšující se poplatky za zneškodňování odpadů, růst pokut za nedodržování nařízení a jiné sankční nástroje se začaly významněji dotýkat ekonomiky podniku.

Kromě legislativních změn způsobil tlak na ozdravění životního prostředí také růst společenské poptávky po produktech, jež neznečišťují životní prostředí.

Myšlenka, že pozice firmy na trhu může být ovlivněna i jejím vztahem k životnímu prostředí ukazovala souvislost mezi ochranou životního prostředí a zvyšujícím se ziskem. Firmy začaly svůj názor na investice do ochrany životního prostředí měnit. Z poslední kategorie - projektů na udržení zisku - se projekty na ochranu životního prostředí přesunují do kategorie projektů pro zvyšování zisku. Analýza nákladů a užitků se u těchto projektů začíná provádět pečlivěji, což naráží na řadu problémů.

Projekty čistší produkce patří vždy do kategorie projektů na zvyšování zisků. Je to z toho důvodu, že čistší produkce představuje opatření u zdroje a tedy inovaci výroby, která vede k jejímu zefektivnění.

2.2. Posuzování projektů na ochranu životního prostředí

2.2.1 Klasická analýza nákladů a užitků

U investičních analýz běžných projektů, se náklady a užitky určují klasickým způsobem, to znamená podle vynaložených peněžních prostředků. Nákladem se stává vše za co podnik peněžní prostředky vydal a užitkem je dosažený zisk. Efekty, jež nejsou finančně ohodnoceny, buď proto, že nebyly identifikovány anebo proto, že je v peněžních jednotkách nelze vyjádřit, nejsou v klasické, konvenční, analýze posuzovány.

Vzhledem k tomu, že projekty na ochranu životního prostředí je nutné posuzovat nejen z ekonomického hlediska, ale i z hlediska vlivů na životní prostředí, které nelze vždy vyjádřit v peněžních jednotkách, není konvenční analýza nákladů a užitků pro posuzování těchto projektů vhodná.

Názorně je to ukázáno na obr.1, na zjednodušeném schematu výrobního procesu. Do tohoto výrobního procesu vkládá podnik určité náklady, znázorněné v tomto případě vstupy (suroviny, energii, práci, zařízení). Součet všech nákladů na vstupy představuje v tomto zjednodušeném případě celkové náklady. Zdrojem užitku je vyrobený produkt, jehož cenu musí podnik určit s ohledem na podíl celkových nákladů, připadající na jednotku produktu. Hodnoty nevyužitých surovin a práce, které odcházejí v odpadních tocích, nejsou do výpočtu nijak zahrnuty. Podle výsledků našich i zahraničních případových studií čistší produkce, jsou tyto hodnoty (v průměru) minimálně 10 krát větší než náklady spojené s nakládáním s odpady (viz příloha 1). Projekty na ochranu životního prostředí, jejichž cílem je odstranění či snížení množství vznikajícího odpadu, pak budou nutně hodnoceny zkresleně.

Obr. 1 - Schématické znázornění konvenční analýzy nákladů.

Textové pole: CENA VÝROBKU =
celkové náklady/ počet prodejných výrobků

K chybnému posouzení projektu může však dojít i tehdy, jestiže jsou náklady na vznikající odpad (např. náklady na jeho skládkování) do analýzy zahrnuty, ale nesprávným způsobem. Např. místo do nákladů přímých, pohyblivých, kam by správně patřily, jsou vedeny v nákladech nepřímých (režijních), fixních.

2.2.2 Analýza totálních nákladů

Nedostatky konvenční analýzy, jež se markantně projevují při posuzování projektů na ochranu životního prostředí, se snaží odstranit tzv. analýza celkových (lépe totálních nebo komplexních) nákladů (lit. 5).

Podstatou této metody je snaha o co nejkomplexnější soupis všech nákladů, jež realizace daného projektu podniku přinese. Z vlivů investice na životní prostředí akceptuje analýza totálních nákladů pouze ty, jež mají charakter nákladů, to znamená, že se měří v peněžních jednotkách.

2.3 Návrh metodiky na porovnání celkových nákladů na preventivní a koncová opatření ochrany životního prostředí

2.3.1 Specifičnost problému

Stanovení efektivnosti projektů na ochranu životního prostředí je založeno na posouzení jejich ekonomických a environmentálních efektů. Z této dvojjakosti vyvstávají dva zásadní problémy.

Prvním problémem je nalezení vhodné společné jednotky, jež by vyjádřila velikost obou posuzovaných vlivů.

Vzhledem k tomu, že ekonomické efekty se běžně vyjadřují v peněžních jednotkách, existují metody, které se snaží pomocí různých koeficientů vyjádřit v peněžních jednotkách i dopady na životní prostředí a celkový výsledek pak získat prostým sloučením obou efektů vyjádřených v týchž jednotkách.

Výhoda tohoto způsobu spočívá v tom, že dopady na životní prostředí zařazené peněžním oceněním do běžně užívané stupnice hodnot, se stávají srozumitelnějšími. Nicméně vzhledem k tomu, že některé dopady na životní prostředí nelze na peněžní jednotky vůbec převést anebo jen velmi těžko a velmi nepřesně, může být celkový výsledek značně zkreslený, až nepoužitelný. Vzniklá chyba bývá tím větší, čím rozdílnější charakter mají porovnávané vlivy. Kromě toho, cenové relace nemusí být vždy stejné a týž efekt může být hodnocen různě v závislosti na místě a času.

Je zřejmé, že i v případě, kdy je zapotřebí porovnat opatření řešící týž ekologický problém, nelze od hodnocení dopadu na životní prostředí upustit, neboť sekundární dopady navržených opatření mohou být natolik různé, že je nutné jejich celkový dopad stanovit.

Druhým problémem, se kterým je nutné u hodnocení efektivnosti investic do životního prostředí počítat, je zahrnutí škod. Podnik na rozdíl od společnosti, nepociťuje následky všech svých negativních vlivů, jež v životním prostředí způsobuje. Škoda, která v důsledku znehodnoceného životního prostředí vznikne podniku, je vždy nižší, než škoda, která vznikne celé společnosti. V některých případech podnik na znehodnocování životního prostředí dokonce vydělává, neboť uspořil jak investiční, tak provozní náklady na zařízení, jež by působnost škodlivých vlivů sice omezilo, ale podniku by z této investice žádný přímý zisk nevyplynul. Nicméně, v důsledku neutuchajících snah o internalizaci externalit, může vždy dojít k posunu cenových relací a ekonomicky krátkodobě nevýhodná investice, se může stát investicí velmi efektivní. Pro správné provedení investiční analýzy je proto také nutné, nejen sledovat stávající a budoucí společenské trendy, ale především být dokonale obeznámen se všemi negativními vlivy, jež podnik v životním prostředí způsobuje.

2.3.2 Řešení problému

Z předcházejících rozborů vyplývají hlavní aspekty, jež by metodika posuzování projektů na ochranu životního prostředí měla obsahovat.

1. Z kvalitativního hlediska je nutné určit rozsah působnosti v co největší možné šíři.

2. Z kvantitativního hlediska je zapotřebí vyjádřit celkový dopad co nejkomplexněji. Hodnoty, které nelze měřit v peněžních jednotkách, musí být zhodnoceny alespoň verbálně (rozdíl od analýzy totálních nákladů).

3. Z časového hlediska je nutné provést posouzení pro širší časový horizont, než se běžně používá u konvenčních analýz. Je třeba přihlédnout ke stávajícím trendům a k jejich vlivům na dopad investice v budoucnosti.

S přihlédnutím k těmto zásadám lze postup pro posuzování efektivnosti projektu na ochranu životního prostředí rozdělit do následujících kroků:

1. Vytvořit úplný soupis všech parametrů, jejichž změny realizace investice může způsobit

2. Určit časový horizont, pro nějž bude stanovena efektivnost investice

4. Stanovit finanční ukazatele na posouzení efektivnosti investice v daném časovém horizontu

5. Provést vlastní alokaci nákladů a užitků

6. Sepsat závěrečné hodnocení

2.4.1 Vytvoření soupisu parametrů

Nejdůležitějším krokem, bez něhož nemůže být dosaženo správného výsledku, je komplexní určení všech parametrů, jejichž velikost nebo kvalita, by mohla být realizací posuzované investice nějakým způsobem dotčena. Aby byla komplexnost určení co nejvíce zaručena, je zapotřebí vytvořit předem jejich úplný a přehledný soupis. Vzhledem k značnému množství parametrů, jež může posuzovaná investice ovlivnit, je pro lepší přehled vhodné roztřídit tyto parametry do tří menších skupin.

Do první skupiny zařadíme ekonomické parametry. Pod tímto označením rozumíme všechny parametry, jež se běžně hodnotí v peněžních jednotkách. Z hlediska podniku jde o náklady a užitky.

Do druhé skupiny, environmentální parametry, zařadíme vlivy podniku na životní prostředí, jež nelze ohodnotit peněžně, nicméně mohou mít vliv na postavení podniku z hlediska společnosti a z hlediska jeho postavení na trhu.

Do třetí skupiny zařadíme tzv. parametry sociální. Můžeme je rozdělit na parametry vnitřní a vnější. Jde o vlivy podniku na zaměstnance a na společnost. Tyto parametry se běžně neuvažují a většinou je nelze vyjádřit v peněžních jednotkách. Jde např. o vliv opatření na podnikovou kulturu. Pod tímto pojmem rozumíme souhrn všech charakteristik vzájemných vztahů, způsobů chování (uvnitř i vně podniku), který umožňuje rozlišit jeden podnik od druhého, i když jsou stejné velikosti, druhu, solventnosti a pod.

a) Ekonomické parametry (náklady a užitky)

Náklady

Náklady můžeme rozdělovat z mnoha hledisek. Pro tento účel jsme je rozdělili na náklady investiční, náklady provozní a náklady související se znehodnocováním životního prostředí. (Z praktického hlediska je také vhodné rozdělení nákladů na náklady přímé a náklady nepřímé, tj. režijní).

Do investičních nákladů řadíme:

-náklady na návrh a řízení projektu

-cenu koupené půdy nebo nájem pronajaté půdy

-náklady na koupi nebo postavení budov

-náklady na koupi a postavení výrobního zařízení

-náklady na postavení vlastní skládky odpadů, na čističky odpadních vod, na čistící zařízení odpadních plynů (nejsou-li zahrnuty už v nákladech na výrobní zařízení)

-náklady na inženýrské sítě

-náklady na elektrické rozvody

-ostatní související náklady, např. vybudování příjezdových cest, železniční vlečky a pod.

-nákup know-how včetně nákladů na trénink pracovníků

Do provozních nákladů řadíme:

-náklady na koupi surovin a materiálů -vodné a stočné,

-náklady na energii a na paliva, jestliže už nejsou uvedeny v nákladech na suroviny

-dopravní náklady

-mzdové náklady

-amortizace budov a zařízení

-náklady na služby (např. analýzy vzorků prováděné mimo závod,)

-náklady na údržbu

-ochranné prostředky

-ostatní související náklady (včetně provozování koncových technologií)

-školení pracovníků

Do nákladů souvisejících se znehodnocováním životního prostředí řadíme :

-veškeré poplatky za znehodnocování životního prostředí (např. poplatky za znečišťování ovzduší,

-veškeré pokuty za znehodnocování životního prostředí (znečišťování vody, ovzduší, půdy)

-jiné výdaje související se znehodnocováním životního prostředí, např. platby za emisní povolení a pod.

-náklady na získání povolení k činnostem (např. E.I.A.)

Užitky

Při běžném posuzování investic se většinou vystačí se seznamem nákladů, neboť mezi náklady a užitky je přímá souvislost. U projektů ochrany životního prostředí, zvláště pak u opatření čistší produkce, dochází však často ke vzniku užitku, který by mohl zůstat skrytý. Např. jestliže projekt minimalizuje či zcela odstraní potřebu skladování toxických či nebezpečných látek, je možné snížit velikost pojistky, nebo mzdové náklady (odebráním přídavků za práci s jedy),. popř. může dojít ke snížení nemocenského atp.

Zdánlivě paradoxně lze říci, že pro zvýšení komplexnosti stanovení nákladů, je nutné provést i soupis všech přínosů, jež realizace projektu způsobí.

b) Environmentální parametry

Z hlediska vnějšího životního prostředí se jedná o:

-charakter a množství odpadních látek

-- množství emisí odcházejících do ovzduší

-- množství látek vypouštěných do odpadních vod

-- množství odpadů odcházejících ze závodu

-snížení rizika havarie či nehod

-- snížení nákladů na prostředky pro likvidaci následků havarií

Poznámka: do výše uvedených položek odpadních látek musí být zahrnuty i látky vypouštěné nevědomně do okolního prostředí (ztráty z netěsnosti potrubí, ventilů, apod.) v celém životním cyklu odpadu

Z hlediska vnitřního životního prostředí se jedná hlavně o:

-charakter a množství imisí v pracovním prostředí

-zvýšení bezpečnosti práce

c) Sociální parametry

Vnitřní:

-vztah zaměstnanců k podniku (spokojenost, věrnost, solidárnost)

- úroveň vzdělanosti, kvalifikace

- environmentální uvědomění zaměstnanců

Vnější:

-postoj veřejnosti k podniku nebo-li image podniku

-postoj kontrolních orgánů k podniku

-dodavatelsko-odběratelské vztahy

2.4.2 Určení časového horizontu

U projektů na ochranu životního prostředí je vhodné provádět investiční analýzu v delším časovém období než je zvykem u konvenčních metod. Doporučuje se rozmezí 5 až 10 let (lit.5). Konkrétní určení časového horizontu závisí jak na charakteru opatření, tak i na charakteru závodu.

2.4.3 Finanční ukazatelé efektivnosti investice

Mezi nejčastěji používané finanční ukazatele efektivnosti investice (lit.6) patří:

-návratnost

-čistá současná hodnota

-vnitřní úroková míra

-koeficient ziskovosti.

Nejjednoduším ukazatelem je návratnost. Návratnost je definována jako počet let (měsíců), jehož je zapotřebí na pokrytí dané investice. Návratnost se používá jen pro hrubé odhady.

Čistá současná hodnota se vypočte dle vzorce:

ČSH = suma{[P_i- V_i]. [1 + p]^-i}

kde P_ijsou příjmy v roce i

V_ijsou výdaje v roce i (včetně investičních)

p je minimální požadovaná míra zhodnocení kapitálu

Kladná ČSH signalizuje vhodnost projektu, záporná ČSH jeho nevýhodnost. Obecně patí, že při stejných ostatních ukazatelích, je lepší ten projekt, jehož ČSH je největší.

Vnitřní úroková míra se počítá dle stejného vzorce jako ČSH, jestliže na místo ČSH dáme nulu. Vnitřní úroková míra je pak dána hodnotou vypočteného p. Významy V a P zůstávají tytéž. Projekt je považován za pozitivní, jestliže vnitřní úroková míra je větší než kapitálové náklady na financování projektu.

Koeficient ziskovosti je dán poměrem zisk/náklady. Je-li koeficient ziskovosti větší než 0, je projekt považován za reálný. Atraktivnost projektu se zvyšuje s růstem koeficientu ziskovosti.

2.4.4. Alokace nákladů a užitků

Pro alokaci nákladů a užitků platí jednoduché, nicméně v praxi těžko splnitelné pravidlo, aby byly alokovány do místa, kam patří, tj. kde vznikají. Měly by odrážet cestu svého vzniku. Příkladem špatné alokace nákladů je např. zahrnutí nákladů na ukládání výrobních odpadů do nákladů nepřímých, režijních.

3. PRAKTICKÁ ČÁST

3.1 Výběr podniků a charakteristika stávajícího stavu.

K rozboru byly záměrně vybrány tři odlišné podniky, působící v různých průmyslových odvětvích. Jde o konkrétní podniky, které budeme dále označovat obecně písmeny A, B, C.

Podnik A patří do resortu strojírenství. Čistší produkce zde byla aplikována u výrobního procesu fyzikálně chemického charakteru, konkrétně u povrchových úprav (niklování) drobných kovových předmětů. Základním úkolem bylo snížení koncentrace škodlivých látek v odpadních vodách.

Podnik B se zabývá výrobou farmaceutik. Úkolem čistší produkce bylo snížení množství odpadních vod z výrobního procesu chemického charakteru.

Podnik C patří do resortu textilního průmyslu. Čistší produkce zde byla aplikována globálně, neboť hlavním úkolem byla minimalizace značného množství vznikajících tuhých odpadů, které podnik vozil do spalovny.

Velikost jednotlivých podniků a některé jejich základní charakteristiky jsou uvedeny přehledně v následující tabulce č.1.

Tab. 1. - Charakteristika hodnocených podniků

Podnik	počet zaměstnanců	obrat mil. Kč	vlastnictví
A	433	180	akciová společnost
B	550	600	státní podnik
C	780	950	privatizovaná a.s.

3.2 Podnik A

Zabývá se galvanickými povrchovými úpravami drobných výrobků pro textilní průmysl a drobné spotřebitele. Jsou provozovány 2 niklovací linky, dílna kyanidového mosazení a mědění a dílna speciálních galvanických úprav.

Je provozována neutralizační stanice, která čistí oplachové vody z niklovacích linek, z chemického leštění mosazi a z dílny speciálních galvanických úprav. Ostatní oplachové vody čistící stanice však neupravuje.

Na nátlak státní správy musel podnik zahájit přípravu nové neutralizační stanice, která by kapacitně pokryla úpravu všech vod z povrchových úprav.Pokud odpovídající čištění odpadních vod nebude realizováno, hrozí podniku uzavření provozů povrchových úprav.

Výchozí stav je charakterizován existencí neutralizační stanice na zachycení těžkých kovů z niklovacích linek, které charakterizuje množství zachycených a zneškodňovaných kalů v ročním objemu 28 t, při současné platbě pokuty za překračování kanalizačního řádu ve výši 100 tis. Kč/r.

Projekt čistší produkce ukázal možnost podstaného snížení objemu odpadních vod i jejich zatížení škodlivinami pomocí drobných technických úprav a organizačních opatření v technologii. Sem patří především

a) recyklace na místě - vracení ekonomických oplachů do pokovovacích lázní

- zahušťování ekonomických oplachů v odparce

b) úprava technologie - snížení pokovovacích proudů

c) správné pracovní postupy - zavedení evidence spotřeb

- odbourání spotřeby zbytečných chemikálií

Tato drobná opatření čistší produkce se projevila značným efektem jak ekonomickým - návratnost vložených prostředků byla okamžitá, tak i snížením přímé i nepřímé zátěže životního prostředí. Zefektivněním provozu nové niklovací linky bylo možné přenést na ni veškerou produkci a starou nevyhovující niklovací linku odstavit. Souhrn úspor materiálových a ekonomických uvádí tabulka č. 2.

Tab. 2 - Souhrn neinvestičních efektů opatření čistší produkce v podniku A

Opatření	Materiálová úspora	Ekonomický přínos v Kč
Úspora vody po niklování (m³/r)	523	10.460
Úspora vody po moření (m³/r)	7.700	154.000
Vracení v ekooplachu chlorid nikelnatý (kg/r) síran nikelnatý (kg/r) kys. boritá (kg/r)	231 656 203	19.635 39.360 4.557
Snížení spotřeby Ni	978	235.000
Zprovoznění odparky		150.260
Úspora sacharinu (kg/r)	2.000	128.000
Snížení zmetkovitosti		20.460
Úspora el. energie kWh/r	21.622	40.000
Odhad úspor za zneškodňování vod	523 (m³/r)	104.600
Celkový efekt		906.332

Snížení objemu odpadních vod i jejich zatížení škodlivinami má dopad na investiční i provozní náklady požadované neutralizační stanice.

Vynucená výstavba neutralizační stanice pro všechny odpadní vody z povrchových úprav bez uplatnění opatření čistší produkce charakterizuje množství neutralizačních kalů v objemu 312 t/r s eliminací pokuty za překračování kanalizačního řádu s investicí 20,6 mil. Kč.

Aplikace neinvestičních opatření z projektu čistší produkce a uplatnění požadavku na neutralizaci všech odpadních vod z povrchových úprav charakterizuje množství neutraluizačních kalů v objemu 232 t/r s investicí jen 14 mil. Kč.

Srovnání technicko - ekonomických ukazatelů řešení stavu požadovaného správními orgány bez uplatnění projektu čistší produkce, stavu při uplatnění čistší produkce a efekt čistší produkce na koncovou technologii ukazuje tabulka č. 3. (Údaje v prvním a druhém sloupci jsou převzaty z nabídky na výstavbu koncové technologie před a po projektu čistší technologie.)

Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií v podniku A zachycuje tabulka č. 4.

Tab. 3. - Dopady čistší produkce na koncovou technologii v podniku A.

Parametr	Aplikace koncové technologie	Aplikace čistší produkce na koncovou technologii	Efekt z aplikace čistší produkce na koncovou technologii
Spotřeba vody (m³/r)	56.716	24.297	32.412
Max. průtok (m³/h)	17,8	7,7	10,1
Množství kalů (t/r)	312	232	80
Obsluha neutral. stanice (osob)	2	2	0
Vápený hydrát (t/r)	143	31	112
Siřičitan sodný (t/r)	2,3	2,3	0
Kyselina solná (t/r)	16	10,8	5,2
Chlornan sodný (t/r)	4,6	4,6	0
Flokulant (kg/r)	68	64	4
Hydroxid sodný (kg/r)	2850	385	2465
EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ZMĚN KONCOVÉ TECHNOLOGIE
Vodné (tis. Kč/r)	720	309	411
Stočné (tis. Kč/r)	649	278	371
Úspory chemikalií (tis. Kč/r)	0	70,5	70,5
Zneškodnění kalů (ZN) (tis. Kč/r)	687	510	177
INVESTIČNÍ NÁKLADY KONCOVÉ TECHNOLOGIE
Investice (mil. Kč)	20,6	14	6,6

Tab. 4. - Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií.

Výchozí situace	Koncová technologie	Ćistší produkce
Produkce odpadních vod ve výši 57.000 m³/r	Produkce odpadních vod ve výši 57.000 m³/r	Snížení produkce odpadních vod o 32.400 m³/r
Koncentrace těžkých kovů v odpadních vodách vyšší než 5 mg/l	Snížení koncentrace těžkých kovů o 5 mg/l (splnění požadavku státní správy)	Snížení spotřeby o 3.660 kg solí Ni, 203 kg kys. borité, 2t Sacharinu, 978 kg Ni
Produkce 28 t/r kalů kategorie ZN	Produkce kalů kategorie ZN v množství 312 t/r	Snížení produkce kalů kategorie ZN o 80 t/r
Pokuty za překračování kanalizačního řádu ve výši 100.000 Kč		Úspora el. energie 21.600 kWh
Čištění jen části odpadních vod	Spotřeba chemikalií na ČOV v množství 143 t/r vápeného hydrátu, 2,3 t/r siřičitanu Na, 16 t/r Hcl, 2,85 t/r NaOH , 4,6 t/r NaClO	Spotřeba chemikalií na ČOV snížena u vápeného hydrátu o 112 t/r a NaOH o 2,4 t/r

Opatření čistší produkce, konkrétně změna množství odpadních vod a stupeň jejich znečištění vedly rovněž ke změně nabídky čistírenské technologie projevující se jak ve snížení pořizovacích nákladů čistírny tak v podstatném snížení spotřeby chemikálií.

3.3 Podnik B

Ve svém výrobním programu má od roku 1972 zařazenu výrobu ketolu, který představuje meziprodukt pro výrobu řady léčiv.

V návaznosti na transformaci hospodářského života v ČR a na změny nákladových položek (zvýšení ceny vstupů) se změnila ekonomie výroby ketolu. Ve vazbě na změny v právní úpravě ochrany životního prostředí se kolem výroby ketolu objevily problémy, které významně změnily názor vedení podniku na problematiku odpadů produkovaných touto výrobou umocňované zvyšováním výroby. V podnikatelském záměru hodnoceného podniku byla zakotvena opatření strategie kontroly a řízení obsahující doplnění koncových technologií na ochranu životního prostředí. Tyto návrhy jsou využity pro porovnání s výsledky projektu čistší produkce.

Celý proces výroby ketolu je technologicky velmi složitým diskontinuálním systémem, u něhož při zahájení prací na projektu čistší produkce nebyly známy hmotnostní bilance v jednotlivých výrobních operacích. Vzhledem k značným ekonomickým ztrátám z titulu neznámého úniku rozpouštědel z výrobního cyklu byla pozornost věnována problémům

- optimalizace průběhu regenerace butylacetátu z odpadní půdy po extrakci ketolu na odparce Scheffers

- snížení emisí do ovzduší.

Výchozí stav charakterizuje skutečnost, že z jedné výrobní šarže natéká na odparku Scheffers cca 38 m³ odpadní půdy z níž se mají oddestilovat rozpouštědla a voda. Získaný koncentrát odpadní půdy je zneškodňován mimo závod v čistírně odpadních vod (ČOV) vybavené anaerobní jednotkou. Složení odpadní půdy kolísalo v rozsahu, který uvádí tabulka č. 5.

Tab. 5. - Složení zpracovávané odpadní půdy.

Složka	% hm.	kg/šarži	CHSK (t/šarži)
Etanol min.	2	760	1,58
max.	7	2260	4,71
Butanol min.	0,1	38	0,1
max.	0,4	152	0,39
Butylacetát min.	0,4	160	0,35
max.	2	960	2,12

Odparka je provozována proto, aby se oddestilované kapalné podíly (odpadní vody) po regeneraci butylacetátu mohly vést na podnikovou biologickou čistírnu odpadních vod (BČOV), jejíž kapacita nestačí na současné zpracovávání odpadních vod a koncentrátu odpadní půdy .

Podle původních návrhů obsažených v koncepci strategie kontroly a řízení by podnik přistoupil k následujícím opatřením:

a) Investici do nové odparky s ekonomičtějším provozem s významným efektem ve

- snížení provozních nákladů

- zvýšení podílu regenerovaného butylacetátu

což odpovídá modernizaci technologie, a

b) Investici do rozšíření ČOV o anaerobní stupeň, který by umožnil

- zneškodňování etanolu bez zatížení městské ČOV

- zneškodnění koncentrátu z odparky na ČOV podniku.

Při zpracování projektu čistší produkce prováděné bilance systému toku technologických rozpouštědel (butylacetátu) přispěly k identifikaci nepředpokládaných zdrojů ztrát a emisí rozpouštědel v podniku, které byly ošetřeny opatřeními čistší produkce.

Projektem čistší produkce bylo doporučeno změnit systém separace těkavých rozpouštědel (etanol - butanol - butylacetát) a jejich následné dělení s využitím etanolu jako prodejného výrobku. Tento postup umožní odstoupit od realizace koncové technologie - rozšíření ČOV o anaerobii, neboť stávající ČOV kapacitně dostačuje na zneškodnění odpadní půdy, pokud dojde k oddělení etanolu a butylacetátu. Odstranění nátoku etanolu představuje odlehčení ČOV o množství odpovídající CHSK 477 t O₂.

Všechna tato opatření se projevují efekty jak ekonomickými tak i environmentálními, jejichž souhrnné srovnání je uvedeno v tabulkách č. 6 a 7.

Tab. 7. - Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií

Výchozí situace	Rozšíření koncové technologie	Čistší produkce
Produkce kalů na ČOV při zneškodnění etanolu ve výši 150.000kg/ rok, který je nutno ukládat. Kategorie Z.	Produkce kalů na ČOV při likvidaci etanolu ve výši 150.000kg/ rok, který je nutno ukládat. Kategorie Z.	Etanol je dále využit - kal nevzniká a není ho nutno ukládat.
Emise 50.270 kg /rok butylacetátu do ovzduší.	Emise 50.270 kg / rok butylacetátu do ovzduší.	Emise nejsou.
Emise CO₂ do ovzduší, spotřeba energií a surovin na výrobu 228,5 tun etanolu. Tento etanol byl bez užitku přímo likvidován a proto musel být v rámci ČR vyroben.	Emise CO₂ do ovzduší, spotřeba energií a surovin na výrobu 228,5 tun etanolu. Tento etanol by byl bez užitku přímo likvidován a proto musel být v rámci ČR vyroben.	Snížení emisí CO₂ do ovzduší a nižší spotřeba energií a surovin vzniklých a potřebných na výrobu 228,5 tun etanolu. Tento etanol nebude muset být v rámci ČR vyroben.
Na ČOV je přiváděno v odpadních vodách 228.625 m³etanolu k likvidaci s odpovídajícím CHSK 477.000 kg O_2.	Na ČOV je přiváděno v odpadních vodách 228.625 m³etanolu k likvidaci s odpovídajícím CHSK 477.000 kg O_2.	CHSK odpadních vod přiváděných na ČOV je sníženo o 477.000 kg O_2..
Koncentrát odpadní půdy se vozí k externímu zpracovateli	Koncentrát odpadní půdy se zpracovává v podniku
Nároky na zábor půdy nejsou.	Nárok na zábor 300 m²	Nároky na zábor půdy nejsou.

Tab. 6. - Ekonomické porovnání čistší produkce s koncovou technologií

Odparka Scheffers
		Výchozí situace		Čistší produkce
Stav v dané etapě		Zařízení z roku 1972		Oprava zařízení a
		provozované technologií		a úprava technologie
		poplatné této době.		na nový druh provozu.

Investiční náklady - technologie		0 Kč		100 000 Kč
Investiční náklady - stavba		0 Kč		0 Kč
Nároky na půdu v m2		0		0
Neinvestiční náklady - opravy		150 000 Kč		300 000 Kč
Provozní náklady - energie		3 655 000 Kč		1 455 000 Kč
Počet pracovníků		5		5
Mzdy		535 000 Kč		535 000 Kč
Materiálové náklady - suroviny		250 000 Kč		200 000 Kč
Poplatky za znečišťování ovzduší		50 000 Kč		0 Kč
Odpisy		0 Kč		7 400 Kč
Celkem investiční náklady		0 Kč		100 000 Kč
Celkem provozní náklady		4 640 000 Kč		2 497 400 Kč

Koncová technologie zneškodnění odpadů na ČOV
	Výchozí situace		Koncová technologie		Čistší produkce
Stav v dané etapě	Podniková ČOV, část		Podniková ČOV dopl -		Podniková ČOV, menší
	odpadů zneškodněna zneškodněna na		něná o anaerobii.		část odpadů likvidována
	na městské ČOV		Koncová technologie.		na městské ČOV
Investiční náklady - technologie	0 Kč		7 000 000 Kč		0 Kč
Investiční náklady - stavba	0 Kč		1 000 000 Kč		0 Kč
Nároky na půdu v m2	0		300		0
Neinvestiční náklady - opravy	400 000 Kč		400 000 Kč		400 000 Kč
Provozní náklady - energie	3 800 000 Kč		3 800 000 Kč		3 800 000 Kč
Počet pracovníků	10		10		10
Mzdy	1 113 000 Kč		1 113 000 Kč		1 113 000 Kč
Materiálové náklady - suroviny	1 000 000 Kč		500 000 Kč		1 000 000 Kč
Externí náklady - městská ČOV	3 685 000 Kč		1 500 000 Kč		2 500 000 Kč
Externí náklady - pražská ČOV	345 000 Kč		0 Kč		0 Kč
Doprava - městská ČOV	50 000 Kč		0 Kč		0 Kč
Odpisy	6 700 000 Kč		7 300 000 Kč		6 700 000 Kč
Celkem investiční náklady	0 Kč		8 000 000 Kč		0 Kč
Celkem provozní náklady	17 093 000 Kč		14 613 300 Kč		15 513 000 Kč

EFEKT Z REGENERACE ROZPOUŠTĚDEL
	Výchozí situace		Koncová technologie		Čistší produkce
Stav v dané etapě	Regenerace natékajícího		Regenerace natékajícího		Odstranění úniku BA do
	BA, etanol zneškodněn na		BA, etanol zneškodněn na		ovzduší a vývěvou, jeho
	podnikové a měst. ČOV		podnikové a měst. ČOV		regenerace, regenerace
			ČOV anaerobií		a odprodej etanolu
Přínosy z regenerace BA butylacetátu	939 693 Kč		939 693 Kč		2 935 869 Kč
Přínosy z regenerace etanolu	0 Kč		0 Kč		685 000 Kč
Celkem výnosy	939 693 Kč		939 693 Kč		3 620 869 Kč

3.4 Podnik C

Podnik je zaměřen na zpracování vlákenných textilních surovin do konečných výrobků - koberců. Výrobní procesy jsou charakterizovány především mechanickými operacemi tvarování, třídění a manipulace s vlákennými materiály. Z hlediska pracovního prostředí jsou významné podmínky prašnosti.

Ekonomika podniku je negativně ovlivňována vysokým procentem odpadů používaných textilních surovin, které dosahovalo 20,1% .

Negativní environmentální efekt podniku charakterizuje vedle rizikovosti některých provozních souborů z důvodů vysoké prašnosti též používaný způsob zneškodňování všech odpadů spalováním v městské spalovně. Jedná se o 674 t/r spalovaného textilního odpadu ve kterém je obsaženo 89% syntetických materiálů ve složení 35% polyakrylonitrilu, 15% polyamidu a 50% polypropylenu. Tento odpad patří do kategorie ostatní odpad a nevyžaduje tedy žádná zvláštní opatření.

Po zahájení projektu čistší produkce byly identifikovány zdroje a příčiny největších zdrojů odpadu a navržena opatření pro jejich omezení. Nejvýznamnějším neinvestičním opatřením byla prověrka směrných technologických postupů. Okamžitým zavedením režimu kontroly jejich dodržování bylo dosaženo snížení materiálových vstupů do výroby v hodnotě 1,011 mil. Kč/r. Vedle této úspory na materiálu - snížení množství odpadu o 5% - bylo dosaženo zvýšení kvality výroby a výrazného zlepšení pracovního prostředí - snížení prašnosti. Environmentální porovnání efektů čistší produkce a koncové technologie uvádí tabulka č. 8.

Tab.8.- Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií v podniku C

Výchozí situace Koncová technologie	Čistší produkce
352 t/r nerecyklovatelných a 321 t/r recyklovatelných textilních materiálů spalováno v městské splovně, materiály nutno pro spotřebu vyrobit	Úspora 659 t/r textilní suroviny kterou nebude nutno vyrobit v ČR
Produkce popela a kalů v množství cca 60 t/r	Deponování 15 t/r odpadu
Prašnost - rizikové pracoviště	Snížení prašnosti v provozu, není uplatňováno rizikové pracoviště
Emise: 413 kg/r prachu, 108 kg/r CO, 168 kg/r No_x, 358 kg/r SO₂, 2 kg/r TOC	Emise ze spalování nejsou
Chemikalie na čištění spalin v množství 25 t/r vápna, 1200 m³/r vody	Není spotřeba chemikálií pro čištění spalin

Doporučená investičně náročná opatření pro prevenci vzniku odpadů zahrnují bezodpadové tkaní dvojplyšových koberců na tkalcovských stavech Van de Viele, které představují zvýšení výtěžností vstupujícího textilního materiálu a tedy snížení tvorby odpadů o dalších 322 t/r.

Zavedení nové technologie a výrobku představující interní recyklaci odpadu s investiční náročností 15,4 mil. Kč dovoluje zvýšit výtěžnost vstupující textilní suroviny do podniku o dalších 303 t/r. Realizace všech doporučených opatření umožňuje redukci textilního odpadu na současné technologické minimum 15 t/r.

Srovnání technicko - ekonomických efektů jednotlivých opatření uvádí souhrně tabulka č. 9.

Tab. 9. - Porovnání efektů opatření čistší produkce podniku C.

Parametr	Výchozí stav	Neinvestiční opatření CP realizovaná	Bezodpadové tkaní Van de Viele	Zavedení nové technologie a výrobku
Spotřeba textil. surovin (t/r)	3.336	3.300	3.300	3.300
Množství vznikajícího odpadu na spálení (t/r)	674	640	318	15
Investice (tis. Kč)	0	0	39.000	15.400
Úspora na materiálu (tis. Kč/r)	0	1.785	16.400	6.300

V podniku byla realizována pouze neinvestiční opatření projektu čistší produkce a nový management pro nedostatek investičních prostředků nepočítá v dohledné době s realizací investičních opatření. Z tohoto důvodu jsou informace potřebné pro plné vyhodnocení nedostupné a výše uvedená tabulka je neúplná.

Spalování textilního odpadu s obsahem polyamidu a polyakrylonitrilu v městské spalovně, t.j. ve směsi s tuhým komunálním odpadem (TKO) přispívá k emisím škodlivin ale v nákladech na zneškodnění představuje pouze položku 400 Kč/t textilního odpadu. Pokud by bylo realizováno zneškodnění odpadu na specializované spalovně „šité na míru“ pak jen provozní náklady představují 9.000,- až 11.000- Kč/t odpadu. V každém případě toto řešení zvyšuje emisní zátěž životního prostředí neboť významnou položku i ekonomickou je přídavné palivo.

4. POROVNÁNÍ CELKOVÝCH NÁKLADU A EFEKTU PREVENTIVNÍCH A KONCOVÝCH OPATŘENÍ

Posuzovaná opatření ve vybraných podnicích ukazují rozdílnost jak rozsahu možností technických řešení, tak i ekonomických předpokladů v podniku technická opatření realizovat. Tato rozdílnost vyplývá z charakteru výrobních procesů i ekonomické pozice podniku. Společná pro všechny projekty je možnost výrazné redukce odpadů - zátěže životního prostředí, a zvýšení využití vstupů do výrobního procesu bez investičních nároků.

Překvapivá efektivnost neinvestičních opatření čistší produkce je docílena metodou čistší produkce, která vyžaduje práci techniků a vlastních zaměstnanců podniku v období analýzy a zpracování projektů čistší produkce. Čím důkladněji je provedena analýza výrobních procesů v podniku, tím je širší spektrum variant preventivních opatření čistší produkce. Samotné ekonomické efekty jsou dány lepším využitím vstupů výroby, které je podstatou čistší produkce.

Hodnocení výsledků řešení projektu čistší produkce v podniku A je příkladem preventivního přístupu který ovlivňuje výstavbu koncové technologie nezbytné pro ochranu životního prostředí. Naproti tomu projekt v podniku B je příkladem kdy opatřeními čistší produkce je možno zcela vyloučit nutnost výstavby respektive rozšíření již existující koncové technologie. Projekt v podniku C nemá přímou vazbu na změnu provozování nebo výstavbu koncové technologie a není proto prezentován v závěrečné tabulce č. 10. Projekt slouží jako doplněk, který má ilustrovat situaci, kdy koncová technologie existuje a je realizována u externího provozovatele - městské spalovně - jejíž kapacita není vytížena a proto může být průmyslový odpad zpracováván za podmínek ekonomicky výhodných pro producenta odpadů. Tyto podmínky však vzhledem k nesplnění emisních limitů spalovny mohou mít jen časově omezenou platnost. Projekt C má za cíl dokumentovat ekonomickou i environmentální neúnosnost současného řešení, neboť opatření čistší produkce umožňují sice investičně náročnými opatřenímí (54,4 mil. Kč) s návratností 4-5 let dosáhnout prakticky bezodpadovou výrobu (redukce odpadů z 670 t/r na 15 t/r).

Provedená opatření čistší produkce v podniku A (viz tab. 2) vedla ke změně velikosti koncové technologie, jejíž výstavba musí být provedena.. Provedená opatření čistší produkce vedla nejen ke snížení celkového množství odpadních vod z 56.700 m³ na 24.300 m³, (viz tab. 3) ale i ke snížení očekávaného max. průtoku čistící stanicí ze 17,8 m³/h na 7,7 m³/h, což dohromady znamená úsporu 6,6 mil. Kč na investici do technologického zařízení.

Celkový efekt projektu čistší produkce v podniku A (viz tab. 10) je 1,153.830 Kč/r ve snížení nákladů a 6,600.000 Kč snížení investičních nákladů na koncovou technologii.

Příklad výsledků v podniku B ukazuje možnost odstoupit od výstavby koncové technologie, t.j. opatření čistší produkce dovolují dosažení srovnatelného technického efektu jaký byl požadován od koncové technologie - anaerobního stupně čistění odpadních vod. Záměr managementu na rozšíření koncové technologie byl plně v souladu s ekonomickým řízením podniku neboť měl vést ke snížení provozních nákladů o 2,479.700 Kč/r. Další vyvolané efekty jako snížení spotřeby vstupních materiálů a energií stejně jako snížení zátěže životního prostředí snížením přímé i nepřímé emise odpadů jsou srovnány v tabulce č. 6.

Při hodnocení účinnosti projektů čistší produkce je vhodné zvažovat skutečnost, že náklady na zpracování projektu čistší produkce v rámci prováděných interaktivních kurzů byly v průměru 120.000,- Kč./projekt.

Tab. 10.- Porovnání nákladů a efektů preventivních a koncových opatření

Podnik A: Výstavba nové koncové technologie je ovlivněna projektem čistší produkce

Podnik B: Rozšíření koncové technologie je odvráceno projektem čistší produkce

Podnik

Ukazatel

Výchozí situace

Koncová technologie

Koncová technologie po projektu čistší produkce

Samostatný efekt čistší produkce

Celkový efekt čistší produkce v porovnání s koncovou technologií

Roční provozní náklady (tis. Kč)

- 687,00

- 439,50

+ 906,33

+ 1.153,83

Investiční náklady (tis. Kč)

- 20.600,00

- 14.000,00

+ 6.600,00

Roční provozní náklady (tis. Kč)

21.733,-

+ 2.479,70

+ 3.722,60

+ 2.681,17

+ 6.403,77

Investiční náklady (tis. Kč)

- 8.000,00

- 100,00

+ 7.900,00

Poznámka: + ekonomický přínos, - výdaj

Centrum pro otázky životního prostředí UK

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz.
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
Naposledy změněno: 18. 05. 2005

Centrum pro otázky životního prostředí UK

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz. Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK Naposledy změněno: 18. 05. 2005

Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu webmaster@czp.cuni.cz.
Copyright © 2003 Centrum pro otázky životního prostředí UK
Naposledy změněno: 18. 05. 2005