|
|
POROVNÁNÍ CELKOVÝCH NÁKLADŮ NA
PREVENTIVNÍ
A
KONCOVÁ OPATŘENÍ OCHRANY
ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Zpracovatel: České centrum čistší produkce
Autoři: Ing.V.Dobeš, M.Sc Ing.B.Navrátil, CSc Ing.K.Remtová, CSc
PRAHA ČERVEN 1995 OBSAH 1. ÚVOD 1.1 Čistší
produkce jako forma preventivní strategie 1.2 Čistší
produkce v České republice 1.3 Cíl
předkládané práce 2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Projekty
na ochranu životního prostředí a jejich
místo v hierarchii investičních projektů 2.2 Posuzování
projektů na ochranu životního prostředí 2.2.1 Klasická
analýza nákladů a užitků 2.2.2 Analýza
totálních nákladů 2.3 Návrh
metodiky na porovnání celkových nákladů na
preventivní a koncová opatření ochrany životního prostředí 2.3.1 Specifičnost
problému 2.3.2 Řešení
problému 2.3.3 Vytvoření
soupisu parametrů 2.3.4 Určení
časového horizontu 2.3.5 Finanční
ukazatelé efektivnosti investice 2.3.6 Alokace
nákladů a užitků 3.PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Výběr
podniků a charakteristika stávajícího stavu 3.2 Podnik
A 3.3 Podnik
B 3.4 Podnik
C 4. POROVNÁNÍ CELKOVÝCH NÁKLADŮ A EFEKTŮ
PREVENTIVNÍCH A KONCOVÝCH OPATŘENÍ 5. ZÁVĚR
1. ÚVOD
1.1 Čistší produkce jako forma preventivní strategie
Z nákladného, deset let trvajícího programu na
ozdravění životního prostředí, který uskutečnila EPA v 70-tých letech v USA
(lit.1), vyplynuly dva základní velmi důležité poznatky týkající se metod
používaných na ochranu životního prostředí. První poznatek se vztahuje na tzv. ex-post metody. Tyto metody tvoří náplň
strategie kontroly a řízení a jsou založené na zařazování odlučovačů a jiných
regulačních zařízení na konec výrobního procesu. (Výrobní proces v tomto
případě pojímáme jako určitý podle potřeby úkolu definovaný systém a koncem
výrobního procesu se pak rozumí jakýkoliv výstup z tohoto systému do jeho
okolí. Jsou-li např. do výrobního systému zahrnuty i obslužné manipulační
procesy, je třeba uvažovat i jejich výstupy do okolí, např. výfukové plyny
aut). V anglické literatuře jsou zařízení regulující výstupy látek a energií do
okolí systému souhrnně označovaná jako koncové technologie ("end-of-pipe
technologies"). Z
výsledků ozdravovacího programu jednoznačně vyplynulo, že aplikace koncových
technologií nemůže zajistit zdravé životní prostředí, neboť se vždy, dříve nebo
později, dostane do rozporu s ekonomickým růstem. Je to z toho důvodu, že téměř
žádné regulační zařízení nemá stoprocentní účinnost, takže se stále určité
množství škodliviny dostává do životního prostředí. I v tom případě, že by
použité zařízení pracovalo se stoprocentní účinností a veškerou vzniklou
škodlivinu zachytilo, tzn., že nedojde ke znečištění příslušné složky životního
prostředí, vyvstává opět problém co s touto zachycenou škodlivinou, kam ji uložit,
jak ji zpracovat nebo zneškodnit. Výsledkem většinou bývá vypuštění nebo
uložení zachycené škodliviny do některé jiné, zdánlivě vhodnější složky
životního prostředí. (Kaly z čističek odpadních vod se spálí a škodliviny se
rozptýlí v ovzduší, tuhé látky zachycené ze spalin se uloží na skládku atp.). Druhý
poznatek, který byl ozdravovacím programem také jednoznačně prokázán, není v
podstatě nijak překvapující. Potvrzuje, že jediným řešením ochrany životního
prostředí, jež se do rozporu s ekonomickým růstem nemůže dostat, jsou metody
ex-ante, tj. metody založené na strategii prevence. Tyto metody se
nesoustřeďují na odstraňování škodliviny ze životního prostředí, nýbrž na to,
aby se škodivina do životního prostředí vůbec nedostala, tzn. aby se zamezilo
už jejímu vzniku. I
když se na první pohled zdá, že jde o náročný úkol s velkými zásahy do
výrobních procesů, praxe ukazuje, že tomu tak není. Ve skutečnosti např.
používáme a pracujeme zcela zbytečně s mnoha toxickými látkami, jejichž
odstranění často vede nejen ke snížení negativního dopadu na životní prostředí,
ale i ke zkvalitnění produktu, zvýšení bezpečnosti práce, snížení rizika a
dalším změnám majícím příznivý vliv na ekonomiku podniku. Vzhledem
k této skutečnosti se vyspělé průmyslové státy stále více zaměřují na praktické
aplikace metod strategie prevence. Zvyšuje se počet jejich forem,
propracovávají se postupy jejich použití a rozšiřuje se pole jejich působnosti. Z historického hlediska došlo k první rozsáhlé aplikaci
preventivního přístupu v oblasti plánování investičních akcí. Povinnost
posoudit dopad zamýšlené investiční akce na životní prostředí, ještě před její
realizací, byla poprvé uzákoněna v USA na začátku 70-tých let. Odtud se tzv.
EIA (z anglického označení Environmental Impact Assessment) postupně šířila do
dalších států. Evropské společenství uzákonilo její provádění v r.1988, naše
republika v r.1992 zákonem č.244/1992 Sb. V
oblasti výroby a služeb, se z metod strategie prevence, stále intensivněji
uplatňuje přístup, který se nazývá "čistší produkce". Tento přístup,
jehož používání není u nás zatím dostatečně rozšířeno, je založen na stálém
prověřování výrobních procesů a postupů za tím účelem, aby se co nejvíce a co
nejdříve, (již u zdroje), předešlo vzniku negativních vlivů, jak na životní
prostředí, tak i na lidské bytí ( lit.2). Cílem provádění čistší produkce je
snižování množství vznikajícího odpadu, především odpadu toxického, a snižování
materiálních a energetických ztrát. Současně s tím dochází i k poklesu
celkových nákladů. Na
rozdíl od posuzování investičních akcí, jež je uzákoněno prakticky ve všech
zemích, v nichž se používá, je realizace čistší produkce, s vyjímkou některých
států v USA, zatím dobrovolná. Podniky akceptují zavádění čistší produkce
především proto, že vedle zlepšení životního prostředí, vede její realizace i k
zlepšení celkové ekonomiky podniku. Navržené investice se vyznačují rychlou
návratností a velmi často dochází i ke značnému snížení celkových nákladů. Postavení podniku v očích veřejnosti
se v důsledku snížení negativního dopadu na životní prostředí zlepšuje a
celkově se zvyšuje i jeho konkurenceschopnost. Tento,
poměrně rychle dosažitelný ekonomický přínos, jenž je pro většinu podniků
důležitější než jejich přínos pro životní prostředí, působí jako významný hnací
prvek podporující šíření čistší produkce ve vyspělých zemích. V mezinárodní
politice i v politice jednotlivých zemí (lit.3) je čistší produkce podporována
mimo jiné i jako tzv. strategie dvojího zisku (win-win strategy). Význam
čistší produkce stoupá se zaváděním Environmentálního systému řízení podniku
(Environmental Management Systems, zkráceně EMS), který integruje aspekty
životního prostředí do systému řízení podniku. EMS byl poprvé normalizován
Britským standardizačním institutem v r.1992 jako BS 7750. V legislativě
Evropského společenství vstoupil v platnost v roce 1995 jako Environment
Management and Audit Scheme (EMAS) 93/1836/EFC. V r.1993 byl ustanoven výbor
ISO (Technical Comittee on Environmental Management - TC 207), který připravuje
serii norem EMS ISO 14 000. Předpokládá se, že první dokument této řady bude
publikován již v r. 1996. Čistší
produkce by měla být hlavním cílem zavádění těchto systémů.
1.2. Čistší produkce v
České republice
Čistší produkce
byla v České republice demonstrována na začátku 90-tých let třemi na sobě
vzájemně nezávislými zahraničními organizacemi: americkým Světovým centrem pro
životní prostředí, Amsterodamskou univerzitou a Norskou společností inženýrů. Světové
centrum pro životní prostředí (World Environmental Centre, zkráceně W.E.C.)
realizovalo v letech 1992 a 1993 demonstrační projekt v s.p. Chemopetrol
Litvínov. Projekt se soustředil na snížení emisí těkavých organických látek
unikajících z výrobních procesů. Výsledkem bylo zredukování emisí o 85% jen
pouhým utěsněním netěsnících míst a snížení ztráty na materiálu o více než 4
mil. Kč ročně. Projekt W.E.C. pokračuje v dalších podnicích. Amsterodamská
universita uskutečnila svůj demonstrační projekt ve VD Kovočas Děčín jako
součást postgraduálního studia environmentálního managementu. Hlavním cílem
byla minimalizace odpadů v obrobně a v galvanovně. Celkem bylo navrženo 60
snadno realizovatelných opatření a poukázano na 40 dalších. Norská
společnost inženýrů (Norwegian Society of Chartered Engineers, zkráceně NSCE, v
norštině NIF) přišla s nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším projektem. V letech
1992 až 1993 zorganizovala dva interaktivní výukové kursy, které zahrnovaly
aplikaci čistší produkce v průmyslových podnicích. Kursy vyškolily přes 60
pracovníků z průmyslu, výzkumných ústavů, konzultačních firem, vysokých škol a
orgánů státní správy. Bylo vypracováno 21 případových studií v různých
průmyslových podnicích. Ve všech podnicích byl identifikován významný potenciál
pro omezení produkce odpadu a emisí při současném snížení výrobních nákladů. V
rámci Česko-norského projektu bylo na začátku roku 1994 založeno v Praze České
centrum čistší produkce, které pokračuje v šíření čistší produkce. Centrum
zorganizovalo dva paralelní interaktivní kursy, které skončily v dubnu 1995.
Výsledky případových studií jsou shrnuty v příloze 1.
1.3. Cíl předkládané
práce
Cílem předkládané
práce je posouzení aplikace čistší produkce z ekonomického hlediska v našich
současných podmínkách. Vzhledem k tomu, že jde celkově o úkol velmi široký, byl
v prvním přiblížení zúžen na porovnání celkových nákladů potřebných k realizaci
opatření čistší produkce, s celkovými náklady, jež by vyžadovalo řešení běžným
způsobem, tj. koncovými technologiemi. Konkrétně to znamená, porovnat z ekonomického
hlediska opatření vyplývající z aplikace čistší produkce s opatřeními
vyplývajícími z aplikace běžně užívaných koncových technologií řešících stejný
problém životního prostředí v tomtéž závodě. Vzhledem k tomu, že zatím nebyla publikována
jednotná metodika, podle níž by se tato hodnocení, zahrnující nejrůznější
aspekty, prováděla, je částí této práce i návrh postupu, který by toto
porovnání umožnil.
2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. Projekty na ochranu životního prostředí a jejich místo v
hierarchii investičních
projektů Všechny investiční projekty alokující kapitál
podniku jsou z podnikového hlediska rozdělovány obecně do tří hlavních
kategorií (lit.4) Do
první kategorie patří projekty na rozšiřování trhu. Tyto projekty, i když
obvykle vyžadují relativně rozsáhlé investice a mají poměrně značně vysokou
úroveň rizika, jsou v hierarchii investičních projektů uváděny na prvním místě.
Je to především z toho důvodu, že přímo podporují růst firmy. Vybudování nových
trhů nebo rozšiřování trhů stávajících je vždy považováno za nejvážnější
pohnutku pro investování kapitálu. K realizaci projektů na získání trhu není
podnik nijak nucen, jde o jeho zcela svobodné rozhodnutí. Do
druhé kategorie investičních projektů se řadí projekty na zvýšení zisku, popř.
projekty na snížení nákladů. Tyto projekty jsou charakterizovány jako projekty,
jež zvyšují konkurenceschopnost firmy. Dosahují toho buď zvýšením kvality
vyráběného produktu nebo zvýšením účinnosti výrobních procesů (snížením
nákladů, snížením ztrát a pod.), popř. i jinými způsoby. Projekty na upevnění
zisku nemívají přímý efekt na růst firmy, nicméně vedou k upevnění její pozice
na trhu a k určité vnitřní stabilitě. K realizaci těchto projektů není podnik
nijak nucen, nicméně bývají zde jisté vnější faktory, jež realizaci těchto
projektů iniciují, např. růst konkurence. Do
třetí, poslední, kategorie projektů patří projekty na udržení zisku. Tyto
projekty jsou považovány za vynucené projekty. Patří sem všechny projekty,
jejichž realizace je vyžadovaná spíše vnějšími okolnostmi než vlastní potřebou
podniku. Příkladem projektů na udržení zisku jsou projekty, jež mají uvést
výrobek nebo výrobní procesy do shody se současnou legislativou, popř. projekty
na výměnu nějakého výrobního zařízení. Tyto projekty stojí na posledním
žebříčku hierarchie projektů. Jde o projekty nežádoucí, na něž je nazíráno jako
na projekty, jež zpomalují rozvoj podniku, neboť odčerpávají kapitál, jenž by
mohl být vynaložen efektivněji. Projekty
na ochranu životního prostředí založené na přístupu vycházejícího ze strategie
kontroly a řízení, tzn. zařazování koncových technologií, byly standardně
řazeny do poslední kategorie investičních projektů, do projektů na udržení
zisku. Vedení podniku považovalo tyto projekty za projekty ztrátové, vynucené
vnějšími okolnostmi. Tento
názor běžně uváděný v průmyslově vyspělých zemích má v zemích, nedoceňujících
potřebu zdravého životního prostředí, ještě větší platnost. Výsledným
efektem je, v obou případech, snaha o vyhnutí se těmto investicím, jejich
obecné znevažování, a nakonec, což s tím zákonitě souvisí, i neúplné a nepřesné
provádění potřebné investiční analýzy. Vzhledem k tomu, že koncové technologie
byly zařazovány na konec výrobního procesu a působily jako samostatné celky,
byla investiční analýza nákladů a užitků zjednodušována na srovnání cen
porovnávaných koncových technologií a na porovnání příslušných provozních
nákladů. Nerozebíral se komplexní dopad investice, vliv na náklady plynoucí z
odpovědnosti podniku, vlivy na snížení rizikovosti provozu a pod. Neprovádělo
se také posouzení investice z časového hlediska. Výsledkem pak často bylo
zakoupení nejlevnějšího zařízení, které v brzké době přestalo plnit svůj úkol,
nejčastěji v důsledku zpřísnění legislativních požadavků anebo v důsledku růstu
výroby a tím představu o neefektivnosti investic do životního prostředí jen
podpořilo. Přechod
od přístupu založeného na strategii kontroly a řízení k přístupu založenému na
strategii prevence způsobil i posun v názoru na neefektivnost investic do
životního prostředí. Důvodů pro tento posun bylo několik. Především
lze uvést rostoucí nespokojenost společnosti se špatným stavem životního
prostředí a stále se zvyšující tlak na jeho ozdravění. To
vyvolalo přísnější legislativní postihy znečisťovatelů životního prostředí.
Zvyšující se poplatky za zneškodňování odpadů, růst pokut za nedodržování
nařízení a jiné sankční nástroje se začaly významněji dotýkat ekonomiky
podniku. Kromě
legislativních změn způsobil tlak na ozdravění životního prostředí také růst
společenské poptávky po produktech, jež neznečišťují životní prostředí. Myšlenka,
že pozice firmy na trhu může být ovlivněna i jejím vztahem k životnímu
prostředí ukazovala souvislost mezi ochranou životního prostředí a zvyšujícím
se ziskem. Firmy začaly svůj názor na investice do ochrany životního prostředí
měnit. Z poslední kategorie - projektů na udržení zisku - se projekty na
ochranu životního prostředí přesunují do kategorie projektů pro zvyšování
zisku. Analýza nákladů a užitků se u těchto projektů začíná provádět pečlivěji,
což naráží na řadu problémů. Projekty
čistší produkce patří vždy do kategorie projektů na zvyšování zisků. Je to z
toho důvodu, že čistší produkce představuje opatření u zdroje a tedy inovaci
výroby, která vede k jejímu zefektivnění. 2.2. Posuzování
projektů na ochranu životního prostředí 2.2.1
Klasická analýza nákladů a užitků U investičních analýz běžných projektů, se náklady a
užitky určují klasickým způsobem, to znamená podle vynaložených peněžních
prostředků. Nákladem se stává vše za co podnik peněžní prostředky vydal a
užitkem je dosažený zisk. Efekty, jež nejsou finančně ohodnoceny, buď proto, že
nebyly identifikovány anebo proto, že je v peněžních jednotkách nelze vyjádřit,
nejsou v klasické, konvenční, analýze posuzovány. Vzhledem
k tomu, že projekty na ochranu životního prostředí je nutné posuzovat nejen z
ekonomického hlediska, ale i z hlediska vlivů na životní prostředí, které nelze
vždy vyjádřit v peněžních jednotkách, není konvenční analýza nákladů a užitků
pro posuzování těchto projektů vhodná. Názorně
je to ukázáno na obr.1, na zjednodušeném schematu výrobního procesu. Do tohoto
výrobního procesu vkládá podnik určité náklady, znázorněné v tomto případě
vstupy (suroviny, energii, práci, zařízení). Součet všech nákladů na vstupy
představuje v tomto zjednodušeném případě celkové náklady. Zdrojem užitku je
vyrobený produkt, jehož cenu musí podnik určit s ohledem na podíl celkových
nákladů, připadající na jednotku produktu.
Hodnoty nevyužitých surovin a práce, které odcházejí v odpadních tocích,
nejsou do výpočtu nijak zahrnuty. Podle výsledků našich i zahraničních
případových studií čistší produkce, jsou tyto hodnoty (v průměru) minimálně 10
krát větší než náklady spojené s nakládáním s odpady (viz příloha 1). Projekty
na ochranu životního prostředí, jejichž cílem je odstranění či snížení množství
vznikajícího odpadu, pak budou nutně hodnoceny zkresleně. Obr. 1 -
Schématické znázornění konvenční analýzy nákladů.
K
chybnému posouzení projektu může však dojít i tehdy, jestiže jsou náklady na
vznikající odpad (např. náklady na jeho skládkování) do analýzy zahrnuty, ale
nesprávným způsobem. Např. místo do nákladů přímých, pohyblivých, kam by
správně patřily, jsou vedeny v nákladech nepřímých (režijních), fixních. 2.2.2
Analýza totálních nákladů Nedostatky konvenční analýzy, jež se markantně
projevují při posuzování projektů na ochranu životního prostředí, se snaží
odstranit tzv. analýza celkových (lépe totálních nebo komplexních) nákladů
(lit. 5). Podstatou
této metody je snaha o co nejkomplexnější soupis všech nákladů, jež realizace
daného projektu podniku přinese. Z vlivů investice na životní prostředí
akceptuje analýza totálních nákladů pouze ty, jež mají charakter nákladů, to
znamená, že se měří v peněžních jednotkách.
2.3 Návrh metodiky na porovnání celkových nákladů na
preventivní a
koncová opatření ochrany životního prostředí 2.3.1
Specifičnost problému Stanovení efektivnosti projektů na ochranu životního
prostředí je založeno na posouzení jejich ekonomických a environmentálních
efektů. Z této dvojjakosti vyvstávají dva zásadní problémy. Prvním
problémem je nalezení vhodné společné jednotky, jež by vyjádřila velikost obou
posuzovaných vlivů. Vzhledem
k tomu, že ekonomické efekty se běžně vyjadřují v peněžních jednotkách,
existují metody, které se snaží pomocí různých koeficientů vyjádřit v peněžních
jednotkách i dopady na životní prostředí a celkový výsledek pak získat prostým
sloučením obou efektů vyjádřených v týchž jednotkách. Výhoda
tohoto způsobu spočívá v tom, že dopady na životní prostředí zařazené peněžním
oceněním do běžně užívané stupnice hodnot, se stávají srozumitelnějšími.
Nicméně vzhledem k tomu, že některé dopady na životní prostředí nelze na
peněžní jednotky vůbec převést anebo jen velmi těžko a velmi nepřesně, může být
celkový výsledek značně zkreslený, až nepoužitelný. Vzniklá chyba bývá tím
větší, čím rozdílnější charakter mají porovnávané vlivy. Kromě toho, cenové
relace nemusí být vždy stejné a týž efekt může být hodnocen různě v závislosti
na místě a času. Je
zřejmé, že i v případě, kdy je zapotřebí porovnat opatření řešící týž
ekologický problém, nelze od hodnocení dopadu na životní prostředí upustit,
neboť sekundární dopady navržených opatření mohou být natolik různé, že je
nutné jejich celkový dopad stanovit. Druhým
problémem, se kterým je nutné u hodnocení efektivnosti investic do životního
prostředí počítat, je zahrnutí škod. Podnik na rozdíl od společnosti,
nepociťuje následky všech svých negativních vlivů, jež v životním prostředí
způsobuje. Škoda, která v důsledku znehodnoceného životního prostředí vznikne
podniku, je vždy nižší, než škoda, která vznikne celé společnosti. V některých
případech podnik na znehodnocování životního prostředí dokonce vydělává, neboť
uspořil jak investiční, tak provozní náklady na zařízení, jež by působnost
škodlivých vlivů sice omezilo, ale podniku by z této investice žádný přímý zisk
nevyplynul. Nicméně, v důsledku
neutuchajících snah o internalizaci externalit, může vždy dojít k posunu
cenových relací a ekonomicky krátkodobě nevýhodná investice, se může stát
investicí velmi efektivní. Pro správné provedení investiční analýzy je proto
také nutné, nejen sledovat stávající a budoucí společenské trendy, ale
především být dokonale obeznámen se všemi negativními vlivy, jež podnik v
životním prostředí způsobuje. 2.3.2
Řešení problému Z předcházejících rozborů vyplývají hlavní aspekty,
jež by metodika posuzování projektů na ochranu životního prostředí měla
obsahovat. 1. Z
kvalitativního hlediska je nutné určit rozsah
působnosti v co největší možné šíři. 2. Z
kvantitativního hlediska je zapotřebí vyjádřit celkový dopad co nejkomplexněji. Hodnoty, které nelze
měřit v peněžních jednotkách, musí být
zhodnoceny alespoň verbálně (rozdíl od
analýzy totálních nákladů). 3. Z časového
hlediska je nutné provést posouzení pro širší časový horizont, než se běžně
používá u konvenčních analýz. Je třeba přihlédnout ke stávajícím trendům a k
jejich vlivům na dopad investice v budoucnosti. S
přihlédnutím k těmto zásadám lze postup pro posuzování efektivnosti projektu na
ochranu životního prostředí rozdělit do následujících kroků: 1. Vytvořit úplný
soupis všech parametrů, jejichž změny realizace investice může způsobit 2. Určit časový
horizont, pro nějž bude stanovena
efektivnost investice 4. Stanovit
finanční ukazatele na posouzení efektivnosti
investice v daném časovém horizontu 5. Provést
vlastní alokaci nákladů a užitků 6. Sepsat
závěrečné hodnocení 2.4.1 Vytvoření soupisu parametrů Nejdůležitějším
krokem, bez něhož nemůže být dosaženo správného výsledku, je komplexní určení
všech parametrů, jejichž velikost nebo kvalita, by mohla být realizací posuzované
investice nějakým způsobem dotčena. Aby byla komplexnost určení co nejvíce
zaručena, je zapotřebí vytvořit předem jejich úplný a přehledný soupis. Vzhledem k značnému množství parametrů, jež
může posuzovaná investice ovlivnit, je pro lepší přehled vhodné roztřídit tyto
parametry do tří menších skupin. Do
první skupiny zařadíme ekonomické parametry. Pod tímto označením rozumíme
všechny parametry, jež se běžně hodnotí v peněžních jednotkách. Z hlediska
podniku jde o náklady a užitky. Do
druhé skupiny, environmentální parametry, zařadíme vlivy podniku na životní
prostředí, jež nelze ohodnotit peněžně, nicméně mohou mít vliv na postavení
podniku z hlediska společnosti a z hlediska jeho postavení na trhu. Do
třetí skupiny zařadíme tzv. parametry sociální. Můžeme je rozdělit na parametry
vnitřní a vnější. Jde o vlivy podniku na zaměstnance a na společnost. Tyto
parametry se běžně neuvažují a většinou je nelze vyjádřit v peněžních
jednotkách. Jde např. o vliv opatření na podnikovou kulturu. Pod tímto pojmem
rozumíme souhrn všech charakteristik vzájemných vztahů, způsobů chování (uvnitř
i vně podniku), který umožňuje rozlišit jeden podnik od druhého, i když jsou
stejné velikosti, druhu, solventnosti a pod. a) Ekonomické
parametry (náklady a užitky) Náklady Náklady
můžeme rozdělovat z mnoha hledisek. Pro tento účel jsme je rozdělili na náklady
investiční, náklady provozní a náklady související se znehodnocováním životního
prostředí. (Z praktického hlediska je také vhodné rozdělení nákladů na náklady
přímé a náklady nepřímé, tj. režijní). Do investičních nákladů řadíme: -náklady na návrh a řízení projektu -cenu koupené půdy nebo nájem pronajaté půdy -náklady na koupi nebo postavení budov -náklady na koupi a postavení výrobního
zařízení -náklady na postavení vlastní skládky odpadů,
na čističky odpadních vod, na čistící
zařízení odpadních plynů (nejsou-li
zahrnuty už v nákladech na výrobní zařízení) -náklady na inženýrské sítě -náklady na elektrické rozvody -ostatní související náklady, např. vybudování
příjezdových cest, železniční vlečky a
pod. -nákup know-how včetně nákladů na trénink
pracovníků Do provozních nákladů řadíme: -náklady na koupi surovin a materiálů -vodné
a stočné, -náklady na energii a na paliva, jestliže už
nejsou uvedeny v nákladech na suroviny -dopravní náklady -mzdové náklady -amortizace budov a zařízení -náklady na služby (např. analýzy vzorků
prováděné mimo závod,) -náklady na údržbu -ochranné prostředky -ostatní související náklady (včetně
provozování koncových technologií) -školení pracovníků Do nákladů souvisejících se
znehodnocováním životního prostředí řadíme : -veškeré poplatky za znehodnocování životního
prostředí (např. poplatky za
znečišťování ovzduší, -veškeré pokuty za znehodnocování životního
prostředí (znečišťování vody, ovzduší,
půdy) -jiné výdaje související se znehodnocováním
životního prostředí, např. platby za
emisní povolení a pod. -náklady na získání povolení k činnostem
(např. E.I.A.) Užitky Při
běžném posuzování investic se většinou vystačí se seznamem nákladů, neboť mezi
náklady a užitky je přímá souvislost. U projektů ochrany životního prostředí,
zvláště pak u opatření čistší produkce, dochází však často ke vzniku užitku,
který by mohl zůstat skrytý. Např. jestliže projekt minimalizuje či zcela
odstraní potřebu skladování toxických či nebezpečných látek, je možné snížit
velikost pojistky, nebo mzdové náklady (odebráním přídavků za práci s jedy),.
popř. může dojít ke snížení nemocenského atp. Zdánlivě
paradoxně lze říci, že pro zvýšení komplexnosti stanovení nákladů, je nutné
provést i soupis všech přínosů, jež realizace projektu způsobí. b)
Environmentální parametry Z hlediska vnějšího životního prostředí
se jedná o: -charakter a množství odpadních látek --
množství emisí odcházejících do ovzduší --
množství látek vypouštěných do odpadních vod --
množství odpadů odcházejících ze závodu -snížení rizika havarie či nehod -- snížení nákladů na prostředky pro
likvidaci následků havarií Poznámka: do výše uvedených položek
odpadních látek musí být zahrnuty i látky vypouštěné nevědomně do okolního
prostředí (ztráty z netěsnosti potrubí, ventilů, apod.) v celém životním cyklu
odpadu
Z hlediska vnitřního
životního prostředí se jedná hlavně o: -charakter a množství imisí v pracovním
prostředí -zvýšení bezpečnosti práce c) Sociální parametry Vnitřní: -vztah zaměstnanců k podniku (spokojenost,
věrnost, solidárnost) - úroveň vzdělanosti, kvalifikace - environmentální uvědomění zaměstnanců Vnější: -postoj veřejnosti k podniku nebo-li image
podniku -postoj kontrolních orgánů k podniku -dodavatelsko-odběratelské vztahy 2.4.2
Určení časového horizontu U projektů na ochranu životního prostředí je vhodné
provádět investiční analýzu v delším časovém období než je zvykem u konvenčních
metod. Doporučuje se rozmezí 5 až 10 let (lit.5). Konkrétní určení časového
horizontu závisí jak na charakteru opatření, tak i na charakteru závodu. 2.4.3 Finanční ukazatelé efektivnosti investice Mezi nejčastěji používané finanční ukazatele efektivnosti investice (lit.6) patří: -návratnost -čistá současná hodnota -vnitřní úroková míra -koeficient ziskovosti. Nejjednoduším ukazatelem je návratnost. Návratnost
je definována jako počet let (měsíců), jehož je zapotřebí na pokrytí dané
investice. Návratnost se používá jen pro hrubé odhady. Čistá současná hodnota se vypočte dle vzorce: ČSH = suma{[Pi- Vi]. [1
+ p]-i} kde Pi jsou příjmy v roce i Vi
jsou výdaje v roce i (včetně investičních) p je
minimální požadovaná míra zhodnocení kapitálu
Kladná ČSH
signalizuje vhodnost projektu, záporná ČSH jeho nevýhodnost. Obecně patí, že
při stejných ostatních ukazatelích, je lepší ten projekt, jehož ČSH je
největší. Vnitřní
úroková míra se počítá dle stejného vzorce jako ČSH, jestliže na místo ČSH dáme
nulu. Vnitřní úroková míra je pak dána hodnotou vypočteného p. Významy V a P
zůstávají tytéž. Projekt je považován za pozitivní, jestliže vnitřní úroková
míra je větší než kapitálové náklady na financování projektu. Koeficient
ziskovosti je dán poměrem zisk/náklady. Je-li koeficient ziskovosti větší než
0, je projekt považován za reálný. Atraktivnost projektu se zvyšuje s růstem
koeficientu ziskovosti. 2.4.4.
Alokace nákladů a užitků Pro alokaci nákladů a užitků platí jednoduché,
nicméně v praxi těžko splnitelné pravidlo, aby byly alokovány do místa, kam
patří, tj. kde vznikají. Měly by odrážet cestu svého vzniku. Příkladem špatné
alokace nákladů je např. zahrnutí nákladů na ukládání výrobních odpadů do
nákladů nepřímých, režijních.
3. PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Výběr podniků a charakteristika
stávajícího stavu. K rozboru byly záměrně vybrány tři
odlišné podniky, působící v různých průmyslových odvětvích. Jde o konkrétní
podniky, které budeme dále označovat obecně písmeny A, B, C. Podnik
A patří do resortu strojírenství. Čistší produkce zde byla aplikována u
výrobního procesu fyzikálně chemického charakteru, konkrétně u povrchových
úprav (niklování) drobných kovových předmětů. Základním úkolem bylo snížení
koncentrace škodlivých látek v odpadních vodách. Podnik B se zabývá výrobou
farmaceutik. Úkolem čistší produkce bylo snížení množství odpadních vod z
výrobního procesu chemického charakteru. Podnik C patří do resortu textilního
průmyslu. Čistší produkce zde byla aplikována globálně, neboť hlavním úkolem
byla minimalizace značného množství vznikajících tuhých odpadů, které podnik
vozil do spalovny. Velikost
jednotlivých podniků a některé jejich základní charakteristiky jsou uvedeny
přehledně v následující tabulce č.1. Tab. 1. - Charakteristika hodnocených podniků
3.2 Podnik A
Zabývá
se galvanickými povrchovými úpravami drobných výrobků pro textilní průmysl a
drobné spotřebitele. Jsou provozovány 2 niklovací linky, dílna kyanidového
mosazení a mědění a dílna speciálních galvanických úprav. Je provozována neutralizační stanice, která čistí
oplachové vody z niklovacích linek, z chemického leštění mosazi a z dílny
speciálních galvanických úprav. Ostatní oplachové vody čistící stanice však
neupravuje. Na nátlak státní správy musel podnik zahájit přípravu
nové neutralizační stanice, která by kapacitně pokryla úpravu všech vod z
povrchových úprav.Pokud odpovídající čištění odpadních vod nebude realizováno,
hrozí podniku uzavření provozů povrchových úprav. Výchozí
stav je charakterizován existencí neutralizační stanice na zachycení těžkých
kovů z niklovacích linek, které charakterizuje množství zachycených a
zneškodňovaných kalů v ročním objemu 28 t, při současné platbě pokuty za
překračování kanalizačního řádu ve výši 100 tis. Kč/r. Projekt čistší produkce ukázal možnost podstaného snížení
objemu odpadních vod i jejich zatížení škodlivinami pomocí drobných technických
úprav a organizačních opatření v technologii. Sem patří především a) recyklace na místě -
vracení ekonomických oplachů do pokovovacích lázní - zahušťování ekonomických oplachů v
odparce b) úprava technologie -
snížení pokovovacích proudů c) správné pracovní postupy - zavedení evidence spotřeb -
odbourání spotřeby zbytečných chemikálií Tato drobná opatření čistší produkce se projevila značným
efektem jak ekonomickým - návratnost vložených prostředků byla okamžitá, tak i
snížením přímé i nepřímé zátěže životního prostředí. Zefektivněním provozu nové
niklovací linky bylo možné přenést na ni veškerou produkci a starou
nevyhovující niklovací linku odstavit. Souhrn úspor materiálových a
ekonomických uvádí tabulka č. 2.
Tab. 2 - Souhrn
neinvestičních efektů opatření čistší produkce v podniku A
Snížení objemu
odpadních vod i jejich zatížení škodlivinami má dopad na investiční i provozní náklady požadované
neutralizační stanice. Vynucená výstavba neutralizační stanice pro všechny
odpadní vody z povrchových úprav bez uplatnění opatření čistší produkce
charakterizuje množství neutralizačních kalů v objemu 312 t/r s eliminací
pokuty za překračování kanalizačního řádu s investicí 20,6 mil. Kč. Aplikace neinvestičních opatření z projektu čistší
produkce a uplatnění požadavku na neutralizaci všech odpadních vod z
povrchových úprav charakterizuje množství neutraluizačních kalů v objemu 232
t/r s investicí jen 14 mil. Kč. Srovnání technicko - ekonomických ukazatelů řešení stavu
požadovaného správními orgány bez
uplatnění projektu čistší produkce, stavu při uplatnění čistší produkce a efekt
čistší produkce na koncovou technologii ukazuje tabulka č. 3. (Údaje v prvním a
druhém sloupci jsou převzaty z nabídky na výstavbu koncové technologie před a
po projektu čistší technologie.) Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou
technologií v podniku A zachycuje tabulka č. 4. Tab. 3. - Dopady čistší produkce
na koncovou technologii v podniku A.
Tab. 4. -
Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií.
Opatření čistší produkce, konkrétně
změna množství odpadních vod a stupeň jejich znečištění vedly rovněž ke změně
nabídky čistírenské technologie projevující se jak ve snížení pořizovacích
nákladů čistírny tak v podstatném snížení spotřeby chemikálií. 3.3 Podnik B Ve svém výrobním programu má od roku 1972 zařazenu výrobu
ketolu, který představuje meziprodukt pro výrobu řady léčiv. V návaznosti na transformaci hospodářského života v ČR a
na změny nákladových položek
(zvýšení ceny vstupů) se změnila
ekonomie výroby ketolu. Ve vazbě na změny v právní úpravě ochrany životního prostředí se kolem výroby ketolu objevily problémy,
které významně změnily
názor vedení podniku na
problematiku odpadů produkovaných
touto výrobou umocňované zvyšováním výroby. V podnikatelském záměru
hodnoceného podniku byla zakotvena opatření strategie kontroly a řízení
obsahující doplnění koncových technologií na ochranu životního prostředí. Tyto
návrhy jsou využity pro porovnání s výsledky projektu čistší produkce. Celý
proces výroby ketolu je
technologicky velmi složitým
diskontinuálním systémem, u něhož při zahájení prací na projektu čistší
produkce nebyly známy hmotnostní
bilance v jednotlivých výrobních operacích. Vzhledem k značným
ekonomickým ztrátám z titulu neznámého úniku rozpouštědel z výrobního cyklu
byla pozornost věnována problémům - optimalizace průběhu regenerace butylacetátu z odpadní půdy po extrakci
ketolu na odparce Scheffers - snížení emisí do ovzduší. Výchozí stav charakterizuje
skutečnost, že z jedné výrobní šarže natéká na odparku Scheffers cca 38 m3
odpadní půdy z níž se mají oddestilovat rozpouštědla a voda. Získaný koncentrát
odpadní půdy je zneškodňován mimo závod v čistírně odpadních vod (ČOV) vybavené
anaerobní jednotkou. Složení odpadní půdy kolísalo v rozsahu, který uvádí
tabulka č. 5. Tab. 5. - Složení zpracovávané odpadní půdy.
Odparka je provozována proto, aby se oddestilované
kapalné podíly (odpadní vody) po regeneraci butylacetátu mohly vést na
podnikovou biologickou čistírnu odpadních vod (BČOV), jejíž kapacita nestačí na
současné zpracovávání odpadních vod a koncentrátu odpadní půdy . Podle původních návrhů obsažených v koncepci strategie
kontroly a řízení by podnik přistoupil k následujícím opatřením: a) Investici do nové odparky
s ekonomičtějším provozem s významným efektem ve - snížení provozních nákladů - zvýšení podílu regenerovaného butylacetátu což odpovídá modernizaci
technologie, a b) Investici do rozšíření
ČOV o anaerobní stupeň, který by umožnil - zneškodňování etanolu bez zatížení městské ČOV - zneškodnění koncentrátu z odparky na ČOV podniku. Při zpracování projektu čistší produkce prováděné bilance
systému toku technologických rozpouštědel (butylacetátu) přispěly k
identifikaci nepředpokládaných zdrojů ztrát a emisí rozpouštědel v podniku,
které byly ošetřeny opatřeními čistší produkce. Projektem čistší produkce bylo doporučeno změnit systém
separace těkavých rozpouštědel (etanol - butanol - butylacetát) a jejich
následné dělení s využitím etanolu jako prodejného výrobku. Tento postup umožní
odstoupit od realizace koncové technologie - rozšíření ČOV o anaerobii, neboť
stávající ČOV kapacitně dostačuje na zneškodnění odpadní půdy, pokud dojde k
oddělení etanolu a butylacetátu. Odstranění nátoku etanolu představuje
odlehčení ČOV o množství odpovídající CHSK 477 t O2. Všechna tato opatření se projevují efekty jak ekonomickými
tak i environmentálními, jejichž souhrnné srovnání je uvedeno v tabulkách č. 6
a 7. Tab. 7. - Environmentální porovnání čistší produkce s
koncovou technologií
Tab. 6. - Ekonomické porovnání čistší
produkce s koncovou technologií
3.4 Podnik C Podnik
je zaměřen na zpracování vlákenných textilních surovin do konečných výrobků -
koberců. Výrobní procesy jsou charakterizovány především mechanickými operacemi
tvarování, třídění a manipulace s vlákennými materiály. Z hlediska pracovního
prostředí jsou významné podmínky prašnosti. Ekonomika podniku je negativně ovlivňována vysokým
procentem odpadů používaných textilních surovin, které dosahovalo 20,1% . Negativní environmentální efekt podniku charakterizuje
vedle rizikovosti některých provozních souborů z důvodů vysoké prašnosti též
používaný způsob zneškodňování všech odpadů spalováním v městské spalovně.
Jedná se o 674 t/r spalovaného textilního odpadu ve kterém je obsaženo 89%
syntetických materiálů ve složení 35% polyakrylonitrilu, 15% polyamidu a 50%
polypropylenu. Tento odpad patří do kategorie ostatní odpad a nevyžaduje tedy
žádná zvláštní opatření. Po zahájení projektu čistší produkce byly identifikovány
zdroje a příčiny největších zdrojů odpadu a navržena opatření pro jejich
omezení. Nejvýznamnějším neinvestičním opatřením byla prověrka směrných
technologických postupů. Okamžitým zavedením režimu kontroly jejich dodržování
bylo dosaženo snížení materiálových vstupů do výroby v hodnotě 1,011 mil. Kč/r.
Vedle této úspory na materiálu - snížení množství odpadu o 5% - bylo dosaženo
zvýšení kvality výroby a výrazného zlepšení pracovního prostředí - snížení
prašnosti. Environmentální porovnání efektů čistší produkce a koncové
technologie uvádí tabulka č. 8. Tab.8.- Environmentální
porovnání čistší produkce s koncovou technologií v podniku C
Doporučená investičně náročná opatření pro prevenci
vzniku odpadů zahrnují bezodpadové tkaní dvojplyšových koberců na tkalcovských
stavech Van de Viele, které představují zvýšení výtěžností vstupujícího
textilního materiálu a tedy snížení tvorby odpadů o dalších 322 t/r. Zavedení nové technologie a výrobku představující interní
recyklaci odpadu s investiční náročností 15,4 mil. Kč dovoluje zvýšit výtěžnost
vstupující textilní suroviny do podniku o dalších 303 t/r. Realizace všech
doporučených opatření umožňuje redukci textilního odpadu na současné
technologické minimum 15 t/r. Srovnání technicko - ekonomických efektů jednotlivých
opatření uvádí souhrně tabulka č. 9. Tab. 9. - Porovnání efektů
opatření čistší produkce podniku C.
V podniku byla realizována pouze neinvestiční opatření
projektu čistší produkce a nový management pro nedostatek investičních
prostředků nepočítá v dohledné době s realizací investičních opatření. Z tohoto
důvodu jsou informace potřebné pro plné vyhodnocení nedostupné a výše uvedená
tabulka je neúplná. Spalování textilního odpadu s obsahem polyamidu a
polyakrylonitrilu v městské spalovně, t.j. ve směsi s tuhým komunálním odpadem
(TKO) přispívá k emisím škodlivin ale v nákladech na zneškodnění představuje
pouze položku 400 Kč/t textilního odpadu. Pokud by bylo realizováno zneškodnění
odpadu na specializované spalovně „šité na míru“ pak jen provozní náklady
představují 9.000,- až 11.000- Kč/t
odpadu. V každém případě toto řešení zvyšuje emisní zátěž životního prostředí
neboť významnou položku i ekonomickou je přídavné palivo. 4. POROVNÁNÍ
CELKOVÝCH NÁKLADU A
EFEKTU PREVENTIVNÍCH A
KONCOVÝCH OPATŘENÍ
Posuzovaná opatření ve
vybraných podnicích ukazují rozdílnost jak rozsahu možností technických řešení,
tak i ekonomických předpokladů v podniku technická opatření realizovat. Tato
rozdílnost vyplývá z charakteru výrobních procesů i ekonomické pozice podniku.
Společná pro všechny projekty je možnost výrazné redukce odpadů - zátěže
životního prostředí, a zvýšení využití vstupů do výrobního procesu bez
investičních nároků. Překvapivá efektivnost
neinvestičních opatření čistší produkce je docílena metodou čistší produkce,
která vyžaduje práci techniků a vlastních zaměstnanců podniku v období analýzy
a zpracování projektů čistší produkce. Čím důkladněji je provedena analýza
výrobních procesů v podniku, tím je širší spektrum variant preventivních
opatření čistší produkce. Samotné ekonomické efekty jsou dány lepším využitím
vstupů výroby, které je podstatou čistší produkce. Hodnocení výsledků řešení projektu
čistší produkce v podniku A je příkladem preventivního přístupu který ovlivňuje
výstavbu koncové technologie nezbytné pro ochranu životního prostředí. Naproti
tomu projekt v podniku B je příkladem kdy opatřeními čistší produkce je možno
zcela vyloučit nutnost výstavby respektive rozšíření již existující koncové
technologie. Projekt v podniku C nemá
přímou vazbu na změnu provozování nebo výstavbu koncové technologie a není
proto prezentován v závěrečné tabulce č. 10. Projekt slouží jako doplněk, který
má ilustrovat situaci, kdy koncová technologie existuje a je realizována u
externího provozovatele - městské
spalovně - jejíž kapacita není vytížena a proto může být průmyslový odpad
zpracováván za podmínek ekonomicky výhodných pro producenta odpadů. Tyto
podmínky však vzhledem k nesplnění emisních limitů spalovny mohou mít jen
časově omezenou platnost. Projekt C má za cíl dokumentovat ekonomickou i
environmentální neúnosnost současného řešení, neboť opatření čistší produkce
umožňují sice investičně náročnými opatřenímí (54,4 mil. Kč) s návratností 4-5
let dosáhnout prakticky bezodpadovou výrobu (redukce odpadů z 670 t/r na 15
t/r). Provedená opatření čistší produkce v
podniku A (viz tab. 2) vedla ke změně velikosti koncové technologie, jejíž
výstavba musí být provedena.. Provedená opatření čistší produkce vedla nejen ke
snížení celkového množství odpadních vod z 56.700 m3 na 24.300 m3,
(viz tab. 3) ale i ke snížení očekávaného max. průtoku čistící stanicí ze 17,8
m3/h na 7,7 m3/h, což dohromady znamená úsporu 6,6 mil.
Kč na investici do technologického zařízení. Celkový efekt projektu čistší produkce
v podniku A (viz tab. 10) je 1,153.830 Kč/r ve snížení nákladů a 6,600.000 Kč
snížení investičních nákladů na koncovou technologii. Příklad výsledků v podniku B ukazuje
možnost odstoupit od výstavby koncové technologie, t.j. opatření čistší
produkce dovolují dosažení srovnatelného technického efektu jaký byl požadován
od koncové technologie - anaerobního stupně čistění odpadních vod. Záměr
managementu na rozšíření koncové technologie byl plně v souladu s ekonomickým
řízením podniku neboť měl vést ke snížení provozních nákladů o 2,479.700 Kč/r.
Další vyvolané efekty jako snížení spotřeby vstupních materiálů a energií
stejně jako snížení zátěže životního prostředí snížením přímé i nepřímé emise
odpadů jsou srovnány v tabulce č. 6. Při hodnocení účinnosti projektů
čistší produkce je vhodné zvažovat skutečnost, že náklady na zpracování
projektu čistší produkce v rámci prováděných interaktivních kurzů byly v
průměru 120.000,- Kč./projekt. Tab. 10.- Porovnání nákladů a efektů preventivních a
koncových opatření Podnik A: Výstavba nové koncové technologie je
ovlivněna projektem čistší produkce Podnik B: Rozšíření koncové technologie je odvráceno
projektem čistší produkce
Poznámka: + ekonomický
přínos, - výdaj
5. ZÁVĚR V hodnocených podnicích postupoval
management před zahájením projektu čistší produkce v souladu se zažitou praxí a
problémy životního prostředí řešil v souladu s legislativními požadavky.
Podniky zpracovaly projekty čistší produkce na základě proaktivního přístupu
svých pracovníků, kteří měli podporu managementu. Z celkového porovnání efektů
projektů čistší produkce a rutinní aplikace koncových technologií je zřejmé, že opatření čistší produkce
přinesla: 1) omezení
rozsahu vynucené „ekologické“ investice do koncových technologií při současném
snížení dopadů koncových technologií na životní prostředí (spotřeba zdrojů a
produkce odpadu) 2) další efekty
ve snížení výrobních nákladů (lepším
využitím vstupů výroby).
Případové studie
čistší produkce realizované v našich průmyslových podnicích ukazují na vysoký
potenciál pro prevenční opatření, která přinášejí dvojí zisk - zlepšení
ekonomiky podniku a zlepšení životního prostředí. Z tohoto důvodu doporučujeme
podpořit aplikaci čistší produkce vhodně zvolenými nástroji především v oblasti politiky
životního prostředí, dále v oblasti
politiky finanční a politiky
energetické. Navržená
metodika byla aplikována jen ve dvou uvedených případech (podniky A a B) a to
pouze v omezeném rozsahu. Metodiku je
proto nutno považovat zatím jen za pracovní návrh, který bude zapotřebí dále
propracovat a vyzkoušet na dalších případových studiích. Proto dále
doporučujeme propracovat navrženou metodiku tak, aby se priorita aplikování čistší produkce mohla dostat do
metodik a prováděcích pokynů státního
aparátu. Prezentované
výsledky ukazují, že opatření čistší produkce jsou výhodnější nejen pro
společnost jako celek, ale i pro podnik, jako ekonomickou jednotku. Potenciál
pro čistší produkci zatím ve většině podniků není systematicky odhalován a
využíván. Brání tomu mj. řada koncepčních překážek (zažitá praxe vyčíslování
nákladů a hodnocení investic, rutinní řešení problémů životního prostředí
pomocí koncových technologií apod.) k jejichž překonání by tato práce mohla
přispět.
PŘÍLOHY Příloha
1
Výsledky
zavádění čistší produkce v podnicích 1994/95 OBRÁZKY
A GRAFY Obr.1
Schematické znázornění konvenční analýzy nákladů (Lit. Frans de Neve, Firma 3M : Referát na
Semináři o ekoefektivnosti, Průhonice
8.6.1995) TABULKY Tab.1
Charakteristika hodnocených podniků Tab.
2 Souhrn neinvestičních efektů opatření čistší produkce v podniku A Tab.3
Dopady čistší produkce na koncovou technologii v podniku A Tab.
4 Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií A Tab.
5 Složení zpracovávané odpadní půdy Tab.
6 Ekonomické porovnání čistší produkce s koncovou technologií Tab.
7 Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií B Tab.
8 Environmentální porovnání čistší produkce s koncovou technologií C Tab.
9 Porovnání efektů opatření čistší produkce v podniku C Tab.
10 Porovnání nákladů a efektů preventivních a koncových opatření LITERATURA 1.
Commoner, B.: The Environment and the Economy: Lessons from United States, Referát na konferenci
"K ekonomickým otázkám tvorby a
ochrany životního prostředí, Kroměříž,
1991 2.
Jackson, T: Clean Production Strategies, Lewis Publishers 1993 3.
Huisingh, D., Martin, L.,Hilger,H, Thesen, S.: Profits from Pollution Prevention, Pollution
Preventions Program, Raleigh, North
Caroline, 1985 4.
Materiály OECD: Accelerating Corporate Investment in Cleaner Technologies through Enhanced
Managerial Accounting System,
OECD/GD(94)30, 1994 5.
EPA : Total Cost Assessment: Accelerating Industrial Pollution Prevention through Innovative
Project Financial Analysis, Washington,
DC 20460, Květen 1992 6.
EPA: A Primer for Financial Analysis of Pollution Prevention Projects, American Institute for
Pollution Prevention, duben 1993 |
Zprávu elektronické pošty s dotazy nebo
komentářem k tomuto webovému serveru zašlete na adresu
webmaster@czp.cuni.cz.
|