Environment Centre cz bw204
fb  twitter  fb  fb

(teze přednášky)

Václav Mezřický,
Právnická fakulta UK Praha

1.         Koncem šedesátých a na počátku osmdesátých let se v horizontu lidského poznání objevily globální problémy životního prostředí. Již Meadowsovy Limity růstu ukázaly,že jde o mnohočetné souvislosti lidských aktivit s důsledky pro přírodní zdroje, výrobu potravin atd.

Posléze se však ukázalo, že jde o problémy ještě mnohem komplexnější, týkající se např. nezaměstnanosti, transferu technologií a zejména dynamiky všech procesů společenského pohybu.

2.         Potvrdilo se tak vědomí  g l o b a l i t y  jako jednoty světa, které vzniklo především v souvislosti s užitím jaderných zbraní ve 2. svět. válce. Globalita je proto od svého vzniku spojena s pocitem ohrožení.

3.         Naproti tomu  g l o b a l i z a c e  je proces. Nejde o cíl. Podle MMF je globalizace rostoucí vzájemná ekonomická závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhů přeshraničních transakcí zboží a služeb, mezinárodního toku kapitálu a transferu technologií..

4.         K rozvinutí globalizace přispěla liberalizace obchodu , zrychlený pohyb finančního kapitálu a technologií, rychlejší a rozsáhlejší komunikace a a kceptace aAngličtiny jako hlavního dorozumívacího jazyka mezinárodní politiky,obchodu,vědy a vzdělávání.

5.         Globalizace má jak pozitivní tak negativní důsledky.

K pozitivním patří
  •  
    • růst ekonomiky některých rozvojových zemí např. Brazílie, Indonézie, Čína atd.
    • v sociální oblasti růst spotřeby / r. 1900 činila spotřeba ve svět. měřítku cca 1.5 biliónů USD, v r. 1998 to bylo 24 biliónů USD/
    • v politické oblasti se posiluje tendence k překonávání hranic národních států, posiluje se význam nadnárodních organizací států / NAFTA, EU aj./ případně hranice národních států přesahujících regionů / Euroregiony např./
    • v kultuře se rozvíjí typ translokální kultury, překonávající národní uzavřenost / zejména pod vlivem masmédií, zejména TV
K negativním patří
  •  
    • rizika ekonomických krizí v důsledku nekontrolovaného pohybu finančního kapitálu / jv. Asie, Mexiko, Brazílie např./
    • destrukce vztahů kultur k jejich přírodnímu prostředí
    • mimo globální spotřební explozi zůstává 1.2 mld lidí , kteří žijí pod úrovní chudoby a tento počet se dále zvětšuje
    • zvyšuje se nezaměstnanost jak v rozvinutých tak v rozvojových zemích
    • dochází k oslabování role a významu národního státu v důsledku chování a zvyšování vliv u nadnárodních společností, které přesouvají výroby do rozvojových zemí a  přispívají tak k rozšiřování nezaměstnanosti
    • rozpadají se tradiční společenské struktury a roste vědomí ztráty kulturní identity

6.         Hlavní aktéři globalizace jsou:

  •  
    • transnacionální společnosti (TNC), stále méně propojené s partikulárními zájmy zemí, z nichž původně vzešly: v r. 1990 existovalo 500 největších společností, které vyráběly asi 1/3 celkového objemů zboží a poskytovaných služeb na světě ‚ 1998 obchodní obrat TNC činil 5,5 biliónů USD, víc než HNP Japonska a téměř tolik jako HNP USA, z 2O největších TNC je jich 8 z EU, 6 z USA
    • triáda států / společenství, z nichž TNC pocházejí , tj. USA, Japonsko a EU
    • tři nejvýznamnější mezinárodní organizace, tj. Mezinárodní měnový fond (poskytuje půjčky 70 zemím), Svět banka (poskytuje půjčky víc než 100 zemím) a Světová obchodní organizace

7.   Tento proces se odehrává na historickém pozadí environmentálních hrozeb, jejichž perspektivní vliv a význam globalizace zintenzivňuje.

  • · Jde o:
  • zrychlené čerpání zdrojů ropy, jejíž zásoby se odhadují na pouhých 40 let
  • hrozbu nedostatku potravin
  • rostoucí problémy vyvolané nedostatkem zdrojů pitné vody a vody pro zavlažování
  • klimatickou změnu

8.         Jsou tři skupiny myslitelů, kteří se zabývají vesměs negativními důsledky globalizace.

  •  
    • R.Dahrendorf a V.Forester se zabývají důsledky marginalizace cca 10 % nezaměstnaných v rozvinutých průmyslových zemích. Soudí, že tento vývoj fatálně vyústí ve vznik autoritativnch režimů
    • A.Toffler a   Thurow  se analyzují důsledky rychlých změn celkových životních podmínek a dospívají k závěru, že politické instituce nejsou schopny jim čelit . Očekávají proto vznik vážných společenských krizí
    • M.Kloepfer, W. Ophulls se zabývají povýtce environmentálními důsledky globalizace,.resp. zrychlené modernizace a očekávají vznik diktatur, Kloepfer výslovně ekologické diktatury.

Také jedna ze tří modelových prognóz, vypracovaných pro Evropskou komisi,  dospívá k podobným závěrům

 

 

9.         Východiska

  •  
    • je zřejmé, že náprava vývoje může nastat jen zpomalením a regulací globalizačních procesů  nemá – li nakonec dojít k nekontrolovatelné sérii krizí
    • vzhledem k dominantnímu významu limitních přírodních zdrojů a limitovaného stavu životního prostředí je třeba přehodnotiti chování světového společenství k tomuto základu lidských kultur resp. lidské civilizace. Ophulls upozorňuje na nutnost chovat se „dospěle“, tj. právě s vědomím, že člověk má dnes poprvé schopnost životní prostředí a zdroje ničit a poškozovat v globálním měřítku.

10.         Návrhy na regulaci globalizačních procesů

Spontánně jako reflexe hrozeb, plynoucích z modernizačních a globalizačních procesů, destrukce tradičních kultur a přirozeného základu lidských společností, kterým jsou přírodní zdroje a životní prostředí, různá společenství a skupiny hledají etické a právní regulativy.

Z nich zřejmě nejvýznamnější jsou

  •  
    • Tobinova daň – jde o zavedení národních daní z pohybu zahraničního kapitálu. Problém v tom, že rozvojové země se obávají daň zavést,aby neodradily kapitál od vstupu do jejich ekonomik
    • Všeobecná deklarace lidských povinností.Obsahuje např. tzv. „zlaté pravidlo“, jež je společné všem kulturám společenstvím / „Co nechceš ,aby ti jiní činili, nečiň ty jim“/,povinnost zřeknutí se násilí a pravidla úcty k životu, povinnost zachovávání spravedlnosti a solidarity, povinnost pravdivosti a tolerance atd.
    • Kampaň Charta Země deklaruje např. rozvíjení dialogu o sdílených a společně uznávaných hodnotách v globálním měřítku a navrhuje vypracování Charty země, jež by obsahovala jasnou a inspirativní vizi základních etických principů trvalé udržitelnosti
    • Iniciativa Lisabonské skupiny, jež navrhuje uzavření čtyř společenských smluv na globální úrovni, a to sociální smlouvu (má omezit volné působení soutěživosti), ekologickou smlouvu (má nastolit maximální limity exploatace přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí), kulturní smlouvu (má zajistit existencí základních forem života společnosti jako jsou rodina, místní společenství, územní společenství jako kulturních entity), demokratickou smlouvu (má zaručit nejvyšší možnou participaci občanů na politickém a ekonomickém rozhodování).
.