M. Brchaňová

 

 

 

VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ

 

 

 

 

1. Blahobyt versus životní prostředí ?

 

Vztah ekonomiky a životního prostředí se na postojích obyvatelstva projevuje dvěma způsoby. Jednak jako vztah mezi životním prostředím a možnostmi a mezemi ekonomického rozvoje státu, tedy z makropohledu, jednak jako ochota podílet se na péči o životní prostředí i za cenu omezení osobního blahobytu, tedy mikropohledu.

 

A. V roce 1985 provedli Ing. J. Vavroušek, Ing. K. Jech, Ing. L. Blažek, CSc. a Dr. E. Pospíšilová, CSc., anonymní ověřovací dotazníkový průzkum názorů lidí na problémy spojené s vývojem kvality životního prostředí, kterého se zúčastnily tři skupiny respondentů o celkovém počtu 57 osob, a to:

 

- studenti 3. ročníku gymnázia v Praze (skupina I - 26 osob)

- studenti 4. ročníku VŠ zemědělské v Praze - specializace meliorace (skupina II - 18 osob)

- studenti postgraduálního studia právnické fakulty Univerzity J.E. Purkyně v Brně (skupina III - 13 osob).

 

Respondenti využívali šestihodnotovou stupnici hodnocení, kde č. 1 bylo nejlepší, č. 5 nejhorší a č. 6 "bez názoru". Dle názoru respondentů se během posledního desetiletí (tedy 1975 - 1985) kvalita prostředí výrazně zhoršila. Ani pravděpodobný vývoj kvality životního prostředí v příštích desetiletích neposuzovali respondenti optimisticky a domnívali se, že se bude dále výrazně zhoršovat.

 

Za příčiny destrukce životního prostředí považovali respondenti zejména podceňování dlouhodobých, kumulativních důsledků, přeceňování objemových, kvantitativních ukazatelů výroby, nízké investice do oblasti péče o životní prostředí, nedostatečné respektování zákonů a předpisů v dané oblasti, nevhodná struktura ekonomiky, pracovní nedbalost a technologická nekázeň, nevhodné využívání vědy a techniky, nedostatečné kapacity stavební, strojní a technologické pro výstavbu zařízení na ochranu prostředí a nedostatečnou pozornost věnovanou maloodpadovým technologiím.

 

Respondenti neviděli výraznou souvislost mezi ekonomickým růstem, růstem životní úrovně a stavem životního prostředí.

 

Spíše negativní názor měli na případný růst cen paliv a energie. Výjimku zde tvořila skupina II (studující VŠZ v Praze). Zřejmě si, díky své specializaci uvědomovali nutnost řešit ekologické problémy i za cenu určité osobní újmy v oblasti materiálové spotřeby. Stejný názor se projevil i v reakci na případnou stagnaci nebo dokonce pokles životní úrovně v důsledku zvýšení objemu "ekologických" investic. Celkové hodnocení je zhruba neutrální, studenti VŠ se stagnací spíše souhlasí a i případný pokles jsou ochotni zčásti tolerovat. Respondenti dále vypovídali o tom, že výrazně přispívají k šetření energií vypínáním nebo omezováním topení v noci a v době, kdy je byt prázdný. S tím je však v částečném rozporu konstatování, že v rozhodující míře regulují teplotu v bytě větráním. Respondenti podle svého názoru spíše zabraňovali plýtvání vodou, s výjímkou studentů VŠZ však nesouhlasili s případným zvýšením poplatků za vodu spojeným se snížením její spotřeby. Starší respondenti (skupiny II a III) byli ochotni se vzdát nároků na vlastní chatu za předpokladu, že budou bydlet v kvalitním prostředí, případně

budou mít možnost strávit dovolenou a víkendy v hezkém prostředí za přijatelné ceny.

 

Celkově bylo možné konstatovat, že respondenti výrazně diferencovali svou ochotu podporovat opatření, která by mohla (na úrovni občanských postojů) zlepšit kvalitu prostředí. Byli spíše

ochotni částečně snížit přímou materiální spotřebu, než celkovou životní úroveň spojenou s určitou společenskou prestiží.

 

Respondenti také reagovali na naznačené možnosti ovlivňování životního prostředí. Soudili, že při řešení ekologických problémů nelze spoléhat pouze na občanskou iniciativu a opatření spojená se snižováním životní úrovně (s poukazem na praxi průmyslově vyspělých zemí).

 

 

B. Ve dnech 10. 2 až 19. 2. 1990 provedl IVVM na žádost Federálního ministerstva paliv a energetiky šetření zaměřené na názory a postoje čs.veřejnosti k některým otázkám naší energetiky.

 

Výzkum byl realizován standardní metodou IVVM na výběrovém souboru obyvatel ČSFR ve věku od 15 let (2 297 osob).

Cílem výzkumu bylo zjistit mínění veřejnosti o energetice celkově, zvláště pak jaderné. Zajímavé byly zejména názory na zdroje a potřeby elektrické energie.

 

Názory na potřebu elektrické energie

 

Energetickou situaci hodnotili občané následovně: 52 % se domnívalo, že v Československu je elektrické energie dostatek,

32 % nedostatek a 5 % uvedlo její přebytek (odpově "neví" byla zaznamenána u 11 % dotázaných).

 

Z pohledu jednotlivých krajů se odlišovaly dva silně industrializované regiony: Severomoravský (kde hovořili o dostatku) a Severočeský (kde hovořili o přebytku elektrické energie).

 

Častěji než ostatní udávali přebytek elektřiny dělníci, občané, kteří jsou vyučeni a mají maturitu a obyvatelé velkoměst nad 100 tisíc obyvatel. O přebytku také hovořili častěji muži nežli ženy - téměř dvojnásobně, dále členové různých organizací

na ochranu přírody a ti, kteří osobně pociťovali velké obavy z využívání jaderné energie v Československu. Další rozvoj ekonomiky viděl každý druhý občan tak, že nebude třeba více elektřiny než doposud (27 % z nich si myslelo, že vystačíme s menším množstvím elektřiny, 24 % že ji budeme potřebovat stejně) a necelá polovina - 42 % - spojovala další rozvoj ekonomiky s vyššími nároky (více lidí v Čechách se přiklánělo k variantě nezvyšování spotřeby energie).

 

Lze říci, že o dostatku hovořili především ti občané, jejichž životní prostředí bylo poznamenáno průmyslovou výrobou jako takovou a zejména výrobou elektřiny v tepelných elektrárnách.

 

Osobní postoje čs. veřejnosti k hospodaření s elektrickou energií

 

Občané se měli vyjádřit, o kolik více by byli ochotni platit za elektřinu, kdybychom chtěli elektrickou energii dovážet a tím šetřit domácí zdroje a chránit životní prostředí.

 

Ochota čs. občanů platit za elektřinu v případě

jejího dovozu vyšší cenu

   

 čs. občané  více        souhlasili se zvýšením výdajů o   

 by          neplatili  třetinu polovinu dvojnásobek více   

   

 ČSFR                                                          

 (n = 2 296)  52        26      8         2            1     

 ČR                                                            

 (n = 1 566)  50        28      8         3            1     

 SR                                                            

 (n = 729)   59        20      7         1            -     

   

(údaje jsou v %, dopočet do 100 % tvoří odpovědi "neví")

 

Polovina občanů nebyla nakloněna dovozu elektřiny za cenu zvýšení výdajů za ni. Dvojnásobnou cenu byli ochotni zaplatit zejména příslušníci hnutí a stran na ochranu přírody (4 %), občané s dětmi do 15 let (4 %) a vysokoškolsky vzdělaní lidé (8 %). O polovinu více by zaplatili především obyvatelé

Severočeského kraje (14 %), občané s dětmi do 15 let (10 %) a středoškolsky vzdělaní lidé (11 %). Názory na hospodaření s elektrickou energií vyplynuly i z odpovědí na otázku, zda by se měl vývoz a dovoz elektřiny zvyšovat, udržet na stejné úrovni, omezit nebo zrušit. Občané požadovali omezit vývoz a omezit či udržet na stejné úrovni dovoz. Do značné míry to vypovídá o požadavku soběstačnosti.

 

Závěrem lze konstatovat, že v roku 1990 se mezi čs. veřejnosti nejčastěji vyskytoval názor o dostatku elektrické energie. Pokud jde o budoucnost, většina občanů se domnívala, že bude zapotřebí stejně, nebo dokonce ještě méně elektřiny než v roce průzkumu. Převažovalo mínění, že ve výrobě elektrické energie máme být soběstační. Občané doporučovali, abychom se při její výrobě soustředili více především na vodu, potom na netradiční zdroje a na třetím místě na uran.

 

C. Ve dnech 21. - 29. 6. 1990 proběhl průzkum veřejného mínění organizovaný IVVM na téma "Veřejné mínění o některých otázkách životního prostředí v ČSFR". Zúčastnilo se 1 087 respondentů. Výběr dotázaných byl proveden podle kvótních pokynů, které zaručily representativitu výběrového souboru podle pohlaví, věku a typu ekonomické aktivity.

 

V letech 1988 - 1990 byly v některých výzkumech IVVM zkoumány názory čs. veřejnosti mimo jiné i na životní prostředí jako na součást hlavního zkoumaného problému. Byly využity pro upřesnění a doplnění názorů získaných v rámci předkládaného výzkumu.

Hodnotové preference

 

Občané byli dotázáni na to, jak by se chovali v případě, že by se chystali koupit si do domácnosti elektrický spotřebič a měli možnost výběru:

 

- pro koupi dražšího předmětu s menší

spotřebou by se rozhodlo                            63 %

- pro levnější předmět bez ohledu na jeho

spotřebu                                            21 %

- jiná odpověď                                         8 %

- neví                                                 8 %

 

Další třídění ukázalo, že dotázaní se zřejmě rozhodovali nejen podle toho, za jak dlouho se jim vyšší cena předmětu vrátí v nižší spotřebě energie, ale i podle momentálního stavu své peněženky. Dražší předmět s nižší spotřebou uváděli v okresech s lepší kvalitou životního prostředí v 75 % případů.

 

Na hypotetickou otázku, zda při možnosti výběru by dali přednost bydlení ve zdravém životním prostředí avšak s nižším platem, či naopak, dala většina přednost zdravému životnímu prostředí (57 % občanů a nejčastěji ve všech zkoumaných skupinách). Ženy byly častěji než muži pro zdravé prostředí a nižší plat (60 %, muži 54 %) a také občané z oblastí s lepším stavem životního prostředí. Naprostá většina občanů rovněž souhlasila s názorem, že bychom se měli pro zlepšení životního prostředí v něčem uskrovnit. Kladně odpověděli častěji občané z oblastí s lepším stavem životního prostředí.

Názory občanů na příčiny současného stavu životního prostředí (období 1988 - 1990)

 

Příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí viděli občané nejčastěji v nízkých investicích na ochranu životního prostředí. Toto zjištění nebylo překvapující. Již v květnu 1989 se 95 % občanů domnívalo, že na ochranu životního prostředí by se mělo vynakládat více prostředků. Další příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí viděli občané v lidské lhostejnosti a nedisciplinovanosti. S tím souvisí i další faktor, a to neznalost lidí o důsledcích jejich chování. V podstatě stejnou měrou uváděli občané tři faktory, které spolu úzce souvisejí a charakterizují úroveň průmyslové výroby a zprostředkovaně i stav hospodářství. Byly to:

 

- používaný způsob výroby

- vysoká spotřeba surovin v průmyslu

- technická úroveň strojů a zařízení

 

Dalšími okruhy byly legislativa a výchova. Největší podíl na znečišťování byl při hodnocení odvětví národního hospodářství přisuzován průmyslové výrobě, energetice a dopravě. Poměrně nízký podíl byl přisuzován zemědělství a stavebnictví.

 

Osobní vztah lidí k životnímu prostředí ve vybraných situacích praktického života

 

Občané projevili převažující ochotu nepoužívat nejrůznější prostředky v domácnosti, které jsou nejen účinné, ale i škodí ŽP a to do doby než budou k dispozici neškodné. Výjímkou byly prací prostředky.

 

Z těch, kteří měli ve své domácnosti auto, jej k cestě do zaměstnání využívalo 28 %, z toho pouze 7 % denně a 21 % občas. 39 % jej naopak zásadně nepoužívá. Téměř desetina z těch, kteří jezdí do zaměstnání autem, není ochotna tuto svoji praxi (zvyk) měnit. Lidé vypovídali, že jezdí do zaměstnání vlastním autem především proto, že jim z nejrůznějších důvodů nevyhovuje veřejná doprava (v dalších souvislostech bude problematika automobilismu diskutována v kapitole G).

 

Naléhavost změn jednotlivých složek životního prostředí

 

V souladu s ostatními výsledky tohoto průzkumu se největší část populace (90 %) domnívala, že nejdříve ze všeho je třeba usilovat o zlepšení ovzduší, vody, půdy a další.

 

Názory, týkající se ekonomických otázek bylo možno shrnout následovně. Pro zlepšení životního prostředí byli občané ochotni se uskrovnit a přinést určité oběti. Ve svém každodenním praktickém životě byli ochotni se vzdát prostředků, které, kromě toho, že jsou užitečné, také škodí. Zdá se, že tuto "teoretickou ochotu" vyjadřovali uváženě. Tam, kde téměř nelze zvolit šetrnější náhradu, projevili spíše neochotu (saponáty na praní). Trend hodnocení úrovně životního prostředí občany byl jednoznačný: od r. 1980 se vytrvale zhoršoval a v odhadech budoucího vývoje počítala veřejnost s jeho dalším zhoršováním.

 

Za příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí považovala veřejnost nízké investice na ochranu životního prostředí, lidskou nedisciplinovanost, způsob výroby včetně vysoké spotřeby surovin spolu se zastaralým technickým vybavením a poskytování výjímek ze zákona.

 

D. V říjnu 1991 provedl IVVM průzkum veřejného mínění zaměřený hlavně na "postojové" otázky v souvislosti s životním prostředím.

 

Tento průzkum sloužil také částečně jako podklad pro monotematický výzkum r. 1994 a je z velké části také komentován ve zprávě z tohoto novějšího průzkumu (kapitola "G").

 

V průzkumu r. 1994 byly použity v plném nebo modifikovaném znění následující otázky z průzkumu r. 1991, které mají vazbu na ekonomickou situaci ať v mikro či makropohledu:

 

- "Jaká práva by, podle Vás, měl mít vlastník lesa, půdy, rybníku apod ..."

- "Kupoval byste prášky na praní a umývání nádobí, které šetří životní prostředí, i když by byly dražší ..."

- "Kupoval byste zcela nezávadné potraviny vypěstované ve zdravém prostředí i kdyby byly dražší ... "

 

E. Každý rok (v rámci projektu mezinárodních výzkumů v oblasti společenských věd ISSP (International Social Survey Program) se koná paralelně ve dvaceti členských zemích rozsáhlé šetření postojů obyvatelstva ke zvolenému aktuálnímu tématu. V závěru roku 1993 se ČR již podruhé k tomuto projektu připojila výzkumem postojů obyvatel k problematice životního prostředí. Garantem tohoto výzkumu byl Sociologický ústav Akademie Věd ČR, realizován byl ve spolupráci se STEM. Šetření probíhalo od 20. do 30. listopadu 1993 a týkalo se souboru 1005 náhodně vybraných občanů.

 

Míru "ekonomické oběti", kterou by byli občané ochotni přinést pro zachování či zlepšení kvality životního prostředí, vystihuje následující tabulka. Jsou zde uvedeny součty všech kladných odpovědí (velmi ochotně a dost ochotně) a všech záporných odpovědí (dost neochotně a velmi neochotně) v procentech:

 

 

 

 

 

 

 

Jak dalece jste Vy osobně ochoten v zájmu ochrany životního prostředí

Ani ochotně,             Neumí se

_Ochotně__ani neochotně__Neochotně__rozhodnout

A. Platit mnohem

vyšší ceny      26,3     29,0          40,3       4,3

B. Platit mnohem

vyšší daně      16,1     24,1          55,1       4,7

C. Přijmout snížení

životní úrovně 18,8      22,9          54,5       3,8

(údaje v %)

 

Rozložení odpovědí na kteroukoli z uvedených tří otázek nesouviselo s výší příjmů domácnosti. Mírně se ochota "platit" z vlastní kapsy za kvalitu životního prostředí snižovala s rostoucím věkem, zvyšovala s vyšším stupněm dokončeného vzdělání respondentů a s velikostí sídla, v němž respondent žije. Statisticky nevýznamná je souvislost této ochoty dokonce i s příslušností tázaných občanů ke skupinám a hnutím, jejichž hlavním cílem je uchovávat nebo chránit životní prostředí.

 

Zjevně převažující neochota finančně se podílet na ochraně životního prostředí do jisté míry neodpovídala rozložení četností reakcí na výrok: Dělám, co je dobré pro životní prostředí, i když to stojí víc peněz nebo to zabírá více času. Svůj souhlas s tímto výrokem vyjádřilo 49 % tázaných, 34,9 % se neumělo rozhodnout nebo nepolarizovalo svůj postoj, více či méně nesouhlasilo 16,1 %

občanů.

 

Většina dotazovaných se dožadovala státního paternalismu v oblasti ochrany životního prostředí. Ztotožnila se s výrokem, že vláda by měla vydat zákony, které by přinutily podniky

(93,4 %) i jednotlivce (78,2 %) chránit životní prostředí, i kdyby to znamenalo omezení jejich práva na vlastní rozhodování. K názoru, že by naopak vláda měla nechat jak podniky (4,9 %), tak i jednotlivce (15,3 %), aby sami rozhodli, jak chránit životní prostředí, i kdyby to znamenalo, že neudělají vždy to správné z hlediska jeho ochrany, se přiklonila výrazná menšina respondentů. 38,9 % se domnívalo, že se příliš staráme o životní prostředí a nedostatečně o vývoj cen a pracovních příležitostí. 43,2 % je opačného názoru, 18,1 % nesouhlasilo ani s jednou stranou nebo se neumělo rozhodnout.

 

Pro posouzení názorového spektra občanů z makropohledu byly podstatné zejména četnosti postojů, reagujících na následující tvrzení:

Výrok A: Aby mohla Česká republika chránit životní prostředí, potřebuje ekonomický růst.

___________________________________________

Určitě souhlasím                                   49,9

Spíše souhlasím                                    30,8

Ani souhlas, ani nesouhlas                         10,1

Spíše nesouhlasím                                   5,0

Určitě nesouhlasím                                  1,9

Neumí se rozhodnout                                 2,4

(údaje v %)

Výrok B: Ekonomický růst vždy škodí životnímu prostředí

____________________________________________

Určitě souhlasím                                   10,6

Spíše souhlasím                                    23,8

Ani souhlas, ani nesouhlas                         19,2

Spíše nesouhlasím                                  33,0

Určitě nesouhlasím                                 10,3

Neumí se rozhodnout                                 3,2

(údaje v %)

 

Na rozdělení četností postojů v případě obou výroků neměla přitom významný vliv žádná ze zjišťovaných demografických a jiných doplňujících charakteristik respondenta (věk, pohlaví, vzdělání, profese, ekonomické postavení, příjem domácnosti, politická orientace apod.). Možná je interpretace nutnosti paralelně probíhajícího růstu a ochrany životního prostředí, bez dalšího poškozování a výrazných negativních změn.

 

 

F. Otázka vztahu lidí k životnímu prostředí je pokládána veřejnosti v průzkumech priorit obyvatelstva pořádaných cca třikrát ročně IVVM.

 

Následující tabulka přibližuje vývoj ve sledování závažnosti problémů od r. 1992, kdy byly některé problémy zjišťovány shodně jako v roce 1994:

 

 

 

 

 

 

 

 

Časové srovnání naléhavosti některých problémů

 

                          1992            1993         1994    

                    únor červen říjen březen říjen duben říjen

 

  obecná kriminalita 97 94        96     98     98     99    98 

  životní úroveň      92 90       88     92     91     94    92 

  životní prostředí   92 89       92     94     90     92    92  

  ekonomická reforma 96 94        97     93     90     90    89 

  zdravotnictví       -    93     93     95     94     89    89 

  nezaměstnanost      93 90       83     82     80     87    82 

  zemědělství         88 87       86     81     84     84    85 

 

(obsahuje součty procentních četností odpovědí "velmi + dost naléhavé")

 

Stabilně byla jako nejnaléhavější pociťována kriminalita. Dlouhodobě poněkud klesá naléhavost ekonomické reformy a oproti minulým rokům i akcent na otázky zdravotnictví. Po vzestupu podílu názorů upozorňujících na problematiku nezaměstnanosti, zjištěném v dubnu 1994, se jejich úroveň vrátila na stav předchozích let.

 

Problematiku životního prostředí zdůrazňovali více obyvatelé Čech (speciálně Prahy a severočeského kraje) a ženy. Muži dávali akcent na transformaci hospodářství.

G.Výzkum, který provedl IVVM ve dnech 16. až 28. června 1994 na reprezentativním souboru 1880 respondentů, ukázal následující očekávané změny ve vývoji životního prostředí:

 

V příštích pěti letech ve vývoji jednotlivých složek životního prostředí neočekávala největší část české veřejnosti (50 % až 60 %) změny. Zlepšení se nejčastěji předpokládalo u kvality potravin a čistoty v místě bydliště (kolem 30 %). Naopak perspektiva nepříznivého vývoje se týkala okolní přírody a kvality pitné vody i čistoty ovzduší (kolem 20 %), tedy dvou složek, na kterých občanům velmi záleží. Zhruba každý desátý dotázaný však nedovedl vývoj posoudit.

 

 

 

 

 

 

Očekávaný vývoj vybraných složek životního prostředí

 

  Za pět let bude               lepší    asi stejná    horší   

 

  kvalita potravin               32           50         10    

  čistota v městě, obci          29           54         10    

  odstraňování tuhých                                        

  odpadků z domácností           26           52         12    

  okolí domu                     25           60          9    

  čistota ovzduší                23           51         19    

  příroda kolem Vás              18           52         23    

  kvalita pitné vody             14           57         21    

 

(údaje v %, dopočet do 100 % v řádcích je odpověď "neví")

 

Přestože v krátkodobém horizontu pěti let nepředpokládala česká veřejnost významnější zlepšení sledovaných složek životního prostředí, necelá polovina občanů se domnívala, že probíhající změny v naší ekonomice vytvářejí podmínky pro budoucí lepší životní prostředí. Optimismus ale nelze přeceňovat, protože stejný podíl občanů byl naopak názoru, že probíhající změny tyto podmínky nevytvářejí a každý desátý nedovedl výhled posoudit. Především negativně byl veřejností hodnocen vliv současného

ekonomického vývoje na nápravu minulých a eliminaci vytváření současných škod.

 

Dopad probíhajících změn v ekonomice na životní prostředí

 

  Probíhající změny             rozhodně spíše spíše rozhodně

                                   ano     ano     ne      ne   

 

  napravují minulé škody                                      

  na životním prostředí             4       25      46     17   

  účinně zabraňují                                            

  současnému poškozování                                      

  životního prostředí               3       24      48     18                 

  vytvářejí podmínky pro zlepšení                             

  životního prostředí v budoucnu    6       39      32     11   

 

(údaje v %, dopočet do 100 % odpově "neví")

 

O tom, že ekonomika nezabraňuje poškozování životního prostředí v současné době, vypovídali především lidé s vyšším vzděláním, dále zaměstnanci v nedělnických profesích, podnikatelé a živnostníci, lidé ve městech se 100 tis. a více obyvateli a v severočeském regionu (7O % až 75 %). Představu ekologickém cítění obyvatel, jejich vnímání přírody jako hodnoty, dokreslily odpovědi respondentů na otázku zabývající se vztahem vlastníka a přírody. Naprosto většinové bylo mínění, že vlastník lesa, půdy, rybníka, apod. by neměl mít právo zacházet s tímto majetkem naprosto libovolně. "Rozhodně" se tak domnívalo 71 %, "spíše" 20 % dotázaných. Tři procenta nedovedla zaujmout postoj a jen 6 % s takovým principem souhlasilo (2 % "rozhodně", 4 % "spíše"). Nejvíce liberalismu projevily osoby s deklarovanou velmi špatnou životní úrovní domácnosti, ale současně také podnikatelé (kolem 11 %). Další výraznější názorové rozdíly nebyly zjištěny.

 

Ekologie a některé konkrétní činnosti občanů

 

Ve výpovědích o vlastním chování, o preferencí ekologie v konkrétních podmínkách, se kromě jiných hledisek významně uplatnila životní úroveň dotázaného. Ve výzkumu bylo toto hledisko zjišťováno standardní otázkou IVVM - dotázaný zařadil svou domácnost do určité skupiny podle toho, jak vychází s rodinným rozpočtem. V souladu s tímto zařazením lze životní úroveň dotázaného charakterizovat jako velmi nízkou, nižší, průměrnou, dobrou nebo velmi dobrou.

 

Procentní rozložení respondentů do skupin životní úrovně bylo následující:

 

velmi dobrá             1 %

dobrá                  13 %

průměrná               49 %

nižší (špatná)         32 %

velmi nízká (špatná)    5 %

 

Nejvýrazněji se lišily výpovědi a názory občanů s dobrou nebo velmi dobrou životní úrovní a názory skupiny, jež ji označila jako nižší nebo velmi nízkou.

Do první skupiny se řadili častěji podnikatelé a živnostníci (35 %), vysokoškolsky vzdělaní občané (30 %), muži (16 %), obyvatelé měst nad 100 000 obyvatel (16 %). Nižší nebo velmi nízkou životní úroveň deklarovali častěji důchodci (63 %), lidé s nejvýše základním vzděláním (50 %) a občané z obcí o velikosti 2 000 - 5 000 obyvatel (46 %).

 

Ekologická hlediska a nákup potravin

 

Výzkum potvrdil, že před hledisky zdravotní nezávadnosti, resp. kvality, občan při nákupu potravin zvažuje na prvním místě jejich cenu. Z těch, kteří alespoň jednou týdně nakupovali potraviny (89 %), přihlíželo 88 % k ceně (52 % většinou, 36 % spíše, ostatní ne), 43 % k tomu, zda byly vyrobeny či vypěstovány dle zásad správné výživy (13 % většinou, 30 % spíše, ostatní ne). Cena se zásadně (z 96 %) promítla do rozhodování osob s nízkou nebo nižší životní úrovní domácnosti. Na cenu se ohlíželi téměř všichni důchodci (94 %) na úkor zdravotních kvalit výrobků (ty zvažovalo jen 36 %). Malou roli hrála cena pro podnikatele a živnostníky (pro 72 %), kteří nicméně kvalitě potravin věnovali stejnou pozornost jako ostatní. Obecně význam ceny klesá se zvyšujícím se vzděláním dotázaného.

 

Důvodem relativně malé důležitosti ekologických, zdravotních hledisek při výběru potravin, je zřejmě především jejich cenová nedostupnost. Potvrzují to i údaje z r. 1991, kdy 21 % dotázaných uvedlo, že by dražší ekologické potraviny nekupovalo vůbec, 49 % jen při rozdílu cen do 20 %.

 

Ekologická hlediska a výběr domácí chemie

 

Výzkum se dotkl i nákupu domácí chemie, to jest nákupu pracích, čistících a dezinfekčních prostředků, a dále prostředků pro zahrádkaření - hnojiv, insekticidů, apod.

 

Podobně jako u potravin, i v případě prostředků pro domácnost řada lidí na hypotetickou otázku pokládanou v roce 1991 odpověděla, že by ekologicky šetrnější výrobky nekupovala vůbec (35 %) nebo jen při rozdílu cen do 20 % (43 %). Dvanáct procent

pak hodlalo nakupovat i výrobky dražší. Podíl těch, kteří se ekologickými hledisky řídí, se v létě 1994 pohyboval kolem čtvrtiny. Ekologické kvality výrobku preferovala, i za cenu vyšší finanční zátěže, menší část obyvatel - zhruba čtvrtina u domácí chemie, 30 % u prostředků pro zahrádkaření. Další část přiznala, že je odrazuje právě cena. Jako zajímavá se jevila skupina, která postrádala potřebné informace a setrvala zřejmě na těch výrobcích, na které byla zvyklá.

 

I na tomto místě pozorujeme spojitost ekologického chování a ekonomického zázemí dotázaného, nejtěsnější je přímo s ukazatelem subjektivního hodnocení životní úrovně jeho domácnosti. Preferenci dražších prostředků domácí chemie a prostředků pro zahrádkaření uvádělo 54 % osob s dobrou nebo s velmi dobrou životní úrovní. Je nicméně zajímavé, že u podnikatelů a živnostníků se toto procento pohybovalo

kolem 35 %. Významně se ve zjišťovaných ekologických postojích promítl vliv vzdělání dotázaného. Dražší ekologickou domácí chemii nakupovalo 20 % osob se základním vzděláním a tento podíl stoupal úměrně s výší vzdělání až na 42 % u vysokoškolsky vzdělaných. V případě prostředků pro zahrádku narůstal příslušný podíl kupujících z 23 % na 48 %.

 

Výběr elektrických domácích spotřebičů

 

Rozhodující vliv ceny zboží se projevil podle zjištění výzkumu i při nákupu elektrických spotřebičů. Zhruba polovina těch, kteří si v posledních dvou - třech letech elektrický spotřebič pro domácnost pořídili, uvedla, že se bu jeho spotřebou elektřiny vůbec neřídila nebo vybrala levnější bez ohledu na spotřebu. Výrobek s nižší spotřebou elektřiny a současně dražší vybrala necelá třetina kupujících. Na jev, že nebyla možnost výběru a koupili to, co bylo, poukázalo 17 %. Tento údaj může kromě nedostatečného pokrytí trhu spotřebiči s nižší spotřebou znamenat i nedostatečnou informovanost veřejnosti, resp. malou propagaci úspornějších typů zboží.

Celkově výsledky svědčí o tom, že se značnou část veřejnosti nedaří přesvědčovat o ekologické potřebnosti ani o ekonomické výhodnosti investicí do momentálně dražších, ale výhledově efektivnějších domácích spotřebičů.

 

Rozložení konkrétních typů odpovědí bylo následující:

 

vybral levnější spotřebič

bez ohledu na spotřebu elektřiny..............11 %

 

dražší, ale s nižší spotřebou elektřiny.......29 %

neměl na výběr a koupil to,

co bylo.......................................17 %

 

spotřebou elektřiny se při koupi

spotřebiče neřídil............................40 %

 

jiná odpově ..................................3 %

 

Podle očekávání se v nákupním chování projevil faktor vzdělání kupujícího - cenou se častěji řídili lidé se základním vzděláním, spotřebou elektřiny vysokoškolsky vzdělaní. Lidé s vysokoškolským vzděláním současně méně než ostatní uváděli, že nebyl výběr, což potvrzuje, že nejde ani tak o mezery v sortimentu, jako spíše o zájem a informovanost o úspornějších typech spotřebičů.

 

Deklarovaně byly priority při koupi spotřebiče zjišťovány v r. 1990. Tehdy 65 % dotázaných uvedlo, že by při případné koupi zvažovalo především jeho spotřebu a zvolilo by výrobek dražší,

21 % přiznalo, že by se řídilo především cenou bez ohledu na jeho spotřebu elektřiny. I když se nejedná o aktuální zjištění, lze předpokládat, že tendence ve výpovědích by se nezměnila, což dokládá, jak ošidné jsou někdy proklamované postoje, které se v praktickém chování projevují podstatně jinak.

 

Ekologie a automobilismus

 

Téměř dvě třetiny (65 %) dotázaných uvedly, že jejich domácnost vlastní osobní automobil. Oproti zjištění z roku 1990 vzrostl podíl těch, kteří tento automobil denně používají k cestě do zaměstnání - ze 7 % na současných 16 %. Větší část (11 %) přitom uvedla, že používání auta vyžaduje jejich způsob zaměstnání, menší část, že to nutné není (5 %). Procento využívajících automobil k občasné dopravě do zaměstnání se výrazněji nezměnilo a dnes takto jezdí podle svého vyjádření

18 % těch, kteří mají v domácnosti automobil.

 

K denním cestám do zaměstnání používali automobil častěji

podnikatelé a živnostníci (55 %), občané vysokoškolsky vzdělaní (26 %), lidé 33 - 44letí (22 %) a muži (22 %). Z regionálního hlediska pak především v Praze (21 %) a dále v kraji jihočeském a jihomoravském (po 19 %). Častější bylo používání auta ve městech nad 100 000 obyvatel (20 %).

 

Za jakých okolností by lidé byli ochotni od používání auta upustit?

 

Více než polovina byla za určitých podmínek ochotna uvažovat o alternativě hromadné dopravy, což je jen potvrzením zjištění z roku 1991, kdy byla veřejná doprava akceptována rovněž většinově. O něco menší část zvažovala budoucí náklady na provoz aut nebo jejich ceny. Pro úplnost bylo dotázaným nabídnuto i zlepšení podmínek na komunikacích pro cestu pěšky či na kole, což akceptovala menší část sledované populace.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za jakých podmínek byste auto přestal

k cestám do zaměstnání používat?

 

                                     ANO    NE NEVÍM

 

   Pokud se veřejná doprava dále                     

   nezdraží a naopak se zlevní        61     30     9 

   Jestliže bude veřejná doprava                     

   dobře fungovat                     59     32     9 

   Jestliže se dále zvýší ceny                       

   nebo náklady na provoz aut         52     35    13 

   Když se zlepší podmínky na                        

   komunikacích pro cestu pěšky                      

   nebo na kole                       35     57     8

 

(odpovědi v %)

 

Jak přibližuje tabulka, zůstává kromě cesty na kole nebo pěšky vždy jen kolem třetiny těch, kteří nejsou ochotni nebo nemohou nabídnutou podmínku přijmout.

 

Spotřeba vody, plynu a energií v domácnostech

 

Nehledě na to, že způsob hospodaření s energiemi, vodou a plynem v domácnostech je především výsledkem ekonomických tlaků, daných zvyšováním cen, měl své místo ve výzkumu jako jeden z projevů ekologického chování obyvatel. Bylo zjišťováno, k jakým změnám ve spotřebě domácností došlo, resp. jak dotázaní hodnotí jejich míru a snesitelnost.

 

Posouzení změny spotřeby vody, plynu a energií v domácnosti dotázaného za poslední dva roky

 

               klesla,     klesla,    zůstala neví, neví, 

  SPOTŘEBA     lze ještě šetřit      stejná, nelze nezají-

               šetřit      už nelze je vyšší měřit má se 

 

  studené vody    14          22         45       12       7   

  teplé vody      12          24         40       16       8   

  elektřiny       12          24         56        1       7   

  plynu            9          23         57        2       9   

  vytápění         6          15         48       21      10   

 

(názory v %)

 

Výpovědi respondentů se ve všech případech uvedených v

tabulce koncentrují do hodnocení, že se spotřeba v domácnosti nezměnila nebo zvýšila. To může samozřejmě znamenat, že domácnost nešetří, resp. že neúměrně spotřebu zvyšuje. Stejně tak je pravděpodobné, že domácnost snížila svou spotřebu již dříve anebo je úměrná objektivně zvýšené potřebě domácnosti. Z tabulky lze usuzovat, že v posledních dvou letech výrazně omezila spotřebu vody, plynu a elektřiny zhruba pětina až čtvrtina domácností. Méně již lidé vypovídali o snížení spotřeby tepla, která je dána skutečnými potřebami anebo mnohdy neexistuje ekonomický tlak na její omezování - zatímco např. v domech na sídlištích "neví, nemůže měřit" 32 % obyvatel, ve volné nebo tradiční městské zástavbě je to 13 %.

 

Ve výpovědích sledovaných sociodemografických skupin obyvatel lze pozorovat některé obecnější tendence, především v souvislosti s životní úrovní dotázaného. O tom, že "spotřeba klesla, ale ještě lze šetřit", poněkud častěji vypovídali lidé s velmi nebo spíše dobrou životní úrovní, o možnosti dalšího šetření s vodou také lidé vyučení nebo s jiným středním vzděláním bez maturity. Pocit, že dále již šetřit nelze, vyjádřili zejména ti, kteří životní úroveň své rodiny považují za velmi nebo spíše špatnou, dále důchodci a občané na Moravě. Jako spotřebu, která se v posledních dvou letech nezměnila, ji označili lidé s "průměrnou" životní úrovní, 30 - 44letí, rodiče nezaopatřených dětí (rodiče dětí předškolního nebo školního věku zmiňovali častěji spotřebu studené a teplé vody, rodiče starších nezaopatřených dětí spotřebu elektřiny, plynu, topení), podnikatelé a občané v Čechách. Takto charakterizovali svou spotřebu častěji i obyvatelé obcí do 2 000 obyvatel. O spotřebu se nezajímali především studenti a učni, dále lidé do 29 let a relativně často občané s nejvýše základním vzděláním.

 

Co ovlivňuje nepříznivý stav životního prostředí ?

 

Z předchozích zjištění vyplynulo, že občané hodnotí své možnosti ochrany životního prostředí poměrně střízlivě, což může plynout z pocitu, že je těžké "jít proti proudu", proti těm, kteří se chovají způsobem "po nás potopa". Další souvislosti s pocitem nedostatečných možností lze nalézt v tom, jak hodnotí škodlivost dalších vlivů a ekologické dopady vlastních činností. Nejvíce špatnému stavu životního prostředí v očích veřejnosti napomáhaly nedostatečné nástroje kontroly dodržování zákonů a předpisů a s tím související vědomá lhostejnost a nekázeň lidí. Dalším významným faktorem byly podle dotázaných nízké investice věnované na ochranu životního prostředí. Následovaly faktory, které souvisí se způsobem naší průmyslové výroby a jejichž dopady jsou řazeny k závažným. K nim se řadila i kritika toho, že podniky nemají povinnost informovat o dopadech své výroby na životní prostředí. Poměrně málo si dotázaní uvědomovali vliv rodiny a školy, což v souvislosti s tím, že vysoce negativně hodnotili lidskou lhostejnost, svědčí o určité názorové nekonzistenci.

 

Hodnocení míry nepříznivého vlivu vybraných

faktorů na životní prostředí

 

  v ý z n a m n o s t             1.    2.      3.     4. 5. 

 

  Nedostatečný postih těch, kdo                              

  životní prostředí poškozují     59    23      9       3    1 

                                                               

  Lidská lhostejnost či nekázeň   52    29     13       3    1 

                                                               

  Nedostatečný dohled nad                                    

  dodržováním zákonů a předpisů   45    32     13       3    1 

                                                               

  Nízké investice na ochranu                                 

  životního prostředí             42    30     14       5    1 

                                                               

  Vysoká těžba surovin            42    27     15       4    2 

                                                               

  Výrobní postupy náročné                                    

  na suroviny a energie           36    31     16       3    2 

                                                               

  To, že podniky povinně                                     

  neinformují, jak poškozují                                 

  životní prostředí               34    28     17       7    3 

                                                               

  To, že lidé neznají důsledky                               

  svého chování na živ. prostředí 27   33     26       8    2 

                                                               

  Výchova v rodině a ve škole     21    27     31      12    3 

                                                               

  Výstavba nových objektů                                    

  na úkor přírodních ploch        20    25     31       9    4 

 

(hodnocení na škále v %, dopočet do 100 % tvoří odpově nevím)

 

Vzhledem k tomu, že otázka na škodlivost některých faktorů pro životní prostředí byla pokládána již v roce 1990, existuje možnost zjistit názorové posuny. Jako zásadní byly před čtyřmi lety pociťovány nedostatečné investice (stupněm 1 označilo jejich závažnost 62 %), shodně s hodnocením r. 1994 pak na druhém místě lidská lhostejnost a nekázeň (49 %). Za podobně závažné (48 %) byly označeny výjimky ze zákonů a předpisů (v tomto výzkumu nebylo zjišťováno). Větší vliv než v r. 1994 přisuzovala veřejnost v r. 1990 způsobu výroby, charakteristickému špatnou technickou úrovní strojů a zařízení a vysokou náročností na energie a suroviny (43 % - 47 %). Jako relativně nejméně nebezpečná se jevila neznalost občanů o důsledcích svého počínání a stejně jako v r. 1994 i vliv školy a rodiny.

 

V hodnocení závažnosti jednotlivých vlivů se projevil především faktor dosaženého stupně vzdělání, a to přímo úměrně. Tuto tendenci lze pozorovat ve všech případech mimo hodnocení výchovného působení školy a rodiny, jež zdůrazňovali spíše středoškolsky vzdělaní, a hodnocení neznalosti důsledků chování. Častou, byť o něco nižší míru kritičnosti než u vysokoškolsky vzdělaných osob, bylo možné nalézt u podnikatelů a živnostníků; ti se zaměřovali spíše na nepříznivé dopady zastaralých výrobních postupů, extenzívní charakter výstavby (s nimi také studenti a učni), nedostatečný dohled a postih neekologického chování.

 

Z regionálního pohledu bylo patrné citlivější vnímání výše "ekologických" investic na Moravě, zvláště v její severní části. Moravané kladli větší důraz (stupněm 1 a 2) na nedostatečné možnosti a neúčinný postih těch, kdo životní prostředí poškozují a současně spatřovali větší význam v samotné lidské lhostejnosti. V jihomoravském regionu se více než v jiných krajích zmiňoval vliv výstavby (ten také v Praze) a jev, že podniky nemají povinnost informovat o negativních ekologických dopadech své produkce. Na severní Moravě a severních Čechách nepřekvapila pozornost věnovaná důsledkům plynoucím z těžby surovin. K severomoravskému regionu se k jeho kritice zastaralých

výrobních postupů přidala i Praha.

 

Změny ve vnímání faktorů, jež se ve stavu životního prostředí

negativně promítají, lze dokumentovat i hodnocením jednotlivých hospodářských odvětví a provozu domácností. Na dotaz odpovídali respondenti stejnou formou jako v předchozím případě, t.j. pomocí pětibodové škály. Způsob, jakým dotázaní určili závažnost jednotlivých odvětví, koresponduje s některými oficiálními údaji a lze jej považovat za velmi kompetentní. Jako prioritní znečišťovatelé byly určeny energetika, doprava a průmyslová výroba. I v roce 1990 byly jmenované oblasti řazeny k nejzávažnějším. Jejich dopad však byl pociťován výrazněji a v pořadí došlo k přesunům: na prvním místě se tehdy ocitla průmyslová výroba - závažnost 1. a 2. jí přiřklo 60 % a 25 %, za ní se umístila energetika (59 % a 23 %). Doprava se zařadila na místo třetí (51 % a 33 %). Intenzívněji byly vnímány důsledky zemědělství (26 % a 37 %), zbývající odvětví, včetně provozu domácností, byla hodnocena prakticky stejně jako v r. 1994.

 

 

Hodnocení míry nepříznivého vlivu

některých oblastí na životní prostředí

 

  v ý z n a m n o s t      1.    2.     3.      4.    5. 

 

  energetika               46    28     39      10     8 

  doprava                  44    35     14       3     1 

  průmyslová výroba        36    40     17       3     1 

  stavebnictví a sta-                                    

  vební výroba             13    28     39      10     2 

  zemědělství              11    26     35      19     3 

  běžný provoz domácností   4    15     41      28     7 

  turistika, rekreace       4    15     33      31    13 

 

(hodnocení na škále v %, dopočet do 100 % tvoří odpově nevím)

 

Závažnost, jakou dotázaní jednotlivým odvětvím přisuzovali, se lišila především v závislosti na regionu. Na Moravě a zvláště v regionu jihomoravském se akcentovala zejména zemědělská a (především na severní Moravě) průmyslová výroba. V severočeském regionu si všímali více energetiky, v Praze stavebnictví, na jižní Moravě a ve střední Čechách turistiky. Vliv turistiky a rekreace se vcelku přirozeně objevil častějí kritikou v nejmenších obcích. Energetika a zemědělství častěji vystoupila jako negativní faktor pro životní prostředí v odpovědích lidí s vyššími stupni vzdělání - jiné souvislosti hodnocení a vzdělání nebyly zjištěny.

 

Názory na potřebu a zdroje elektrické energie u nás

 

Přesvědčení občanů o tom, že po změnách v naší ekonomice budeme v příštích letech potřebovat na stejný objem výroby méně elektrické energie, nebylo nijak výrazné. Pětina se k tomuto problému vůbec nevyjádřila a názory, že spotřeba bude stejná nebo větší či menší byly zastoupeny zhruba stejně (kolem 25 %). Oproti r. 1990 (byla položena obdobná otázka "Myslíte si, že další rozvoj naší ekonomiky bude potřebovat....") poklesl o 13 procentních bodů podíl názorů o vyšší spotřebě a přesunul se do nerozhodnosti občanů. Poměrně výrazné diference se ukázaly v názoru "bude třeba méně energie": mnohem více než ostatní jej sdělovali vysokoškolsky vzdělaní a podnikatelé (zhruba 47 %), také muži, lidé od 45 do 59 let, středoškoláci a lidé ze středočeského a severomoravského regionu (35 %).

 

Očekávaná spotřeba elektřiny - vyšší, stejná nebo nižší - naprosto neovlivnila názor respondentů na to, zda o dostavbě jaderné elektrárny Temelín (JETE) rozhodlo zajištění dostatku elektřiny - souhlas vždy vyslovil stejný podíl dotázaných. Jistota, že budou dostatečně kryty naše potřeby elektřiny byla nejčastěji udávaným důvodem (75 %) ze šesti, které dotázaní posuzovali v souvislosti s rozhodnutím o dostavbě JETE. Stejnou otázku položil IVVM ve výzkumu názorů na aktuální otázky v březnu r. 1993 v souvislosti s jednáním vlády ČR o dostavbě JETE. Souhlasné názory o zajištění dostatku elektřiny a možnosti jejího vývozu byly v r. 1994 stejně silně zastoupeny jako v r. 1993, u spekulativních důvodů zahrnujících hospodářské i politické zájmy souhlas poklesl a častěji se vyskytovala odpově "nevím". Ve srovnání s r. 1993 poklesl v r. 1994 počet zastánců názoru, že o dostavbě JETE rozhodovala potřeba zlepšit životní prostředí v severních Čechách, nepatrně stoupla četnost nesouhlasných odpovědí a zejména se lidé cítili být méně kompetentními.

Čím lidé méně důvěřovali vládě a MŽP při rozhodování o jaderné energetice, tím více klesalo jejich přesvědčení o dostavbě JETE pro ozdravení severočeského klimatu. O zlepšení životního prostředí na severu Čech v souvislosti s dostavbou JETE vypovídali především občané východočeského regionu a vysokoškolsky vzdělaní (s výší vzdělání toto přesvědčení narůstalo) a lidé předdůchodového věku (70 %), vývoz elektřiny byl dle očekávání velmi zdůrazňován občany jižních Čech (53 %). Podezření z lobbismu našich i zahraničních zájmových skupin rovněž rostlo se zvyšujícím se vzděláním.

 

Pro informaci uvádíme mínění občanů o zdrojích výroby elektřiny u nás. V omnibusovém (pravidelném měsíčním) výzkumu v březnu r.1993 respondenti posuzovali uvedené zdroje podle toho, zda se má výroba elektřiny z nich zvyšovat, udržet na stejné úrovni, omezit nebo zrušit. Odpovídali takto (údaje v %, dopočet do 100 % je odpověď "neví"):

 

Výrobu energie          zvyšovat a udržet      omezit

na stejné úrovni     nebo zrušit

 

z vody                         90                 2

z netradičních zdrojů

- slunce, vítr                 85                 1

ze zemního plynu               65                16

z jaderné energie              63                23

z ropy                         34                36

z uhlí                         15                79

 

Za nejšetrnější vůči životnímu prostředí byla považována výroba elektřiny z vody (lidé si zřejmě neuvědomují dopady na okolní přírodu) a z netradičních zdrojů. V názoru na ropu se zřejmě promítlo strategické uvažování ve spojitosti s dosud hlavním dodavatelem a uhelné elektrárny jsou ve výzkumech vždy negativně hodnoceny.

 

Běžně se vyskytující rozpory mezi racionálními přístupy k problémům v obecné rovině (např. při posuzování důvodů pro dostavbu JETE) a postoji k problémům bezprostředně souvisejícím s životními podmínkami občanů, se projevily v odpovědích na otázku, které energetické zařízení se světovými parametry by dotázanému v okolí asi 10 km od jeho bydliště nejméně vadilo - zda jaderná či uhelná elektrárna nebo úložiště jaderného odpadu. Osobní kontakt s takovými fenomeny jako jsou znečišťující komíny uhelných elektráren a strach z jaderného paliva nepochybně způsobily, že 71 % dotázaných nechtělo v blízkosti svého bydliště žádné zařízení a to ani ti, kteří prognozovali vyšší spotřebu elektřiny u nás. Nejméně bylo veřejností přijímáno úložiště jaderného odpadu (pouze 3 % odpověděly "ano"). Současně však z výpovědí plyne, že 3x častěji byla pro veřejnost přijatelnější jaderná nežli uhelná elektrárna (14 % ku 5 %). Toto zjištění koresponduje s odpověmi z r. 1990, v němž mezi jadernou

a uhelnou elektrárnou - vždy se světovými parametry - si lidé častěji vybrali jadernou (47 % ku 35 %).

 

Významná je souvislost odmítání jakéhokoliv energetického zařízení s kvalitou informací o jaderné energetice. Čím hůře je hodnotili, tím častěji odmítali energetické zařízení, relativně nejtěsněji odpovědi korelovaly s pravdivostí takových informací. Míra odmítání energetických zařízení byla také vázána na důvěru ve vládu a v MŽP při rozhodování o jaderné energetice. Ve vztahu k rozhodování vlády jsou vazby těsnější, lze říci, že v názorech veřejnosti se vláda jevila jako poněkud významnější partner.

 

Poznatky z výzkumu byly shrnuty do několika konstatování.

 

Celková spokojenost se životním prostředím v místě trvalého bydliště narůstala od r. 1990 do r. 1993, odkdy byla na stejné úrovni. V době výzkumu (1994) byl podíl spokojených stejný jako podíl nespokojených, nejvíce bylo "tak napůl" spokojených občanů. V nejbližších pěti letech byl nejčastěji prognozován setrvalý stav, perspektivu většího zhoršení očekávali občané častěji u čistoty ovzduší, kvality pitné vody, ale také volné přírody, což může být indikátorem chápání životního prostředí v širších souvislostech.

 

S očekávaným, většinou stagnujícím vývojem jednotlivých složek životního prostředí, byl konzistentní předpokládaný pozitivní i negativní dopad probíhajících ekonomických změn na stav životního prostředí v budoucnosti.

 

Ze zjištění výzkumu byl získán poměrně plastický obraz toho, jak občan jako jednotlivec vidí své místo v ovlivňování životního prostředí. Vychází z přesvědčení, že potřeby a provoz domácností se v celkovém stavu ekologie promítají jen velmi málo a tedy ani nepociťuje potřebu více ovlivnit to, co je v jeho praktických možnostech, např. spotřebu vody, hospodaření s odpadky.

 

Ve výzkumu se promítl rys, jež lze považovat za charakteristický pro ekologické vědomí naší veřejnosti: na jedné straně všeobecně uznávaná závažnost ekologie, deklarace ochoty ke ekologickému chování, která se však ve střetu s každodenním životem odsouvá do pozadí. Zdá se, že u obyvatel ještě převažuje mínění, že si ekologické chování nemohou dovolit nebo že by stejně nebylo efektivní; z tohoto pohledu se úroveň ekologického vědomí veřejnosti jeví jako nevyzrálé, podceňující možnosti

člověka jako člena společnosti, v jehož moci je i ovlivňovat činnost obecních zastupitelstev a jiných volených orgánů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2. Výsledky průzkumů názorů na práci Ministerstva životního prostředí a vlády ČR v roce 1994

 

Hodnocení činností k ochraně životního prostředí

 

 

 Subjekt     Velmi spíše celkem velmi spíše celkem Neví

             dobře dobře    +     špatně špatně    -         

 

 MŽP ČR                                                      

 1993/7 IVVM 1       22     23      40      21       61     16 

 1994/6 IVVM 2       26     28      41      17       58     14 

 1994/6 MŽP 6        40     46      34       9       43     11 

 1994/9 IVVM 3       32     35      37      13       50     15 

 1994/10 IVVM 1      33     34      36      14       50     16 

 1994/11 IVVM 2      34     36      38      12       50     14 

 1994/12 IVVM 2      28     30      42      14       56     14  

                                                               

 Vláda ČR                                                    

 1993/7 IVVM 1       22     23      48      17       65     12 

 1994/6 IVVM 1       23     24      47      19       66     10 

 1994/6 MŽP 4        34     38      42       9       51     11 

 1994/9 IVVM 1       29     30      43      16       59     11 

 1994/10 IVVM 1      27     28      45      14       59     13 

 1994/11 IVVM 2      30     32      43      13       56     12 

 1994/12 IVVM 2      28     30      42      14       56     14  

 

(údaje v %)

 

Z dat omnibusových (kontinuálních výzkumů) plyne výraznější nárůst (o 6 a 7 procentních bodů) spokojenosti s činnosti jak vlády ČR, tak i MŽP ČR v průběhu letních měsíců, od září je stabilizovaný, prosinec naznačil pokles, který je výraznější u MŽP nežli u vlády a obě instituce se tak dostaly na stejnou hodnotu dobrého i špatného hodnocení činnosti k ochraně životního prostředí. Celkově u obou institucí převládá záporné hodnocení práce ve vztahu k životnímu prostředí. Bylo by zajímavé sledovat tendence vývoje názorů během různých ročních období a také ve vztahu k aktivitám jak vlády, tak i MŽP ČR.

 

3.Problematika odpadů ve srovnání s hodnocením stavu ostatních složek životního prostředí

 

Spokojenost s vybranými složkami životního prostředí

 

  Výzkum v roce         Spokojen             Nespokojen      

                        plně docela napůl    dost velmi      

 

  s čistotou ovzduší                                         

  1990                  4     18     27       27     24        

  1994/6 IVVM           6     28     30       24     12        

  1994/6 MŽP            7     27     30       22     14        

  1994/9 IVVM           9     30     30       24      7        

  1994/10 IVVM          5     32     35       20      8        

  1994/11 IVVM          6     29     33       24      8        

  1994/12 IVVM          6     24     37       25      8        

  s kvalitou pitné vody                                      

  1990                  4     17     33       28     16            1994/6 IVVM                    7     24     30       28     11        

  1994/6 MŽP            7     29     30       24     10        

  1994/9 IVVM           8     32     27       25      8        

  1994/10 IVVM          8     30     32       23      7        

  1994/11 IVVM          8     35     33       18      6        

  1994/12 IVVM          7     32     31       22      8        

  s kvalitou potravin                                        

  1990                  1     13     43       27     12            1994/6 IVVM                    4     39     41       13      3        

  1994/6 MŽP            4     39     42       12      3        

  1994/9 IVVM           7     44     38       10      1        

  1994/10 IVVM          5     44     39       10      2        

  1994/11 IVVM          6     44     38       10      2        

  1994/12 IVVM          6     46     39        7      2        

 

 

 

 

 

  s odstraňováním tuhých odpadků z domácností                

  1990                  5     21     30       23     17            1994/6 IVVM                    8     36     27       21      8        

  1994/6 MŽP            8     32     29       21     10        

  1994/9 IVVM          12     38     25       19      6        

  1994/10 IVVM         14     44     21       16      5        

  1994/11 IVVM         14     43     27       13      3        

  1994/12 IVVM         15     40     26       15      4        

  s okolím Vašeho domu                                       

  1994/6 MŽP           10     40     28       15      7        

  1994/9 IVVM           9     39     29       19      4        

  1994/10 IVVM         11     42     28       14      5        

  1994/11 IVVM         10     43     28       15      4        

  1994/12 IVVM         10     36     31       18      5        

  s čistotou ve Vašem městě, obci                            

  1994/6 MŽP            3     31     39       20      7        

  1994/9 IVVM           5     31     38       22      4        

  1994/10 IVVM          5     34     39       18      4        

  1994/11 IVVM          5     35     39       17      4        

  1994/12 IVVM          5     29     40       21      5        

  s přírodou kolem Vás                                       

  1994/6 MŽP           11     36     31       16      6        

  1994/9 IVVM          17     36     26       16      5        

  1994/10 IVVM         14     39     29       14      4        

  1994/11 IVVM         16     36     28       15      5        

  1994/12 IVVM         13     34     33       16      4        

 

(1990 - monotématický průzkum IVVM r. 1990, 1994/6 IVVM až 1994/12 IVVM - měsíční průzkumy IVVM; 1994/6 MŽP - monotématický průzkum na objednávku MŽP, údaje v %, v r.1990 je dopočet do 100 % odpově "neví")

 

U všech sledovaných složek životního prostředí došlo k nárůstu spokojenosti proti roku 1990. Odstraňování tuhých odpadků z domácností má v celoročním vývoji určité výkyvy, přesto lze hovořit celkově o růstové tendenci, prosinec je zhruba na úrovni předchozího měsíce. Spokojenost s okolím domu dotázaného dostoupila svého vrcholu v říjnu a listopadu, v prosinci zaznamenala mírný pokles. Obdobně byl zaznamenán pokles prosincové spokojenosti s čistotou ve městě, obci po předchozím růstovém trendu. Celkově lze říci, že výkyvy v průběhu roku byly malé, velmi často v rámci statistické odchylky, větší nepřekročily 8 procentních bodů. V souhrnu byla nejvyšší spokojenost s odstraňováním odpadků, nejnižší s čistotou ovzduší.

 

IVVM od r. 1990 zjišťuje ve svých výzkumech také celkovou spokojenost občanů se životním prostředím v místě, kde trvale žijí. V letech 1990 až 1993 podíl spokojených občanů vzrostl

(51 %, 68 %, 72 %). Vývoj v jednotlivých letech i podrobnější údaje jsou patrny z tabulky :

 

Názory občanů na životní prostředí v místě trvalého

bydliště

 

  výzkum            S p o k o j e n       n e s p o k o j e n  

  v roce        plně docela tak napůl        dost     velmi   

 

  1990           2       15        34          28        21    

  1992           3       22        43          20        12    

  1993           3       30        39          20         8    

  1994           3       27        42          21         7    

 

(údaje v %)

 

 

 

 

Očekávaný vývoj vybraných složek životního prostředí

 

 

  Za pět let bude               lepší    asi stejná    horší   

 

  kvalita potravin               32           50         10    

  čistota v městě, obci          29           54         10    

  odstraňování tuhých                                        

  odpadků z domácností           26           52         12    

  okolí domu                     25           60          9    

  čistota ovzduší                23           51         19    

  příroda kolem Vás              18           52         23    

  kvalita pitné vody             14           57         21    

 

(údaje v %, dopočet do 100 % v řádcích je odpově "neví")

 

Zlepšení odstraňování tuhých odpadků z domácností očekávali především lidé do 29 let, vyšší vzdělání, ženy, ostatní zaměstnanci, podnikatelé i živnostníci, města nad 100 tis. obyvatel, jihočeský a východočeský region a Morava (32 %, velmi se liší studenti a učni - 38 %). Zhoršení naopak očekávali lidé starší 45 let, muži, vysokoškolsky vzdělaní, ostatní zaměstnanci, obyvatelé středočeského, západočeského a východočeského regionu a ze sídel od 500 do 5 tis. obyvatel (18 %)

 

Přestože v krátkodobém horizontu pěti let nepředpokládá česká veřejnost významnější zlepšení sledovaných složek životního prostředí, necelá polovina občanů se domnívá, že probíhající změny v naší ekonomice vytvářejí podmínky pro budoucí lepší životní prostředí. Optimismus ale nelze přeceňovat, protože stejný podíl občanů je naopak názoru, že probíhající změny tyto podmínky nevytvářejí a každý desátý nedovede výhled posoudit. Především negativně je veřejností hodnocen vliv současného

ekonomického vývoje na nápravu minulých a eliminaci vytváření současných škod:

 

Jak domácnosti nakládají s odpady

 

Podle průzkumu veřejného mínění, který na objednávku MŽP ČR organizoval IVVM v červnu 1994, třídění odpadků z domácností nebo odevzdávání do sběru ještě zdaleka nepředstavuje běžný způsob jejich likvidace. Podíl dotázaných - resp. domácností - jež odpadky třídí, se pohybuje kolem jedné třetiny: v roce 1991 v obdobném průzkumu, uvedlo tento způsob 39 %, v tomto výzkumu 33 %. Nejčastěji v třídění odpadků lidem brání - podle jejich vyjádření - to, že kontejnery na tříděný odpad nemají k dispozici vůbec nebo v blízkosti. Početné je i zdůvodnění nedostupností sběren surovin, zastavením výkupu některých surovin a finanční nezajímavostí výkupu, což patrně odráží současnou situaci u nás.

 

Rozložení důvodů, jaké občanům brání v ekologickém zacházení s odpadky, je následující (odpovědi v %, dopočet do 100 % je odpově "nevím"):

ANO     NE

V blízkosti nemám kontejnery

na tříděný odpad                 79      18

 

Kontejnery na tříděný odpad

vůbec nejsou k dispozici         70      24

 

Výkup určitých surovin

se zastavil                      64      12

Výkupní ceny jsou nízké          63      16

 

Sběrny surovin jsou daleko       60      31

 

Nejsem přesvědčen o tom,

že roztříděný odpad bude

odděleně zpracováván             27      35

 

Odpadky podle svého vyjádření třídí nebo odevzdávají do sběru především vysokoškolsky vzdělaní občané (44 %, 27 % se základním vzděláním), méně často lidé do 29 let (29 %). Častěji takto odpad likvidují v sídlech od 5 000 do 20 000 obyvatel (42 %), což zřejmě plyne z širší nabídky možností likvidace odpadu. Na ni lze usuzovat z toho, že tamní obyvatelé si významně méně často

stěžují na nedostupnost sběren surovin (41 %, celkově 70 % - viz přehled výše).

 

Výběr jednotlivých důvodů, zabraňujícím v ekologickém nakládání s odpadky, je dán především velikostí místa bydliště a dále rovněž regionem dotázaného. Odchylky projevující se

v souvislosti se zmíněnými demografickými znaky jsou uvedeny v přehledu:

Významně častěji uvádějí

 

V blízkosti nemám kontejnery v obcích 2 000 - 5 000 obyv. (86 %)

na tříděný odpad             středočeský, severomoravský a jiho-

moravský region (81 % - 85 %)

 

 

Kontejnery na tříděný odpad v obcích 500 - 2 000 obyv. (83 %)

vůbec nejsou k dispozici středočeský (84 %), jihomoravský a severomoravský region (75 %,78 %)

 

Výkup určitých surovin       v obcích do 500 a od 2000 do 5 000

se zastavil                  obyv.(74 %), západočeský, jihomo-

ravský region (75 %, 71 %)

 

Výkupní ceny jsou nízké      Morava (70 %, Čechy 59 %),

jihočeský region (73 %)

 

Sběrny surovin jsou daleko   v obcích 500 - 2 000 obyv. (81 %)

jihočeský region (71 %)

 

Nejsem přesvědčen o tom,

že roztříděný odpad bude     jihomoravský region (36 %)

odděleně zpracováván

 

Hodnocení životních podmínek v obci

 

V září 1994 provedl IVVM šetření, ve kterém věnoval samostatnou pozornost nadcházejícím komunálním volbám a, mimo jiné, také spokojenosti občanů s životními podmínkami v obci.

 

 

Spokojenost s životními podmínkami v obci

 

                                 spokojen nespokojen neví      

 

  svoz domovního odpadu             68        29          3     

  úroveň zdravotní péče             65        30          5     

  fungování pošty                   65        32          3     

  úroveň obchodů a služeb           59        39          2     

  čistota ulic                      58        41          1     

  možnosti sportovního vyžití       54        27         19     

  životní prostředí                 53        45          2     

  úroveň škol                       51        21         28     

  dopravní spojení s okolím         46        46          8     

  městská doprava                   43        43         14     

  možnosti kulturního vyžití        40        49         11     

  bezpečnost                        38        57          5     

  pracovní příležitosti             25        51         24     

  ceny zboží a služeb               15        82          3     

  udržování obecních bytů           13        50         37     

  výše mezd                         11        57         32     

  výstavba nových bytů               9        69         22     

 

(kladné i záporné hodnocení je vždy součtem odpovědí "rozhodně ano" a "spíše ano" nebo "rozhodně ne" a "spíše ne ")

 

Dvě třetiny občanů hodnotí dobře svoz domovního odpadu.

Čistota ulic a životní prostředí patří mezi oblasti, kde je sice nadpoloviční spokojenost, ale také značný podíl nespokojených. U životního prostředí a čistoty ulic platí nepřímá úměra - čím menší obec, tím větší spokojenost. U svozu domovního odpadu platí také nepřímá úměra, ale netýká se nejmenších obcí (do 500 obyvatel).

 

Podíl spokojených: obce do 500 do 2000 nad 100 000

životní prostředí           71      -         24

čistota ulic                69      -         45

svoz domovního odpadu       62      79        59

(dopočet do 100 % u každého čísla jsou záporné odpovědi a "nevím")

 

Z předcházejících údajů vyplývá shoda výsledků pocházejích z různých průzkumů veřejného mínění (tj. s různou metodou i počtem respondentů). Veřejné mínění příznivě reaguje na pilotní projekty separovaného sběru odpadů. Na druhé straně, odmítá v rámci "NIMBY" syndromu projekty spaloven odpadů včetně spaloven tuhého komunálního odpadu (TKO).

 

Jaká je faktická situace při nakládání s odpady v ČR

 

V České republice vzniká asi 180 mil. t odpadů, z toho téměř 10 % jsou odpady, které mají nebezpečné vlastnosti, 41 % reprezentují odpady kategorie zvláštní odpad a 49 % odpady kategorie ostatní odpad.

 

Měrná celková produkce odpadů na 1 obyvatele činí podle výše uvedených údajů 17,3 t/rok a je asi 2,5 až 3 x vyšší než průměrné údaje zemí západní Evropy.

 

Měrná produkce nebezpečných odpadů na 1 obyvatele ČR (vycházeje z údaje 5,4 mil. t/rok) činí cca 0,5 t/rok.Při korekci na pokles průmyslové výroby (koeficient 0,55) je produkce nebezpečných odpadů v důsledku současné technologické praxe téměř 3 x vyšší než ve vyspělých zemích.

 

 

 

Měrná produkce odpadů na jednotku HDP činí v ČR přibližně 5,8 mil. t/mld. USD HDP/rok. Tento ukazatel vysoce překračuje údaje vyspělých zemí.

 

Současnou situaci nakládání s odpady v ČR charakterizuje:

 

- vysoký podíl produkce nebezpečných odpadů

- dominantní podíl odpadů z výroby energie a hornické činnosti

- vysoký podíl skládek neodpovídajících předpisy stanoveným technickým požadavkům na provoz skládky, které mají časově omezený souhlas státní správy s provozem skládky

- nedostatečná kapacita zařízení na zneškodňování a úpravu odpadů s menšími dopady na ŽP než prosté skládkování

- jednostranné postavení skládkování jako ekonomicky nejméně náročné formy zneškodňování odpadů

- nízký podíl využití druhotných surovin

- nízký podíl recyklace využitelných složek TKO

- vysoký podíl TKO, který je skládkován bez předběžného třídění zejména od nebezpečného odpadu

- zákonem nevyjasněný vztah obcí a měst jako zákonem stanoveného původce a občanů jako faktických původců odpadů, zvláště TKO

- neustálená situace na trhu služeb v nakládání s odpady s vysokým rozpětím cen a jejich nestabilitou

- obtížný přístup podnikatelských subjektů v nakládání s odpady ke kapitálu a z toho pramenící obtížnost realizace projektů s delší dobou návratnosti

- nestabilní situace na trhu druhotných surovin, doprovázející privatizaci tohoto odvětví, atomizace podnikatelských subjektů

- tlak importovaných druhotných surovin, v řadě komodit s vládní cenovou intervencí zemí EU na český trh druhotných surovin, provázený destrukcí systému třídění odpadů a selektivního sběru druhotných surovin

- nedostatečná ochrana domácího trhu druhotných surovin, založená na administrativním omezení pohybu druhotných surovin přes hranice států, provázená obtížnou kontrolovatelností a vynutitelností stanovených podmínek

- tlak zemí z Evropské unie na dovoz odpadů do ČR za účelem zneškodnění, často pod záminkou svobodného obchodu s druhotnými surovinami

- nevyjasněná úloha regionální politiky v odpadovém hospodářství

 

Příloha:

 

Jak se od r. 1989 měnily ceny vodného, stočného, tepla,

elektrické energie a plynu pro domácnosti

 

Vodné

 

prosinec 1989    leden 1991    září 1992    květen 1994

 

0,60 Kčs         1,50 Kčs      5,0 Kčs      věcné usměrňování

(max. cena) cen

(cena za 1 m³)                                    Zdroj: MF

 

Stočné

 

prosinec 1989    leden 1991    září 1992    květen 1994

 

0,20 Kčs         1,50 Kčs      4,0 Kčs      věcné usměrňování

(max. cena) cen

(cena za 1 m³)                                    Zdroj: MF

 

Teplo pro domácnost

 

prosinec 1989    květen 1991   leden 1993       leden 1994

 

21,0 Kčs + nutné 89,0 Kčs       neměřeno 108,0 Kč 125,0 Kč

náklady                         měřeno 120,0 Kč 139,0 Kč

(resp. 137,0 Kč   (nárůst o

za 1 m²)           16 % )

(cena za 1 GJ měřeno při vstupu do objektu)       Zdroj: MF

 

Elektrická energie: Celkem nárůst o 94,3 %.

 

prosinec 1989           srpen 1994

 

základní tarif   1,05 Kčs + ročně 21,60 1,77 Kč + ročně 72,0

rozšířený tarif 0,45 Kčs + ročně 270,0 0,95 Kč + ročně 444,0

noční tarif      0,21 Kčs + ročně 180,0 0,40 Kč + ročně 336,0

(cena za 1 kWh)                                   Zdroj: ČSÚ

 

 

Plyn: Celkem nárůst o 159,7 %.

 

prosinec 1989          srpen 1994

základní tarif    1,20 Kčs               3,49 Kč (3,15 + 5,0 Kč

měsíčně)

rozšířený tarif   0,70 Kčs + 37,50 měs. 1,90 Kč + 93,0 měs.

(cena za 1 Nm³)

 

propan/butan      45,0 Kčs               106,0 Kč

(cena za 1 plnění)                                Zdroj: ČSÚ

 

Porovnání cen tepla pro obytné budovy z různých druhů

paliv a energie k 1. 11. 1994

   

  Druh paliva  Cena vč. DPH a dopravy  Cena tepla na prahu  

                v Kč za jednotku       objektu v Kč za GJ  

   

  hnědé uhlí     0,95 Kč/kg               126,8         

  brikety        1,30 Kč/kg               125,2         

  černé uhlí     2,00 Kč/kg               150,7         

  koks           2,75 Kč/kg               215,1         

  zemní plyn     3,50 Kč/m³               151,8         

  (kotelny)                                                   

  zemní plyn     2,30 Kč/m³                90,3         

  (et.topení)                                                 

  lehké topné    6,30 Kč/kg               235,2         

  oleje                                                       

  nafta         15,90 Kč/kg               563,2         

  dálkové      139,00 Kč/GJ               139,0         

  teplo dot.                                                  

  dálkové      220,00 Kč/GJ               220,0         

  teplo skut.                                                 

  elektřina      0,36 Kč/kWh              104,2         

  (akumulač.)                                                 

  elektřina      0,48 Kč/kWh              136,0         

  (přímotop.)                                                 

   

Zdroj:SEI

 

 

 

 

 

 

Použitá literatura:

 

1. Názory občanů na životní prostředí v místě bydliště, výsledky kontinuálních měsíčních šetření "září - prosinec 1994", J. Himmlová, IVVM, Praha 1994

 

2. Spokojenost občanů s životním prostředím, M. Rezková, J. Himmlová, IVVM, 1994

 

3. Veřejné mínění o některých otázkách životního prostředí v ČSFR, závěrečná zpráva, J. Himmlová, J. Slavíková, J. Kulich, IVVM, 1990

 

4. Názory občanů na vybrané problémy životního prostředí, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, IVVM, 1994

 

5. Hodnocení životních podmínek v obci, E. Rendlová, IVVM, 1994

 

6. Postoje k životnímu prostředí a k místní politice 1993, číselník. Sociologický ústav AV ČR, STEM, 1993

 

7. Vztah československé společnosti k životnímu prostředí, návrh výzkumného programu,J. Vavroušek, 1987

 

8. Spokojenost občanů s životním prostředím, M. Rezková, J. Himmlová, IVVM, 1994

 

9. Které problémy považuje veřejnost za naléhavé,jak se o řešení těchto problémů stará vláda, S. Hampl, M. Rezková, IVVM. 1994

10. J. Slavíková, ústní sdělení, FACTUM, 1994,

 

11. Veřejné mínění o některých otázkách životního prostředí v ČSFR, závěrečná zpráva, J. Himmlová, J. Slavíková, J. Kulich, IVVM, 1990

 

12. Veřejné mínění o některých otázkách čs. energetiky, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, I. Tomek, IVVM, 1990

 

13. Postoje k životnímu prostředí, A. Nedomová, Data & Fakta 5/1994, str. 1 - 4

 

14. Dotazník IVVM 91 - 64, 1991

 

15. Názory občanů na vybrané problémy životního prostředí, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, IVVM, 1994

 

16. Informace SEI,Státní energetická ispekce 4/1994, str. 19 - 20

 

17. Program odpadového hospodářství ČR, MŽP ČR, listopad 1994

@.Pa

 

VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

 

 

 

Za okolnost, která nejvíce poškozuje zdraví považují nejčastěji občané špatné životní prostředí (otázka byla položena ve výzkumu z r. 1993 a odpovědělo tak 32 % dotázaných, v r. 1994 pak 42 %). V obou výzkumech bylo na druhém místě zmiňováno trvalé nervové vypětí (31 % a 24 %), s určitým odstupem následovaly příčiny dané způsobem života (nesprávná výživa, kouření a nedostatek pohybu). Takto vnímané působení životního prostředí vypovídá mnoho o významu, který mu občané přisuzují.

 

Následující text je věnován názorům a postojům veřejnosti k některým dílčím problémům životního prostředí, vybraným z výzkumů veřejného mínění uskutečněných Institutem pro výzkum veřejného mínění (IVVM) v letech 1990 až 94 a Střediskem empirických výzkumů (STEM) v r. 1993. Těžiště informací je v poznatcích z posledního rozsáhlejšího výzkumu IVVM k životnímu prostředí uskutečněného v r. 1994.

 

 

 

 

1. OBČANÉ POSUZUJÍ NALÉHAVOST ŘEŠENÍ OTÁZEK ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

 

 

Pocit, že řešení problémů spojených s naším životním prostředím je velmi a dosti naléhavé, má od. r. 1991, od kdy je v IVVM toto sledováno, stále kolem 90 % občanů. V pořadí naléhavosti řešení patnácti vybraných jednotlivých oblastí se ocítá životní prostředí na předním místě, hned za významným sociálním a ekonomickým problémem, jak vyplývá z následující tabulky:

 

Občané vnímají naléhavost řešení některých problémů

 

                 1991        1992         1993         1994    

              únor říjen únor říjen březen říjen duben říjen

 

  obec.krimin. 96     96 97      96     98     98     99    98 

  život.úroveň 90     91 92      88     92     91     94    92 

  život.prostř. 95    91 92      92     94     90     92    92  

  ekonom.refor. 96    96 96      97     93     90     90    89 

  nezaměstnanost 88   91 92      83     82     80     87    82 

 

(údaje představují součty procentních četností odpovědí "velmi naléhavé" a "dost naléhavé", dopočet do 100 % u každé hodnoty je odpově "není naléhavé" a "nevím").

 

S předstihem před ostatními je stabilně na prvém místě uváděna obecná kriminalita. Trvale značný význam je mezi ostatními problémy přisuzován i životní úrovni a životnímu prostředí. V dlouhodobém vývoji poněkud klesá naléhavost ekonomické reformy, po vzestupu podílu názorů upozorňujících na problematiku nezaměstnanosti, zjištěném v dubnu 1994, se jeho výše vrátila na stav předchozích let. Životní prostředí zdůrazňovali častěji než ostatní obyvatelé Prahy a severních Čech a také ženy. Muži dávali akcent na transformaci hospodářství.

 

 

 

 

2. SPOKOJENOST OBČANŮ S ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍM

 

 

V letech 1990 až 1993 podíl plně i docela spokojených občanů narůstal (51 %, 68 %, 72 %), hodnoty r. 1994 v podstatě zůstaly na předchozí úrovni. Podrobnější údaje v jednotlivých letech jsou patrny z tabulky (údaje v %):

 

Názory občanů na životní prostředí v místě trvalého bydliště

 

  výzkum            S p o k o j e n       n e s p o k o j e n  

  v roce        plně docela tak napůl        dost     velmi   

 

  1990           2       15        34          28        21    

  1992           3       22        43          20        12    

  1993           3       30        39          20         8    

  1994           3       27        42          21         7    

 

 

Podle očekávání jsou významné regionální diference, jak plyne z pořadí dosti a velmi nespokojených respondentů (údaje v %):

region severočeský     42

Praha           36

severomoravský 31

středočeský     28

západočeský     22

jihomoravský    22

východočeský    19

jihočeský       16

 

Při posuzování spokojenosti s vybranými jednotlivými složkami životního prostředí dochází k rozdílům, někdy až výrazným. Dlouhodobě jsou občané nejméně spokojeni s čistotou ovzduší a kvalitou pitné vody, což vyjadřují nejen svou nespokojeností - viz následující tabulka - ale i v odpovědích na otázku, které složky je třeba primérně řešit (v r. 1990 byly obě vybrány ze souboru devíti, v r. 1993 ze šesti složek):

Spokojenost s vybranými složkami životního prostředí

 

  Složky životního           Spokojen          Nespokojen    

  prostředí             plně docela napůl    dost velmi      

 

  čistota ovzduší                                            

  1990                  4     18     27       27     24        

  1994                  7     27     30       22     14        

  kvalita pitné vody                                         

  1990                  4     17     33       28     16        

  1994                  7     29     30       24     10        

  kvalita potravin                                           

  1990                  1     13     43       27     12        

  1994                  4     39     42       12      3        

  odstraňování tuhých odpadů z domácností                    

  1990                  5     21     30       23     17        

  1994                  8     32     29       21     10        

  okolí Vašeho domu                                          

  1994                 10     40     28       15      7        

  čistota ve Vašem městě, obci                               

  1994                  3     31     39       20      7        

  příroda kolem Vás                                          

  1994                 11     36     31       16      6        

 

(údaje v %, v r.1990 je dopočet do 100 % odpově "neví")

 

U všech složek životního prostředí sledovaných jak v r. 1990, tak i v r. 1994 došlo k nárůstu spokojenosti, i když formulovanému poněkud opatrně (v odpovědích "docela spokojen"). V pozitivním hodnocení veřejnosti se promítá více vlivů, budou mezi nimi jistě částečné objektivní zlepšení i pocit, že v poslední době je zlepšování životního prostředí předmětem zvýšeného kvalifikovaného i obecného zájmu.

 

Mezi okolnostmi, které ovlivňují spokojenost se životem v obci trvalého bydliště má životní prostředí v širším pojetí významné postavení. Spokojenost byla vyjadřována především se

svozem domovního odpadu (dvě třetiny dotázaných). Čistota ulic a životní prostředí obecně patří mezi oblasti, kde je sice nadpoloviční spokojenost, ale také značný podíl nespokojených, zde platí nepřímá úměra - čím menší obec, tím větší spokojenost. U svozu domovního odpadu platí také nepřímá úměra, ale netýká se nejmenších obcí (do 500 obyvatel):

 

Podíl spokojených: obce do 500 do 2000 nad 100 000 obyvatel

životní prostředí           71      -         24

čistota ulic                69      -         45

svoz domovního odpadu       62      79        59

(dopočet do 100 % u každého čísla jsou záporné odpovědi a "nevím").

 

Význam ekologických podmínek pro spokojený život občanů v obci poskytuje tabulka:

 

Spokojenost s životními podmínkami v obci

 

                                 spokojen nespokojen neví      

 

  svoz domovního odpadu             68        29          3     

  úroveň zdravotní péče             65        30          5     

  fungování pošty                   65        32          3     

  úroveň obchodů a služeb           59        39          2     

  čistota ulic                      58        41          1     

  možnosti sportovního vyžití       54        27         19     

  životní prostředí                 53        45          2     

  úroveň škol                       51        21         28     

  dopravní spojení s okolím         46        46          8     

  městská doprava                   43        43         14     

  možnosti kulturního vyžití        40        49         11     

  bezpečnost                        38        57          5     

  pracovní příležitosti             25        51         24     

  ceny zboží a služeb               15        82          3     

  udržování obecních bytů           13        50         37     

  výše mezd                         11        57         32     

  výstavba nových bytů               9        69         22     

 

(kladné nebo záporné hodnocení je vždy součtem odpovědí "rozhodně ano" a "spíše ano" nebo "rozhodně ne" a "spíše ne ")

 

V příštích pěti letech ve vývoji jednotlivých složek životního prostředí neočekávala největší část české veřejnosti (50 % až 60 %) změny. Zlepšení se nejčastěji předpokládalo u kvality potravin a čistoty v místě bydliště (kolem 30 %). Naopak perspektiva nepříznivého vývoje se týkala okolní přírody a kvality pitné vody i čistoty ovzduší (kolem 20 %), tedy dvou složek, na kterých občanům velmi záleží:

 

Očekávaný vývoj vybraných složek životního prostředí

 

  Za pět let bude              lepší    asi stejná   horší    

 

  kvalita potravin              32           50         10     

  čistota v městě, obci         29           54         10     

  odstraňování tuhých                                        

  odpadů z domácností           26           52         12     

  okolí domu                    25           60          9     

  čistota ovzduší               23           51         19     

  příroda kolem Vás             18           52         23     

  kvalita pitné vody            14           57         21     

 

(údaje v %, dopočet do 100 % v řádcích je odpově "neví" - zhruba každý desátý dotázaný nedovedl vývoj posoudit).

 

 

Naléhavost změn jednotlivých složek životního prostředí vidí občané následovně: téměř všichni občané (90 %) na prvních místech uváděli zlepšení kvality pitné vody a ovzduší, na dalších místech uváděli zkvalitnění zemědělské půdy a další složky.

 

Hodnocení dopadu ekonomického vývoje u nás na životní prostředí (1994) rozdělilo společnost na dvě části: necelá polovina občanů se domnívala, že probíhající změny v naší ekonomice vytvářejí podmínky pro budoucí lepší životní prostředí, zhruba stejný podíl byl naopak názoru, že probíhající změny tyto podmínky nevytvářejí a každý desátý nedovedl výhled posoudit. Především negativně byl veřejností hodnocen vliv současného ekonomického vývoje na nápravu minulých a eliminaci vytváření současných škod.

 

Dopad probíhajících změn v ekonomice na životní prostředí

 

  Probíhající změny             rozhodně spíše spíše rozhodně

                                   ano     ano     ne      ne   

 

  napravují minulé škody                                      

  na životním prostředí             4       25      46     17   

  účinně zabraňují                                            

  současnému poškozování                                      

  životního prostředí               3       24      48     18   

  vytvářejí podmínky pro zlepšení                             

  životního prostředí v budoucnu    6       39      32     11   

 

(údaje v %, dopočet do 100 % odpově "neví")

O tom, že ekonomika nezabraňuje poškozování životního prostředí v současné době, vypovídali především lidé s vyšším vzděláním, dále zaměstnanci v nedělnických profesích, podnikatelé a živnostníci, lidé ve městech se 100 tis. a více obyvateli a v severočeském regionu (7O % až 75 %).

 

 

 

 

3. OCHOTA OBČANŮ PODÍLET SE NA OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

 

 

Míru "ekonomické oběti", kterou by byli občané ochotni přinést pro zachování či zlepšení kvality životního prostředí, zjišťovanou v závěru r. 1993 ve výzkumu STEM, vystihuje následující přehled. Uvádí četnosti kladných odpovědí (velmi ochotně a dost ochotně) a záporných odpovědí (dost neochotně a velmi neochotně) na otázku :

"Jak dalece jste Vy osobně ochoten v zájmu ochrany životního prostředí?"

Ani ochotně,              Neumí se

Ochotně ani neochotně Neochotně rozhodnout

Platit mnohem

vyšší ceny          26,3        29,0         40,3       4,3

Platit mnohem

vyšší daně          16,1        24,1         55,1       4,7

Přijmout snížení

životní úrovně      18,8        22,9         54,5       3,8

 

Rozložení odpovědí na kteroukoliv z uvedených tří otázek nesouviselo s výší příjmů domácnosti. Mírně se ochota "platit" "z vlastní kapsy" za kvalitu životního prostředí snižovala s rostoucím věkem, zvyšovala s vyšším stupněm dokončeného vzdělání respondentů a s velikostí sídla, v němž respondent žije. Statisticky nevýznamná je souvislost této ochoty dokonce i s příslušností tázaných občanů ke skupinám a hnutím, jejichž hlavním cílem je uchovávat nebo chránit životní prostředí.

 

Zjevně převažující neochota finančně se podílet na ochraně životního prostředí do jisté míry neodpovídala rozložení četností reakcí na výrok: Dělám, co je dobré pro životní prostředí, i když to stojí víc peněz nebo to zabírá více času. Svůj souhlas s tímto výrokem vyjádřilo 49 % tázaných, 35 % se neumělo rozhodnout nebo nepolarizovalo svůj postoj, více či méně nesouhlasilo 16 % občanů.

 

Většina dotazovaných se dožadovala státního paternalismu při ochraně životního prostředí: ztotožnila se s výrokem, že vláda by měla vydat zákony, které by přinutily podniky (93 %) i jednotlivce (78 %) chránit životní prostředí, i kdyby to znamenalo omezení jejich práva na vlastní rozhodování. Naopak mínění, že by vláda měla nechat jak podniky, tak i jednotlivce samotné rozhodovat o ochraně životního prostředí, i kdyby to znamenalo, že neudělají vždy to správné rozhodnutí, zastávala výrazná menšina respondentů (volnost podnikům zmínilo 5 %, jednotlivcům 15 %).

 

V souvislosti s péčí státu se často diskutuje vztah ekonomického vývoje a ochrany životního prostředí. Souhlas s tezí "Příliš se staráme o životní prostředí a nedostatečně o vývoj cen a pracovních příležitostí" vyslovilo 39 %, opačného názoru je 43 %. Indiferentní názor vyslovilo 16 % a 2 % se neumělo rozhodnout. Jak posuzuje veřejnost často diskutované možnosti ochrany životního prostředí ve vztahu k ekonomickému růstu ukazují četnosti souhlasných či nesouhlasných názorů s následujícími tezemi:

 

"Aby mohla Česká republika chránit životní prostředí, potřebuje ekonomický růst"

Určitě souhlasí                       50 %

Spíše souhlasí                        31 %

Ani souhlas, ani nesouhlas            10 %

Spíše nesouhlasí                       5 %

Určitě nesouhlasí                      2 %

Neumí se rozhodnout                    2 %

 

" Ekonomický růst vždy škodí životnímu prostředí"

Určitě souhlasí                       11 %

Spíše souhlasí                        24 %

Ani souhlas, ani nesouhlas            19 %

Spíše nesouhlasí                      33 %

Určitě nesouhlasí                     10 %

Neumí se rozhodnout                    3 %

 

Na rozdělení četností postojů v případě obou výroků neměla přitom významný vliv žádná ze zjišťovaných demografických a jiných doplňujících charakteristik respondenta (věk, pohlaví, vzdělání, profese, ekonomické postavení, příjem domácnosti, politická orientace apod.). Možná je interpretace nutnosti paralelně probíhajícího růstu a ochrany životního prostředí, bez dalšího poškozování a výrazných negativních změn.

 

 

 

 

4. MÍRA EKOLOGICKÉHO CHOVÁNÍ OBČANŮ V KONKRÉTNÍCH ČINNOSTECH

 

 

Ekologické cítění obyvatel, jejich vnímání přírody jako hodnoty, naznačují odpovědi respondentů na otázku zabývající se vztahem vlastníka a přírody. Naprosto většinové bylo mínění, že vlastník lesa, půdy, rybníka, apod. by neměl mít právo zacházet s tímto majetkem naprosto libovolně. "Rozhodně" se tak domnívalo 71 %, "spíše" 20 % dotázaných. Tři procenta nedovedla zaujmout postoj a o něco více s takovým principem souhlasilo. Nejvíce liberalismu projevily osoby s deklarovanou velmi špatnou životní úrovní domácnosti, ale současně také podnikatelé. Další výraznější názorové rozdíly nebyly zjištěny.

 

O tom, že chování občanů v konkrétních situacích není plně v souladu s významem, který životnímu prostředí v obecných postojích přisuzují, vypovídají následující poznatky.

 

 

4.1 Ekologická hlediska a nákup potravin

 

Výzkum potvrdil, že před hledisky zdravotní nezávadnosti, resp. kvality, občan při nákupu potravin zvažuje na prvním místě jejich cenu. Z těch, kteří alespoň jednou týdně nakupovali potraviny (89 %), přihlíželo 88 % k ceně (52 % většinou, 36 % spíše, ostatní ne), 43 % k tomu, zda byly vyrobeny či vypěstovány dle zásad správné výživy (13 % většinou, 30 % spíše, ostatní ne). Cena se zásadně (z 96 %) promítla do rozhodování osob s nízkou nebo nižší životní úrovní domácnosti. Na cenu se ohlíželi téměř všichni důchodci (94 %) na úkor zdravotních kvalit výrobků (ty zvažovalo jen 36 %). Malou roli hrála cena pro podnikatele a živnostníky (pro 72 %), kteří nicméně kvalitě potravin věnovali stejnou pozornost jako ostatní. Obecně význam ceny klesá se zvyšujícím se vzděláním dotázaného.

 

Důvodem relativně malé důležitosti ekologických, zdravotních hledisek při výběru potravin, je zřejmě především jejich cenová nedostupnost. Potvrzují to i údaje z r. 1991, kdy 21 % dotázaných uvedlo, že by dražší ekologické potraviny nekupovalo vůbec, 49 % jen při rozdílu cen do 20 %.

 

 

4.2 Ekologická hlediska a výběr domácí chemie

 

Výzkum se dotkl nákupu pracích, čistících a dezinfekčních prostředků, a dále prostředků pro zahrádkaření - hnojiv, insekticidů, apod.

 

Podobně jako u potravin, i v případě prostředků pro domácnost řada lidí na hypotetickou otázku pokládanou v roce 1991 odpověděla, že by ekologicky šetrnější výrobky nekupovala vůbec (35 %) nebo jen při rozdílu cen do 20 % (43 %). Dvanáct procent

pak hodlalo nakupovat i výrobky dražší. Podíl těch, kteří se ekologickými hledisky řídí, se v létě 1994 pohyboval kolem čtvrtiny. Ekologické kvality výrobku preferovala, i za cenu vyšší finanční zátěže, menší část obyvatel - zhruba čtvrtina u domácí chemie, 30 % u prostředků pro zahrádkaření. Další část přiznala, že je odrazuje právě cena. Jako zajímavá se jevila skupina, která postrádala potřebné informace a setrvala zřejmě na těch výrobcích, na které byla zvyklá.

 

I na tomto místě lze pozorovat spojitost ekologického chování a ekonomického zázemí dotázaného, nejtěsnější je přímo s ukazatelem subjektivního hodnocení životní úrovně jeho domácnosti. Preferenci dražších prostředků domácí chemie a prostředků pro zahrádkaření uvádělo 54 % osob s dobrou nebo s velmi dobrou životní úrovní. Je nicméně zajímavé, že u podnikatelů a živnostníků se toto procento pohybovalo

kolem 35 %. Významně se ve zjišťovaných ekologických postojích promítl vliv vzdělání dotázaného. Dražší ekologickou domácí chemii nakupovalo 20 % osob se základním vzděláním a tento podíl stoupal úměrně s výší vzdělání až na 42 % u vysokoškolsky vzdělaných. V případě prostředků pro zahrádku narůstal příslušný podíl kupujících z 23 % na 48 %.

 

 

4.3 Ekologický přístup k výběru elektrických domácích spotřebičů

 

Rozhodující vliv ceny zboží se projevil podle zjištění výzkumu i při nákupu elektrických spotřebičů. Zhruba polovina těch, kteří si v posledních dvou - třech letech elektrický spotřebič pro domácnost pořídili, uvedla, že se bu jeho spotřebou elektřiny vůbec neřídila nebo vybrala levnější bez ohledu na spotřebu. Výrobek s nižší spotřebou elektřiny a současně dražší vybrala necelá třetina kupujících. Na jev, že nebyla možnost výběru a koupili to, co bylo, poukázalo 17 %. Tento údaj může kromě nedostatečného pokrytí trhu spotřebiči s nižší spotřebou znamenat i nedostatečnou informovanost veřejnosti, resp. malou propagaci úspornějších typů zboží.

Celkově výsledky svědčí o tom, že se značnou část veřejnosti nedaří přesvědčovat o ekologické potřebnosti ani o ekonomické výhodnosti investicí do momentálně dražších, ale výhledově efektivnějších domácích spotřebičů. Rozložení konkrétních typů odpovědí bylo následující:

 

vybral levnější spotřebič

bez ohledu na spotřebu elektřiny..............11 %

dražší, ale s nižší spotřebou elektřiny.......29 %

neměl na výběr a koupil to, co bylo...........17 %

spotřebou elektřiny se při koupi

spotřebiče neřídil............................40 %

jiná odpově ..................................3 %

 

Podle očekávání se v nákupním chování projevil faktor vzdělání kupujícího - cenou se častěji řídili lidé se základním vzděláním, spotřebou elektřiny vysokoškolsky vzdělaní. Lidé s vysokoškolským vzděláním současně méně než ostatní uváděli, že nebyl výběr, což potvrzuje, že nejde ani tak o mezery v sortimentu, jako spíše o zájem a informovanost o úspornějších typech spotřebičů.

 

Deklarovaně byly priority při koupi spotřebiče zjišťovány v r. 1990. Tehdy 65 % dotázaných uvedlo, že by při případné koupi zvažovalo především jeho spotřebu a zvolilo by výrobek dražší,

21 % přiznalo, že by se řídilo především cenou bez ohledu na jeho spotřebu elektřiny. I když se nejedná o aktuální zjištění, lze předpokládat, že tendence ve výpovědích by se nezměnila, což dokládá, jak ošidné jsou někdy proklamované postoje, které se v praktickém chování projevují podstatně jinak.

 

 

 

4.4 Ekologie a automobilismus

 

Téměř dvě třetiny (65 %) dotázaných uvedly, že jejich domácnost vlastní osobní automobil. Oproti zjištění z roku 1990 vzrostl podíl těch, kteří tento automobil denně používají k cestě do zaměstnání - ze 7 % na současných 16 %. Větší část (11 %) přitom uvedla, že používání auta vyžaduje jejich způsob zaměstnání, menší část, že to nutné není (5 %). Procento využívajících automobil k občasné dopravě do zaměstnání se výrazněji nezměnilo a dnes takto jezdí podle svého vyjádření

18 % těch, kteří mají v domácnosti automobil.

 

K denním cestám do zaměstnání používali automobil častěji

podnikatelé a živnostníci (55 %), občané vysokoškolsky vzdělaní (26 %), lidé 33 - 44letí (22 %) a muži (22 %). Z regionálního hlediska pak především v Praze (21 %) a dále v kraji jihočeském a jihomoravském (po 19 %). Častější bylo používání auta ve městech nad 100 000 obyvatel (20 %).

 

Za jakých okolností by lidé byli ochotni od používání auta upustit? Více než polovina byla za určitých podmínek ochotna uvažovat o alternativě hromadné dopravy, což je jen potvrzením zjištění z roku 1991, kdy byla veřejná doprava akceptována rovněž většinově. O něco menší část zvažovala budoucí náklady na provoz aut nebo jejich ceny. Pro úplnost bylo dotázaným nabídnuto i zlepšení podmínek na komunikacích pro cestu pěšky či na kole, což akceptovala menší část sledované populace.

Za jakých podmínek byste auto přestal

k cestám do zaměstnání používat?

 

   Podmínky                         ANO     NE NEVÍM

 

   Pokud se veřejná doprava dále                     

   nezdraží a naopak se zlevní        61     30     9 

   Jestliže bude veřejná doprava                     

   dobře fungovat                     59     32     9 

   Jestliže se dále zvýší ceny                       

   nebo náklady na provoz aut         52     35    13 

   Když se zlepší podmínky na                        

   komunikacích pro cestu pěšky                      

   nebo na kole                       35     57     8

 

(odpovědi v %)

 

 

4.5 Jak domácnosti nakládají s odpady

 

Likvidace domovního odpadu je v rámci komunální politiky

sledována občany se zvláštním zřetelem. Podíl dotázaných - resp. jejich domácností - jež odpady třídí, se pohybuje kolem jedné třetiny: v roce 1991 uvedlo tento způsob 39 %, v tomto výzkumu 33 % - zdaleka tedy nejde o běžný způsob jejich likvidace. Nejčastěji v třídění odpadu lidem brání - podle jejich vyjádření - to, že kontejnery na tříděný odpad nemají k dispozici vůbec nebo v blízkosti. Početné je i zdůvodnění nedostupností sběren surovin, zastavením výkupu některých surovin a finanční nezajímavostí výkupu.

 

Rozložení důvodů, jaké občanům brání v ekologickém zacházení s odpady, je následující (odpovědi v %, dopočet do 100 % je odpově "nevím"):

 

 

 

ANO     NE

V blízkosti nemám kontejnery

na tříděný odpad                 79      18

Kontejnery na tříděný odpad

vůbec nejsou k dispozici         70      24

Výkup určitých surovin

se zastavil                      64      12

Výkupní ceny jsou nízké          63      16

Sběrny surovin jsou daleko       60      31

Nejsem přesvědčen o tom,

že roztříděný odpad bude

odděleně zpracováván             27      35

 

Odpady podle svého vyjádření třídí nebo odevzdávají do sběru především vysokoškolsky vzdělaní (44 %, 27 % se základním vzdělaní, občané v sídlech od 5 000 do 20 000 obyvatel (42 %), což zřejmě plyne z širší nabídky možností likvidace odpadu. Na ni lze usuzovat z toho, že tamní obyvatelé si významně méně často stěžují na nedostupnost sběren surovin.

 

Výběr jednotlivých důvodů, zabraňujících v ekologickém nakládání s odpady, je dán především velikostí místa bydliště a dále rovněž regionem dotázaného. Odchylky projevující se v souvislosti se zmíněnými demografickými znaky jsou uvedeny v přehledu:

 

Uvedené důvody               významně častěji uvádějí

V blízkosti nemám kontejnery v obcích 2 000 - 5 000 obyv. (86 %)

na tříděný odpad             středočeský, severomoravský a jiho-

moravský region (81 % - 85 %)

 

Kontejnery na tříděný odpad v obcích 500 - 2 000 obyv. (83 %)

vůbec nejsou k dispozici středočeský (84 %), jihomoravský a severomoravský region (75 %,78 %)

 

 

Výkup určitých surovin       v obcích do 500 a od 2000 do 5 000

se zastavil                  obyv.(74 %), západočeský, jihomo-

ravský region (75 %, 71 %)

 

 

Výkupní ceny jsou nízké      Morava (70 %, Čechy 59 %),

jihočeský region (73 %)

 

Sběrny surovin jsou daleko   v obcích 500 - 2 000 obyv. (81 %)

jihočeský region (71 %)

 

Nejsem přesvědčen o tom,

že roztříděný odpad bude     jihomoravský region (36 %)

odděleně zpracováván

 

 

4.6 Spotřeba vody, plynu a energií v domácnostech

 

Přesto, že způsob hospodaření s energiemi, vodou a plynem v domácnostech je především výsledkem ekonomických tlaků, daných zvyšováním cen, nelze jej jako jeden z projevů ekologického chování obyvatel pominout.

 

Posouzení změny spotřeby vody, plynu a energií v domácnosti dotázaného za poslední dva roky

 

               klesla,     klesla,    zůstala neví, neví,  

  SPOTŘEBA     lze ještě šetřit      stejná, nelze nezají-

               šetřit      už nelze je vyšší měřit má se  

 

  studené vody    14          22         45       12       7   

  teplé vody      12          24         40       16       8   

  elektřiny       12          24         56        1       7   

  plynu            9          23         57        2       9   

  vytápění         6          15         48       21      10   

 

(údaje v %)

 

Výpovědi respondentů se ve všech případech uvedených v

tabulce koncentrují do hodnocení, že se spotřeba v domácnosti nezměnila nebo zvýšila. To může samozřejmě znamenat, že domácnost nešetří, resp. že neúměrně spotřebu zvyšuje. Stejně tak je pravděpodobné, že domácnost snížila svou spotřebu již dříve anebo je úměrná objektivně zvýšené potřebě domácnosti. Z údajů lze usuzovat, že v posledních dvou letech výrazně omezila spotřebu vody, plynu a elektřiny zhruba pětina až čtvrtina domácností. Méně již lidé vypovídali o snížení spotřeby tepla, která je dána skutečnými potřebami anebo ve větší míře dosud neexistuje ekonomický tlak na její omezování - zatímco např. v domech na sídlištích "neví, nemůže měřit" 32 % obyvatel, ve volné nebo tradiční městské zástavbě je to 13 %.

 

Ve výpovědích sledovaných sociodemografických skupin obyvatel lze pozorovat některé obecnější tendence, především v souvislosti s životní úrovní dotázaného. O tom, že "spotřeba klesla, ale ještě lze šetřit", poněkud častěji vypovídali lidé s velmi nebo spíše dobrou životní úrovní, o možnosti dalšího šetření s vodou také lidé vyučení nebo s jiným středním vzděláním bez maturity. Pocit, že dále již šetřit nelze, vyjádřili zejména ti, kteří životní úroveň své rodiny považují za velmi nebo spíše špatnou, dále důchodci a občané na Moravě. Jako spotřebu, která se v posledních dvou letech nezměnila, ji označili lidé s "průměrnou" životní úrovní, 30 - 44letí, rodiče nezaopatřených dětí (rodiče dětí předškolního nebo školního věku zmiňovali častěji spotřebu studené a teplé vody, rodiče starších nezaopatřených dětí spotřebu elektřiny, plynu, topení), podnikatelé a občané v Čechách. Takto charakterizovali svou spotřebu častěji i obyvatelé obcí do 2 000 obyvatel. O spotřebu se nezajímali především studenti a učni, dále lidé do 29 let a relativně často občané s nejvýše základním vzděláním.

 

 

 

 

 

5. NÁZORY NA POTŘEBU A ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE U NÁS

 

 

Přesvědčení občanů o tom, že po změnách v naší ekonomice budeme v příštích letech potřebovat na stejný objem výroby méně elektrické energie, nebylo nijak výrazné. Pětina se k tomuto problému vůbec nevyjádřila a názory, že spotřeba bude stejná nebo větší či menší byly zastoupeny zhruba stejně (kolem 25 %). Oproti r. 1990 (byla položena obdobná otázka "Myslíte si, že další rozvoj naší ekonomiky bude potřebovat....") poklesl o 13 procentních bodů podíl názorů o vyšší spotřebě a přesunul se do nerozhodnosti občanů. Poměrně výrazné diference se ukázaly v názoru "bude třeba méně energie": mnohem více než ostatní jej sdělovali vysokoškolsky vzdělaní a podnikatelé (zhruba 47 %), také muži, lidé od 45 do 59 let, středoškoláci a lidé ze středočeského a severomoravského regionu (35 %).

 

Očekávaná spotřeba elektřiny - vyšší, stejná nebo nižší - naprosto neovlivnila názor respondentů na to, zda o dostavbě jaderné elektrárny Temelín (JETE) rozhodlo zajištění dostatku elektřiny. Jistota, že budou dostatečně kryty naše potřeby elektřiny, byla nejčastěji udávaným důvodem (75 %) ze šesti, které dotázaní posuzovali ve výzkumech v r. 1994 a v souvislosti s jednáním vlády ČR o dostavbě JETE i v březnu r. 1993.

V březnu r.1993 respondenti posuzovali dále uvedené zdroje podle toho, zda se má výroba elektřiny z nich zvyšovat, udržet na stejné úrovni, omezit nebo zrušit. Odpovídali takto (údaje v %, dopočet do 100 % je odpově "neví"):

Výrobu energie          zvyšovat a udržet      omezit

na stejné úrovni     nebo zrušit

 

z vody                         90                 2

z netradičních zdrojů

- slunce, vítr                 85                 1

ze zemního plynu               65                16

z jaderné energie              63                23

z ropy                         34                36

z uhlí                         15                79

 

Za nejšetrnější vůči životnímu prostředí byla považována výroba elektřiny z vody (lidé si zřejmě neuvědomují dopady na okolní přírodu) a z netradičních zdrojů. V názoru na ropu se patrně promítlo strategické uvažování ve spojitosti s dosud hlavním dodavatelem a uhelné elektrárny jsou ve výzkumech vždy negativně hodnoceny.

 

 

 

 

6. CO ZPŮSOBUJE NEPŘÍZNIVÝ STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

 

 

Z předchozích zjištění vyplynulo, že občané hodnotí své možnosti ochrany životního prostředí poměrně střízlivě, což může plynout z pocitu, že je těžké "jít proti proudu", proti těm, kteří se chovají způsobem "po nás potopa". Další souvislosti s pocitem nedostatečných možností lze nalézt v tom, jak hodnotí škodlivost dalších vlivů a ekologické dopady vlastních činností.

Jak přibližuje následující tabulka (jednička pětibodové škály znamená "podílí se velmi", pětka "nepodílí se vůbec"), nejvíce špatnému stavu životního prostředí v očích veřejnosti napomáhaly nedostatečné nástroje kontroly dodržování zákonů a předpisů a s tím související vědomá lhostejnost a nekázeň lidí. Dalším významným faktorem byly podle dotázaných nízké investice věnované na ochranu životního prostředí. Následovaly faktory, které souvisí se způsobem naší průmyslové výroby a jejichž dopady jsou řazeny k závažným. K nim se řadila i kritika toho, že podniky nemají povinnost informovat o dopadech své výroby na životní prostředí. Poměrně málo si dotázaní uvědomovali vliv rodiny a školy, což v souvislosti s tím, že vysoce negativně hodnotili lidskou lhostejnost, svědčí o určité názorové nekonzistenci.

 

Hodnocení míry nepříznivého vlivu vybraných faktorů

na životní prostředí

 

  v ý z n a m n o s t             1.    2.      3.     4. 5.  

 

  Nedostatečný postih těch, kdo                              

  životní prostředí poškozují     59    23      9       3    1 

                                                               

  Lidská lhostejnost či nekázeň   52    29     13       3    1 

                                                               

  Nedostatečný dohled nad                                    

  dodržováním zákonů a předpisů   45    32     13       3    1 

                                                               

  Nízké investice na ochranu                                 

  životního prostředí             42    30     14       5    1 

                                                               

  Vysoká těžba surovin            42    27     15       4    2 

                                                               

  Výrobní postupy náročné                                    

  na suroviny a energie           36    31     16       3    2 

                                                               

  To, že podniky povinně                                     

  neinformují, jak poškozují                                 

  životní prostředí               34    28     17       7    3 

                                                               

  To, že lidé neznají důsledky                               

  svého chování na živ. prostředí 27   33     26       8    2 

                                                               

  Výchova v rodině a ve škole     21    27     31      12    3 

                                                               

 

  v ý z n a m n o s t             1.    2.      3.     4. 5.  

 

  Výstavba nových objektů                                    

  na úkor přírodních ploch        20    25     31       9    4 

 

(hodnocení na škále v %, dopočet do 100 % tvoří odpově nevím)

 

Vzhledem k tomu, že otázka na škodlivost některých faktorů pro životní prostředí byla pokládána již v roce 1990, existuje možnost zjistit názorové posuny. Jako zásadní byly před čtyřmi lety pociťovány nedostatečné investice (stupněm 1 označilo jejich závažnost 62 %), shodně s hodnocením r. 1994 pak na druhém místě lidská lhostejnost a nekázeň (49 %). Za podobně závažné (48 %) byly označeny výjimky ze zákonů a předpisů (v tomto výzkumu nebylo zjišťováno). Větší vliv než v r. 1994 přisuzovala veřejnost v r. 1990 způsobu výroby, charakteristickému špatnou technickou úrovní strojů a zařízení a vysokou náročností na energie a suroviny (43 % - 47 %). Jako relativně nejméně nebezpečná se jevila neznalost občanů o důsledcích svého počínání a stejně jako v r. 1994 i vliv školy a rodiny.

 

V hodnocení závažnosti jednotlivých vlivů se projevil především faktor dosaženého stupně vzdělání, a to přímo úměrně. Tuto tendenci lze pozorovat ve všech případech mimo hodnocení výchovného působení školy a rodiny, jež zdůrazňovali spíše středoškolsky vzdělaní, a hodnocení neznalosti důsledků chování. Častou, byť o něco nižší míru kritičnosti než u vysokoškolsky vzdělaných osob, bylo možné nalézt u podnikatelů a živnostníků; ti se zaměřovali spíše na nepříznivé dopady zastaralých výrobních postupů, extenzívní charakter výstavby (s nimi také studenti a učni), nedostatečný dohled a postih neekologického chování.

 

Z regionálního pohledu bylo patrné citlivější vnímání výše "ekologických" investic na Moravě, zvláště v její severní části. Moravané kladli větší důraz (stupněm 1 a 2) na nedostatečné možnosti a neúčinný postih těch, kdo životní prostředí poškozují a současně spatřovali větší význam v samotné lidské lhostejnosti. V jihomoravském regionu se více než v jiných krajích zmiňoval vliv výstavby (ten také v Praze) a jev, že podniky nemají povinnost informovat o negativních ekologických dopadech své produkce. Na severní Moravě a severních Čechách nepřekvapila pozornost věnovaná důsledkům plynoucím z těžby surovin. K severomoravskému regionu se k jeho kritice zastaralých

výrobních postupů přidala i Praha.

 

Změny ve vnímání faktorů, jež se ve stavu životního prostředí

negativně promítají, lze dokumentovat i hodnocením jednotlivých hospodářských odvětví a provozu domácností. Na dotaz odpovídali respondenti stejnou formou jako v předchozím případě, t.j. pomocí pětibodové škály. Způsob, jakým dotázaní určili závažnost jednotlivých odvětví, koresponduje s některými oficiálními údaji a lze jej považovat za velmi kompetentní. Jako prioritní znečišťovatelé byly určeny energetika, doprava a průmyslová výroba. I v roce 1990 byly jmenované oblasti řazeny k nejzávažnějším. Jejich dopad však byl pociťován výrazněji a v pořadí došlo k přesunům: na prvním místě se tehdy ocitla průmyslová výroba - závažnost 1. a 2. jí přiřklo 60 % a 25 %, za ní se umístila energetika (59 % a 23 %). Doprava se zařadila na místo třetí (51 % a 33 %). Intenzívněji byly vnímány důsledky zemědělství (26 % a 37 %), zbývající odvětví, včetně provozu domácností, byla hodnocena prakticky stejně jako v r. 1994.

Hodnocení míry nepříznivého vlivu

některých oblastí na životní prostředí

 

  v ý z n a m n o s t      1.    2.     3.      4.    5. 

 

  energetika               46    28     39      10     8 

  doprava                  44    35     14       3     1 

  průmyslová výroba        36    40     17       3     1 

  stavebnictví a                                         

  stavební výroba          13    28     39      10     2 

  zemědělství              11    26     35      19     3 

  běžný provoz domácností   4    15     41      28     7 

  turistika, rekreace       4    15     33      31    13 

 

(hodnocení na škále v %, dopočet do 100 % tvoří odpově nevím)

 

Závažnost, jakou dotázaní jednotlivým odvětvím přisuzovali, se lišila především v závislosti na regionu. Na Moravě a zvláště v regionu jihomoravském se akcentovala zejména zemědělská a (především na severní Moravě) průmyslová výroba. V severočeském regionu si všímali více energetiky, v Praze stavebnictví, na jižní Moravě a ve střední Čechách turistiky. Vliv turistiky a rekreace se vcelku přirozeně objevil častější kritikou v nejmenších obcích. Energetika a zemědělství častěji vystoupila jako negativní faktor pro životní prostředí v odpovědích lidí s vyššími stupni vzdělání - jiné souvislosti hodnocení a vzdělání nebyly zjištěny.

 

 

 

 

7. HODNOCENÍ PÉČE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČR

 

 

V r. 1994 veřejnost při ochraně životního prostředí nejvíce oceňovala činnost občanských sdružení a dobrovolných organizací (stejně i v r. 1990), dále MŽP a nezávislých odborníků. Naopak nejhůře byla hodnocena péče obecních zastupitelstev, stejně jako v r. 1993, kdy pozitivní názor na jejich celkovou činnost vyslovilo 39 % a negativní hodnocení 26 % respondentů. Kromě obecných výhrad byla konkrétně nejčastěji zmiňována právě nespokojenost s péčí o čistotu v místě bydliště a celkově o ekologii.

 

Podrobnější údaje z r. 1994 a některá porovnání uvádí následující tabulka (sestupné řazení dle součtu "velmi" a "spíše dobře" v r. 1994):

Hodnocení činnosti k ochraně životního prostředí

 

 

 Subjekt     Velmi spíše celkem velmi spíše celkem Neví  

             dobře dobře    +     špatně špatně    -          

 

  občanská sdružení a dobrovolné organizace                   

  1994         9      38     47      20       6       26     27 

  MŽP ČR                                                      

  1993         1      22     23      40      21       61     16 

  1994         6      40     46      34       9       43     11 

  nezávislí odborníci                                         

  1994         7      35     42      17       4       21     37              

  Vláda ČR                                                    

  1993         1      22     23      48      17       65     12 

  1994         4      34     38      42       9       51     11 

  obecní zastupitelstva v místě bydliště                      

  1994         3      32     35      32      13       45     20 

 

(údaje v %)

 

 

Z analýzy názorů a postojů občanů k dílčím otázkám životního prostředí vyplývá poznatek, jež lze považovat za charakteristický pro ekologické vědomí naší veřejnosti: na jedné straně všeobecně uznávaná závažnost ekologie a deklarace ochoty k ekologickému chování, ta se však ve střetu s každodenním životem odsouvá do pozadí. Markantně to vyplývá z názorů na možnosti občanů při ochraně životního prostředí: nejčastěji bylo zastoupeno mínění "Jednotliví občané mají sice možnosti k účinné ochraně životního prostředí, ale poněkud omezené" (v r. 1993 44 %, o rok později 48 %), v obou výzkumech téměř třetina zastávala názor "Jednotliví občané nemají skoro žádné možnosti jak účinně chránit životní prostředí", a pětina viděla "celou řadu možností". Názory jsou to v podstatě "unisono" bez významnějších sociálních, demografických i regionálních diferencí. Zdá se, že u obyvatel ještě převažuje mínění, že si ekologické chování nemohou dovolit nebo že snažení jednotlivce by stejně nebylo efektivní; z tohoto pohledu se úroveň ekologického vědomí veřejnosti jeví jako nevyzrálé, podceňující možnosti člověka jednak v jeho konkrétním chování i jako člena společnosti, v jehož moci je i ovlivňovat činnost obecních zastupitelstev a jiných volených orgánů.

 

 

Použitá literatura:

 

1. Názory občanů na životní prostředí v místě bydliště, výsledky kontinuálních měsíčních šetření "září - prosinec 1994", J. Himmlová, IVVM, Praha 1994

 

2. Spokojenost občanů s životním prostředím, M. Rezková, J. Himmlová, IVVM, 1994

 

3. Veřejné mínění o některých otázkách životního prostředí v ČSFR, závěrečná zpráva, J. Himmlová, J. Slavíková, J. Kulich, IVVM, 1990

 

4. Názory občanů na vybrané problémy životního prostředí, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, IVVM, 1994

 

5. Hodnocení životních podmínek v obci, E. Rendlová, IVVM, 1994

 

6. Postoje k životnímu prostředí a k místní politice 1993, číselník. Sociologický ústav AV ČR, STEM, 1993

 

7. Spokojenost občanů s životním prostředím, M. Rezková, J. Himmlová, IVVM, 1994

 

8. Které problémy považuje veřejnost za naléhavé,jak se o řešení těchto problémů stará vláda, S. Hampl, M. Rezková, IVVM. 1994

 

9. Veřejné mínění o některých otázkách životního prostředí v ČSFR, závěrečná zpráva, J. Himmlová, J. Slavíková, J. Kulich, IVVM, 1990

10. Veřejné mínění o některých otázkách čs. energetiky, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, I. Tomek, IVVM, 1990

 

11. Postoje k životnímu prostředí, A. Nedomová, Data & Fakta 5/1994, str. 1 - 4

 

12. Dotazník IVVM 91 - 64, 1991

 

13. Názory občanů na vybrané problémy životního prostředí, závěrečná zpráva, J. Himmlová, M. Rezková, IVVM, 1994